Dopady sankcí a odchod USA z dohody povedou k vynucené spolupráci mezi umírněným Rúhaním a ultrakonzervativci.
Dojednat jadernou dohodu s Íránem trvalo dva roky. A zrušit její platnost bylo otázkou dvou škrtů pera. Prezident Trump podepsal 6. srpna prezidentský dekret, kterým obnovil sankce proti Íránu potom, co odstoupil od dohody. A nové sankce budou bolet. O dopadech Trumpovy politiky vůči Íránu napsal časopis The Economist (vydání 11/08/2018).
Dohoda má ale dalších pět signatářů a ti říkají, že funguje, toto hodnocení podporuje i Mezinárodní agentura pro jadernou energii. Ve snaze dohodu udržet dala Evropská unie firmám v EU instrukce, že mají dále pokračovat v obchodech s Íránem. Jenže jen málokdo si myslí, že takzvané „blokování“ bude fungovat. Firmy berou výhružky prezidenta Trumpa vážně. Francouzská firma Total, firma Airbus, americký Boeing – těch všech se sankce dotknou.
V Íránu zatím možnost sankcí a očekávání odchodu kapitálu vedly k měnové krizi. Od minulého léta ztratil íránský riál asi 60 % svojí hodnoty vůči dolaru. Ceny potravin například narostly o polovinu.
Prezident Ruhání našel obětního beránka v guvernérovi centrální banky, kterého odvolal spolu s jeho zástupcem. Centrální bankéř byl přitom synovcem současného ministra zahraničí, což je další ukázka íránského nepotismu v praxi.
Čistky a kvasistátní ekonomika
Prezident Ruhání se spolehl na divadlo a vedle toho nechal zatknout desítky bankéřů za problematické půjčky. Ovšem problém Íránu sahá mnohem hlouběji než ke zkorumpovaným politikům. Velké části ekonomiky jsou pod kontrolou kvazistátních firem. Příkladem může být charitativní trust „Astan Quds Razaví“, který vznikl už v 16. století. Na rozdíl od starších dob ho dnes ale zajímají spíše záležitosti jako jsou doly, ropné společnosti, a dokonce i pojišťovnictví. Trust sice vlastní také obrovské pozemky, ale má výjimku z daní. Nejde přitom o výjimku, jiný podobný trust z Teheránu má odhadem kontrolovat aktiva v hodnotě 13 miliard dolarů. To je 2x více než Vatikánská banka.
V Íránu má každá větev státu svoje vlastní ekonomické impérium. V Teheránu se nyní staví metro a jeho hlavní kontraktor firma Sepasad je pod americkými sankcemi, protože americká strana tvrdí, že jde o firmu, kterou řídí íránské Revoluční gardy. Stát a charitativní trusty v Íránu kontrolují 40 % všech bank, většina z nich nemá nyní dost kapitálu.
Prezident Ruhání se snažil prodat výsledky jaderné dohody příliš vysoko, když sliboval nával nových investic. Ještě před tím, než se do Bílého domu dostal Donald Trump, byly zahraniční firmy dost vybíravé. Je totiž dost těžké konkurovat impériím, které řídí klerici nebo revoluční gardy. Íránci už byli frustrovaní z ekonomické stagnace, ale teď to bude ještě horší, zvláště v listopadu po další vlně sankcí, které se dotknou íránské ropy. Prezident Obama a jeho spojenci šli v letech 2011 až 2014 stejnou cestou a export Íránu v oblasti ropy se propadl o 58 %.
Trumpova lepší dohoda a íránští konzervativci na koni
Americký prezident Trump říká, že chce lepší dohodu. Takovou, která se bude týkat i raketového programu a nevyprší za deset let. Je těžké si představit, jak toho chce dosáhnout, když spojence uráží a nespolupracuje s nimi. Trump chce dostat íránské vývozy ropy na nulu. Jenže Indie už hledá alternativu k platební metodě, aby měla přístup aspoň k části íránské ropy. Turecko sdělilo, že neuposlechne, Čína, která nakupuje 25 % ropy, bude ráda sankce kazit.
Trump navrhl Íránu summit, který ale Teherán odmítl, takže nyní se musí spolehnout na pouliční protesty, které by měly změnit chování režimu. Což je něco, na čem se shoduje s revolučními gardami, které vidí domácí nepokoje jako větší problém než hrozby ze zahraničí. Jenže tyto protesty jsou malé a nemají lídry, zatímco íránská opozice postrádá koherenci.
V létě došlo v jedné z íránských provincií k protestům kvůli nedostatku vody. Protestující byli zatčeni a revoluční gardy se postarali o nový vodovod. Tento příklad říká všechno: prezident Ruhání se snažil oslabit vliv ultrakonzervativních gard. Ale prohrál. Nyní musí s gardami spolupracovat. A to neučiní Írán více přátelský k západním zemím a více ohleduplný k svým vlastním občanům. Prezident Trump změní chování režimu, jen ne tak, jak sám chce.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.