Kdy Čína a Rusko využívají „ostrou moc“ a kdy legitimní „měkkou moc“, kterou je kontraproduktivní zakazovat?
O pojmu „ostré moci“, kterou se má označovat informační válka ze strany Číny a Ruska, napsal pro Foreign Affairs autor pojmu „měkká moc“ profesor Harvardské university Joseph S. Nye Jr. Příspěvek je názorem v diskuzi o komunikačním vlivu konkurentů Západu Číny a Ruska v mezinárodních vztazích. Nye je autorem pojmu „měkká moc“ (síla) pro mezinárodní vztahy.
Rusko i Čína v uplynulých letech využily miliardy dolarů k tomu, aby utvářely veřejné vnímání a chování po celém světě. Využívaly k tomu nové i staré nástroje a také otevřenost demokratických společností – a tedy asymetrii mezi vlastní uzavřeností a demokraciemi. Dopady jsou globální, i když se hovoří nejčastěji o ruském vměšování do amerických prezidentských voleb a o čínských pokusech kontrolovat diskuzi o citlivých tématech v amerických publikacích, filmech a školách.
Rozdíly mezi „ostrou“ a „měkkou“ mocí
Ve své teorii o „ostré moci“ autoři Christopher Walker a Jessica Ludwig tvrdili, že takové využití čínské a ruské „ostré moci“ by mělo vést v USA a dalších demokraciích k novému přemýšlení o reakcích. Autoři vidí rozdíl mezi mocí „ostrou“, která proniká a perforuje politické a informační prostředí daných zemí a mocí měkkou, která láká prostřednictvím kultury a hodnot k posílení síly země. A jak říkají, demokracie by se tomuto škodlivému autoritativnímu vlivu měly postavit asertivněji.
Podle Nye je informační válka ze strany Číny a Ruska skutečným problémem, ale demokratické vlády by se měly vyhnout tomu, aby imitovaly metody svých protivníků. To znamená, že není dobré přehnaně reagovat, protože i dnes má „měkká moc“ výhodu.
Měkká síla je pojem, který Nye použil v roce 1990. Je to schopnost ovlivnit druhé prostřednictvím přitažlivosti a přesvědčování, nikoliv donucením a platbou. Těžko stačí sama o sobě, ale spolu s „tvrdou mocí“ se její význam znásobuje. Je to rys, který historicky není nový, ale rozhodně je důležitým prvkem amerického lídrovství. Moc spočívá v tom, čí armáda vyhraje, ale také v tom, čí příběh vyhraje. Silné vyprávění je podle Nyeho názoru zdrojem moci.
Nová je jen rychlost šíření
Sama o sobě není měkká moc „dobrá“ nebo „zlá“, takže není nutně lepší ovlivňovat myšlení než používat zbraně. Naopak „tvrdá moc“ spočívá na požadavcích platby nebo na donucení prostřednictvím hrozby. Když někdo dá k něčí hlavě revolver a chce peníze, je úplně jedno co si dotyčný myslí. Ale když se někdo snaží druhého přesvědčit, aby mu dal svoje peníze, všechno závisí na tom, co si ten dotyčný myslí.
Podle Nyeho je klamavé užití informací pro nepřátelské účely, tedy „ostrá moc“, typem „tvrdé moci“. Manipulace myšlenkami, politickým vnímáním (percepcí) a volebním procesem má velmi dlouhé dějiny. USA i SSSR tyto metody během studené války využívaly. Autoritativní režimy se dlouho snažily o to omezit přitažlivost demokracie prostřednictvím sociálních zkreslení i fake news, připomíná článek dále.
Co je v současnosti nové, není základní model, ale rychlost s jakou se dezinformace mohou šířit za cenu malých nákladů. Elektrony jsou levnější, rychlejší, bezpečnější a lépe se dají zapřít ve srovnání se špiony.
Ovšem pokud se „ostré moci“ podařilo narušit demokratické procesy na Západě a poškodit značku demokratických zemí, tak přitom jen málo pomohla „měkké moci“ těchto zemí. Pro Rusko, které hraje roli „rušičky“ v mezinárodních vztazích, je to přijatelný náklad. Pro Čínu ovšem nikoliv, protože ta se snaží o to, mít vlastní „měkkou moc“, nejenom tu „ostrou“. Ovšem jde o cíle, které se podle Nye dají jen těžko kombinovat. Přes investice, které Čína do svojí měkké síly učinila – což je ročně 10 miliard dolarů, je efekt malý.
Potřeba odlišení v praxi
Odlišit od sebe „ostrou moc“ a „měkkou moc“ může být těžké, přestože každá funguje jinak. A to také vede k tomu, že odpovědi na tento problém se hledají těžko. Jak Nye píše, všechno přesvědčování zahrnuje volbu toho, jak zarámcovat informaci. A jen v případě, kdy rámcování přechází v klam, který omezuje dobrovolné volby, dochází k překročení hranice směrem k donucení. Zde spočívá také rozdíl a hranice mezi „měkkou“ a „ostrou“ mocí.
V případě veřejné diplomacie moskevská RT nebo agentura Xinhua z Číny otevřeně vysílají v jiných zemích – jedná se o „měkkou sílu“, což by mělo být akceptováno, i když jejich vzkazy jsou nevítány. Ovšem pokud například China Radio International ve skrytu podporuje rozhlasy v jiných zemích, je to „ostrá síla“ a měla by být odhalena veřejnosti. Protože jinak zde dochází k porušení principu dobrovolnosti. Jak autor doplňuje, tento problém se týkal i USA a například jejich skryté podpory antikomunistických stran v Itálii ve volbách v roce 1948 apod.
V současném online prostředí, například v rámci sociálních sítích, je velmi těžké odlišit od sebe „ostrou“ a „měkkou“ moc. A tento úkol nepřipadá jen vládám a médiím, ale také soukromým společnostem.
Demokratické země by ve svých reakcích na „ostrou moc“ neměly přehnaně reagovat tak, aby tím nepodkopaly svojí vlastní „měkkou sílu“. K tomu by došlo následováním modelu „ostré síly“ a soutěžením s ním, míní Nye. Občanská společnost je podle něj jedním ze zdrojů měkké síly. V případě USA je to Hollywood, univerzity a nadace, které představují měkkou sílu USA více než veřejná diplomacie.
Podle Nye mají Čína a Rusko problém v generování měkké síly, protože jim chybí otevřená občanská společnost.
Zákazy jsou chybou
Zakazovat nebo zavírat legitimní ruské nebo čínské nástroje měkké moci bude kontraproduktivní, varuje autor. Jako i jinde se měkká síla používá pro hru s nulovým součtem, ale také může mít pozitivní dopady. Například pokračování ve výměnných programech mezi USA a Čínou, tak aby obě země podpořily vlastní přitažlivost, je pozitivní způsob, jak se vyhnout konfliktu. Na druhou stranu je podle autora důležitá sledovat rozlišovací linii mezi „ostrou“ a „měkkou“ mocí, včetně toho, v čem přechází „měkká moc“ v „ostrou moc“.
Například 500 Ústavů Konfucia a asi 1000 konfuciánských tříd, kterými Čína podporuje univerzity a školy po celém světě v jejich studiu čínského jazyka a kultury představují nástroj „měkké moci“. Jenom tam, kde tyto instituce překročí hranici a například ovlivňují akademickou svobodu, by měly být považovány za „ostrou moc“.
Demokracie by při reakci na tyto hrozby měly být opatrné ve využití ofenzívních metod jednání. V oblasti těch obranných reakcí mají vlády možnosti kroků proti autoritativním agresivním informačním válečným taktikám. Demokratické země si ještě nevytvořily odpovídající strategie pro odstrašení a odolnost. Měly by více sledovat, kde instituce jako je Ústav Konfucia, překračují hranice „měkké moci“ a využívají „ostrou moc“. Ale otevřenost je podle Nye nejlepší zbraní. Tisk, akademici, občanské organizace i vlády a soukromý sektor by se měly zaměřit na odhalování technik informační války a přesvědčovat jejich odhalováním.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.