Malajsie a Myanmar odstoupily od projektů s Čínou a její megaprojekt čelí kritice ohledně zadlužování účastníků.
Gordon Wats píše na stránkách Asia Times o posledních kontroverzích čínské iniciativy Jednoho pásma, jedné stezky. Čínský prezident Si Ťin-pching na semináři, který měl oslavit 5 let od začátku čínského projektu Jednoho pásma a jedné stezky (dále JPJS), řekl, že projekt není jenom o „čínském klubu“. Naopak je „otevřeným“ a „inkluzivním“, novým obrazem nové „éry spolupráce“.
Čínský lídr dále ujistil, že JPJS není geopolitickou a vojenskou aliancí, ale otevřeným procesem pro všechny.
Tento projekt se stal prodlouženou rukou čínských globálních ambicí a centrálním bodem čínské zahraniční politiky, píše dále článek. V jeho středu leží celá síť dálnic Nové Hedvábné stezky, která má spojit celkem 68 zemí a 4,4 miliardy lidí v Asii, Africe, na Blízkém východě a v Evropě. Cena čítá několik biliard dolarů. Čínská média mluví o nynějších investicích v hodnotě 60 miliard dolarů a čínský prezident o tom, že iniciativa vytvořila na 200 tisíc místních pracovních míst.
Jenže v posledních měsících tu vznikají otázky ohledně velikosti projektu i toho, že se nejedná o nic jiného než o diplomacii zadlužení.
Malajsijský premiér před týdnem zrušil projekt železnice, který byl inspirován Čínou, a to kvůli nákladům. Před tím také Myanmar odstoupil od plánu na výstavbu přístavu s odkazem na dluhová rizika. Nepál se snažil zastavit stavbu dvou čínských hydroelektrických vodních nádrží. Zatím by železniční spojení přes Laos mohlo mít cenu poloviny HDP země.
Z Austrálie zní názor, že Laos a Kambodža jsou země, které jsou plně vlastněny Čínou prostřednictvím dotací v hodnotě 5 miliard dolarů. Centrum pro globální rozvoj zase ve své studii tvrdí, že by celkem 23 zemí mohlo být ohroženo „dluhovou nouzí“ v souvislosti s projektem. Pákistán, Džibuti, Maledivy, Laos, Mongolsko, Černá Hora, Tádžikistán a Kyrgyzstán jsou řazeny do zemí s „vysokým rizikem“.
Zaznívají tu varování odborníků, na které článek upozorňuje. Například John Hurley hovoří o tom, že projekt na jednu stranu poskytuje zemím finance na infrastrukturu, které zoufale potřebují. Na druhou představují problémy formy půjček, které podle něj nejsou dobrá věc. Oficiálně americké ministerstvo zahraniční mluví o „diplomacii zadlužování“. Prezidentka MMF Christine Lagardeová vyjádřila obavy z finančních rizik čínského megaprojektu v dubnu na návštěvě Pekingu.
Od té doby kritika projektu přitvrdila, míní autor. V „mezinárodní komunitě“ zní stále častěji, že projekt je čínský způsob, jak zvýšit svůj politický a vojenský vliv v jihovýchodní Asii i mimo ni.
Podle čínského odborníka Pchang Čung-jinga stojí Čína před obrovským problémem ve vztahu k těmto reakcím. Podle něj prezident Si reagoval na tuto kritiku a snažil se ztišit svoji rétoriku. To ale nezabránilo, aby jiný čínský představitel Národní rozvojové reformní komise Ning Ťi-če nesdělil názory jasněji. Podle něj nepředstavuje projekt žádnou dluhovou past, vysoká finanční rizika zemí jako Pákistán představují dlouhodobou situaci a problémy těchto zemí nemají nutně nic společného s projektem JPJS. Navíc, jak zdůraznil, Čína přichází pozdě a není ani největším věřitelem těchto zemí.
Zatímco Ningovy poznámky měly něco do sebe, nic z toho se neobjevilo ve velmi sledované řeči prezidenta Si Ťin-pchinga.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.