Současné obchodní spory mezi USA a Čínou mohou trvat i tři desítky let. Čínu může zachránit její projekt Jednoho pásu a jedné stezky.
Pepe Escobar píše pro Asia Times o tom, že obchodní napětí mezi USA a Čínou se může táhnout desetiletí. Ale Čína se může zachránit důrazem na svou iniciativu Jeden pás, jedna stezka.
Jack Ma z Alibaby varoval, že obchodní válka mezi USA a Čínou může trvat dvacet let. Escobar se domnívá, že to bude spíš třicet let, do roku 2049, kdy Čína oslaví sto let od vzniku Čínské lidové republiky.
Steven Bannon se chlubil, že Trump „povede sofistikovanou ekonomickou válku proti Číně“ a tlak na čínskou ekonomiku bude takový, že se nakonec poddá a bude hrát „podle pravidel“.
Ve skutečnosti jde o plán jestřába Petera Navarra a má tři hlavní cíle:
- Dostat Čínu z jádra globálních výrobních řetězců,
- Donutit firmy, aby ty díly, které potřebují pro své výrobky, vyráběly jinde na globálnímu Jihu,
- Donutit nadnárodní firmy, aby s Čínou přestaly obchodovat.
Nekonečná konfrontace s Čínou má vyděsit investory i firmy.
Zatím se ovšem nezdá, že by takové jihokorejské nebo německé firmy prchaly z obrovského čínského trhu. A kdyby se to mělo stát, spekuluje Escobar, pak je dost dobře možné, že by americká ekonomika utrpěla větší škody než čínská. Je ovšem jasné a také z čínského tisku patrné, že Čína se nehodlá jen bránit.
Peking bojuje na dvou frontách. Na domácí půdě používá silná slova, čímž definuje svou pozici vůči USA, jemnější přístup zaujímá mezinárodně.
Escobar k pochopení situace doporučuje knihu Vzestup moderního čínského myšlení od Wanga Hui, ve které autor tvrdí, že čínská společnost si ještě nezvykla na nový status v mezinárodních vztazích, nemá vyřešené „rozpory akumulované“ během procesu přeměny na trží ekonomiku a nezvládla ani rizika globalizace.
Socialismus s čínskými rysy, ke kterému se hlásí i současný prezident, by měl vynikat v obcházení „vnitřních rozporů“.
Jakc Ma řekl, že proti obchodní válce se Čína může bránit důrazem na iniciativu Jeden pás a jedna stezka, obzvláště v Africe, jihovýchodní Asii a východní Evropě. Ma se tak vrací ke strategii čínské zahraniční politiky, která bude dominantou po následujících třicet let, myslí si Escobar.
Iniciativa obsahuje šest propojených koridorů, 65 zemí, stále přitom v plánovací fázi, realizace má začít v roce 2021 a trvat právě do roku 2049.
Řada zemí iniciativu Jeden pás, jedna stezka velice oceňuje, především ty nejchudší, jako je Laos, Džibuti či Tanzanie. Tento projekt je pro ně cennější než plány Světové banky.
Peking nedávno podepsal memoranda o porozumění vázaná na Jeden pás jednu stezku s 37 africkými zeměmi a s Africkou unií. Celá iniciativa je úzce propojena s Asijskou infrastrukturní a investiční bankou.
Čína se postupně snaží zvládat finanční náročnost projektů např. v Pákistánu či Kazachstánu. Čínské firmy vnímají, že dohoda v rámci Šanghajské organizace spolupráce otevře integraci dokonce i Afghánistán.
Čína používá různé nástroje včetně odpuštění dluhu a spojení dlouhodobých smluv s nákupem přírodních zdrojů.
Hlavní bude, jak se postaví k realizaci projektů iniciativy Jeden pás, jedna stezka ve střední a východní Evropě Německo a Francie, například k výstavbě rychlodráhy Budapešť – Bělehrad s propojením na přístav Pireus. Ve hře je, přes jaderské pobřeží, i připojení Itálie. Německo se pravděpodobně připojí hlavním evropským terminálem v Porúří, ale Francie váhá.
Rusko je také ve hře, vždyť skoro 70 projektů je spolufinancováno přes Jeden pás, jednu stezku a Euroasijskou ekonomickou unii. Fórum ve Vladivostoku ukázalo, že rusko-čínské strategické partnerství „jen kvete“.
Odfláknutá strategie tzv. Čtyřky, tj. USA, Indie, Japonska a Austrálie, nemá potenciál Jeden pás a jednu stezku zastavit, tvrdí Escobar.
Země Jihu se zapojí do čínských infrastrukturních investic na bázi „win-win“, říká Escobar. Současná kritika Jednoho pásu, jedné stezky je irelevantní, protože projekt pojede až do roku 2049, ale bezesporu bude čelit třicetileté obchodní válce.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.