Ilona Švihlíková píše o tom, jak by se i omezené uzavření Hormuzského průlivu v rámci eskalace mezi Íránem a USA promítlo na světové ceny ropy, případně na celou světovou ekonomiku.
Napětí mezi Íránem a Spojenými státy, které se částečně přeneslo i na oblíbený komunikační kanál prezidenta Trumpa – na Twitter, stále roste. Nejen kvůli vlastnímu odstoupení USA od jaderné dohody (JCPA), ale především kvůli hrozbě tzv. extrateritoriálních sankcí. I když jsou tyto sankce bezesporu v rozporu s mezinárodním právem, jedná se o krok z pozice silnějšího – tedy v případě USA země s velkým vnitřním trhem a s hlavní mezinárodní měnou. Již nyní je obtížné uskutečňovat s Íránem finanční transakce – tedy platby za obchod, protože banky se bojí odstřihnutí od dolaru, který využívají v mezinárodních platbách. USA jasně směřují i k tomu vyřadit z trhu íránskou ropu, což je klíčová komodita ekonomiky země. Je ovšem jasné, že výpadek tak významného producenta OPEC by nutně musel vést k dramatickému růstu ceny. Proto také Trump volal Saúdům, aby se ujistil, že „navýší těžbu“ o 2 miliony barelů a tím vykompenzují výpadek Íránu.
Írán nemá moc velký manévrovací prostor. Ano, ostatní signatáři, kromě USA, tzv. íránskou jadernou dohodu stále podporují, a to jak země EU, tak i Rusko a Čína. Čína navíc patří k významným odběratelům íránské ropy. Jak ale může Írán zpětně udeřit?
První faktor tedy je výpadek íránské ropy z trhu. Představa, že Saúdové půjdou Trumpovi na ruku, se může ukázat jako přehnaně optimistická. Jak upozorňuje server Oilprice.com, již nyní těží Saúdové 10 milionů barelů za den. Skutečně pro ně bude snadné a výhodné navýšit těžbu na 12 milionů barelů za den? Saúdové by tím přišli o celou svou volnou kapacitu, která nemá význam jen pro ně, ale má vskutku globální význam. Trump možná nadšeně tweetoval předčasně a přiznal také, že se spoléhá na to, že Írán je arcinepřítelem Saúdů. Jenže oficiální vyjádření krále Salmána zní poněkud střízlivěji: Saúdská Arábie bude udržovat volnou kapacitu ve výši dvou milionů za den, kterou rozumně použije, když bude nutné zajistit rovnováhu na trhu a stabilitu trhu.
Uvědomme si na víc, že i když těžba z břidlic v USA roste, stále jsou napojeny na světový ropný trh (už jen přes rafinaci ropy) a nemohou se izolovat od případných vyšší cen. A cena ropy je něco, na co je americký volič velice citlivý.
Ropný trh je napjatý už nyní – výpadky zaznamenává (s přestávkami) Libye, Venezuela a aktuálně i Kanada. V takové situaci má každá malá událost značný vliv na ceny, které mohou pak vystřelit vzhůru. A není třeba dodávat, že cena ropy má globální význam a patří k nejdůležitějším ekonomickým indikátorům.
Když půjde do tuhého, hrozí Írán tím, že uzavře (resp. se pokusí uzavřít) jeden z nejdůležitějších bodů obchodu – Hormuzský průliv. S ohledem na ropu (a pozor: také na zkapalnělý zemní plyn!) není na světě důležitější bod než právě Hormuz. Ve všech amerických analýzách najdeme Hormuzský průliv na prvním místě v důležitosti, čemuž odpovídá i rozložení amerických vojenských základen na straně Arabského poloostrova. A z druhé strany je Írán.
Hormuz patří mezi místa, kterými proplouvá obrovské množství ropy a zkapalnělého zemního plynu, přičemž „objízdná trasa“ nebo nějaká alternativa v podobě ropovodů s dostatečnou kapacitou není dostupná. Narušení, byť třeba dočasné, takového bodu, má obrovské dopady na ceny a může bez přehánění vyvolat globální ekonomický pokles.
Údaje americké EIA říkají, že v roce 2016 proplouvalo Hormuzem 18,5 milionů barelů za den, což je kolem 30 % ropy, která se dopravuje po moři. Jenže pozor: většina ropy z Hormuzu pluje na východ, ne na západ. K těmto zemím patří i země, které odebírají íránskou ropu: Čína, Indie a Japonsko. Minimálně Čína je u íránské jaderné dohody spojenec. Měl by Írán prospěch z toho činit narušení v Hormuzu (který má v nejužším místě jen kolem 50 kilometrů), když by tím dostal do problémů i své velké odběratele? Pokud by byl Írán extrémně zahnán do kouta, což rozsah amerických extrateritoriálních sankcí naznačuje, pak by se mohl odhodlat i k tak silnému kroku. Írán by těžko mohl dopravu přes Hormuz zcela zavřít, ale i malými prostředky a „moderním pirátstvím“ by mohl minimálně tranzit ropy i LNG narušovat. Nejen zavření Hormuzu, které by bylo katastrofou, ale i narušení mohou mít při současné podobě trhu s ropou veliký vliv. A dopad na ceny? Ani 100 dolarů za barel by nemusela být konečná hranice.
Jenže přes Hormuz jdou také tankery se zkapalnělým zemním plynem. Jde samozřejmě o velmoc v LNG, o Katar. Přes Hormuz se přepravuje asi třicet procent globálního LNG, většina opět směřuje na východ, do destinací, které jaksi nemohou využívat plynovody (Japonsko, Jižní Korea).
Zavření Hormuzu není příliš pravděpodobné a pro Írán by mělo nejspíš fatální následky. Ale nezapomínejme, že míra iracionality v mezinárodní politice je na vzestupu, a že režim Ruháního je ohrožován fanatiky a revolučními gardami (alternativou k Ruhánímu nejsou žádní vysnění pro-američtí „demokrati“, ale právě fanatičtí konzervativci, ve srovnání, s nimiž je bývalý prezident Mahmud Ahmadínežád jemná holubice). Jak že to řekl Ruhání Trumpovi? Dávejte si pozor, nehrajte si s ohněm…. A lze doplnit: a také s Hormuzem.