Sankce jsou perfektním nástrojem pro utišení velmocenské frustrace USA, které nahrazuje poctivou diplomacii a hledání kompromisů.
Nejlepší způsob, jak přemýšlet o významu sankcí v zahraniční politice USA je považovat sankce za závislost, píše profesor University of Rhode Island Nicolai N. Petro pro National Interest.
Neschopnost změnit chování dokonce i těch nejvíc staromódních zemí musí být pro jedinou supervelmoc frustrující. Celkem nepřekvapivě to potom vede ke snaze o to zmírnit pocit selhání a ujistit Američany v jejich nekonečné globální nadvládě. Sankce se k tomu hodí podle autora perfektně.
Proč? Za prvé, protože se dají prodat jako alternativa k válce, takže oponenti sankcí se mohou označovat za válečné štváče nebo pacifisty, to záleží na politickém profilu. Za druhé, vzhledem k tomu, že se žádné smysluplné kroky nebo naopak chyby nediskutují, je možné jejich úspěch považovat za pohled pozorovatele – cokoliv se stane, dá spojit se sankcemi, pokud se to vládě hodí. Sankce tak jsou perfektním politickým nástrojem, náhražkou složitého diplomatického vyjednávání.
Ovšem nakonec se „esa“ sankcí vyčerpají a politici znovu budou hledat způsoby, jak problémy světa vyřešit. Přátelé se snaží USA varovat, že jejich stále chybnější chování začíná škodit i Americe samotné, ale jak mohou chápat tíži „Lídra svobodného světa“? Tím spíš, když se americký pohled na svět smrsknul na washingtonský dálniční okruh, platí jenom ta realita, která se objevuje v jejich vlastních médiích. Politici k sankcím sahají ze zvyku, jako něčemu, co připomíná klid a úlevu.
Ukrajina je příkladem toho, jak se takové kroky vyplatí. Ve snaze utvrdit svojí „civilizační volbu“ a potrestat Rusko za anexi Krymu Ukrajina přestala nakupovat přímo z Ruska zemní plyn, zastavila ruské platební služby a suspendovala ruské banky, zablokovala přístup k ruským sociálním stránkám, televizi, komerčním stránkám, zakázala dovoz ruských knih, suspendovala komerční lety do Ruska a nyní uvažuje o ukončení železničního spojení do Ruska. Realita je samozřejmě jiná: tyto populární služby dál pokračují, je po nich poptávka, jenom za ně Ukrajinci musejí platit vyšší cenu.
Navzdory všemu je Rusko největším investorem na Ukrajině. Spadlo sice minulý rok na třetí příčku, za Kypr a Nizozemsko, což jsou ale země, kde si bohatí Rusové ukládají svoje finance. Ukrajina odmítá normálně obchodovat s Ruskem, což vede mimo jiné k tomu, že vládě nyní doslova docházejí peníze. Má jenom 5 % zdrojů potřebných na současné platby z rozpočtu. Číslo platí ve srovnání s minulým rokem.
V případě USA tu není stejná situace. Spojené státy nejsou tak závislou zemí, ale i tak jsou součástí vzájemně závislého světa. To, co jedna země provede na Blízkém východě, se může splácet ve východní Evropě, v Arktidě či dokonce v kybernetickém prostoru nebo vesmíru. Vedle toho jsou zde podle autorova mínění ztráty amerických společností, které v Rusku neinvestovaly v době, kdy to bylo lukrativnější než investice v Číně a ruský trh s akciemi byl nejpřitažlivější na světě.
Ve skutečnosti, míní dále Petro, vznikl americký deficit v hodnotě 21 bilionů dolarů s pomocí sankcí. Parafráze starého rčení tak zní, že v případě sankcí vykopej dva hroby, jeden pro ekonomiku rivala a ten druhý pro tu svoji.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.