Evropští lídři musejí najít jiný způsob, jak mluvit o imigraci, opustit neutralitu politického liberalismu a jasně se postavit za západní hodnoty.
Imigrace mění evropskou politiku, další zemí na řadě je Švédsko, míní Sophia Gaston z London School of Economics pro Wall Street Journal (tištěná verze, 7.9.2018). Země s deseti miliony obyvateli vzala víc migrantů na hlavu, než kterákoliv jiná evropská země, v roce 2015 o azyl zažádalo 160 000.
Šokující výbuchy násilí ale způsobily, že imigrace byla hlavním tématem voleb. Elity se sice shodují, že určitá úroveň migrace je nutná a žádoucí, ale roky ignorovaly témata jako kultura, identita, koheze.
Gastonová uvádí, že ona sama prováděla řadu „focus group“ k tomuto tématu v různých zemích. A všude to bylo stejné, následoval emoční výčet všeho, co se zhoršilo: veřejné služby jsou přetížené, dříve ceněné hodnoty jsou ohrožené, patronizující elita nedělá k vyřešení problému nic.
Lidé tím nejen vyjevili své frustrace ohledně imigrace, ale zároveň dali jasně najevo, jak je možné je získat. Oni sami mají pocit, že z imigrace nic nezískávají, píše Gastonová. Jsou ale například pyšní na to, že určitá země (Velká Británie) je prosperujícím trhem a magnetem pro mezinárodní talenty.
Podle Gastonové by tedy politici měli zajistit, aby imigrační politika zacílila na přilákání dalších generací podnikatelů, výzkumníků a investorů. Je možno využít daňové nástroje, aby se podnikatelské aktivity nekoncentrovaly jen v hlavních městech.
Další rozšířenou obavou, píše Gastonová, je to, že hodně imigrantů přetěžuje sociální stát. Evropané chtějí velké sociální státy, ale je jasné, že reformy by se měly točit kolem zásluhovosti. Ti, kteří pracují, by měli mít lepší sociální síť, což by mohlo zmírnit populistickou rétoriku o tom, že migranti vysávají stát. Ukazuje se, tvrdí dále Gastonová, že univerzální dávky jsou pod pečlivým dohledem. Doslova píše, že závory kolem těchto dávek budou muset být upevněny, aby cynická veřejnost dostala jistotu, že jejich těžce vydělané sociální zajištění nebude ohroženo.
Gastonová dále uvádí, že diskuse byly hodně silné v tématu integrace, ještě více než u ochrany hranic. Politici musejí přiznat, že segregované komunity se mohou časem stát nezvladatelnými. Do integrace je třeba investovat, do jazykové znalosti, sítí pro zaměstnanost, vzdělávání v občanských právech a odpovědnosti.
Evropské vlády, radí dále Gastanová, musejí jasně říci, že migranti dostanou šanci uspět, pokud budou dodržovat očekávání spjatá s občanstvím.
Evropští lídři musí opustit tu neutralitu, kterou rozšířil politický liberalismu a jasně se postavit za západní hodnoty a za to, že tradice, které stojí za demokratickými institucemi, se budou dodržovat. Je to jediná cesta, jak snížit strach, který řada občanů pociťuje, varuje Gastonová, je potřeba zajistit kolektivní porozumění toho, co se nebude měnit.
Evropská úzkost z imigrace nevznikla ze dne na den. Je pro výsledek mnoha let politického váhání, neakce a ticha ohledně témat jako je národní identita, tradice a hodnoty.
Nejsou zde žádné záruky, že Evropané budou nakonec přesvědčeni, že jejich způsob života není fundamentálně ohrožen. Protože u mnoha zemí tomu tak prostě je. Ale pokud evropští politici nechtějí, aby se kontinent propadl do anti-imigračního populismu, potřebují okamžitě novou strategii.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.