To nejméně prospěšné pro liberální řád je obrana statu quo a lkaní nad populisty. Liberálové by měli hledat příčinu populismu v zrcadle.
Komentátor Wolfgang Münchau píše pro Financial Times o tom, že politický extremismus je jednou z reakcí na špatnou ekonomickou politiku.
Ano, ano, píše ironicky Münchau, když chcete mít někde v Davosu sál plný lidí, co vám budou do zemdlení přikyvovat, začněte jim povídat, jak musíme zachránit liberální multilaterální řád. A pokračuje vážně: je potřeba rozlišovat mezi řešením problému a řešením zločinu. Je jasné, že instituce zoufale potřebují opravu, nejde jen o navrhovanou efektivitu a větší inkluzivnost.
Lidé jako Donald Trump, Matteo Salvini a Viktor Orbán jsou u moci kvůli tomu, jak špatně funguje globální kapitalismus. Brexit není výsledkem žádného ruského vměšování nebo nějakých reportáží BBC, představuje jen následek řady nevyřešených politických konfliktů, potažmo britského rentiérského modelu. Globální finanční krize a reakce na ni ukazuje, že náš systém je neudržitelný, míní dále Münchau.
Eurozóna, vrací se Münchau ke svému oblíbenému tématu, je příkladem liberálního systému, který je nestabilní. Instituce eurozóny se stále snaží nějakým způsobem zalátat díry, ale to hlavní neřeší. Například na rozdíl od MMF stále předstírají, že řecký dluh je udržitelný. Plánuje se na základě čísel, která jsou prostě směšná, tvrdí komentátor FT, nicméně členské země EU o tom nechtějí ani mluvit, natož si problém přiznat.
Politický šok v Itálii nastal kvůli dysfunkční měnové unii a neudržitelné migrační politice. Münchau přiznává, že si nedokáže představit, jak obě dvě země, Itálie a Německo, mohou zůstat v jedné měnové unii, když neuskuteční reformy, které nota bene odmítají. V případě Německa jde například o bezpečné finanční aktivum či politickou unii, píše Münchau, u Itálie pak o sladění ekonomického a právního systému.
EU pořád jen „kope plechovku dolů ulicí“, což nutně vede k tomu, že mluvit o krizi eurozóny v minulém čase nedává smysl. Řecký a italský dluh je ještě méně udržitelný, než byl v roce 2010, a Německo je stále méně ochotné eurozónu podpořit.
Ideální by bylo systém prostě opravit, jenže místo toho, zoufá si Münchau, jen prokrastinujeme a čekáme, že „něco přijde samo“. Francouzský prezident měl řadu nápadů k reformě eurozóny, ale nebylo z nich nic, prostě přišly a zase zmizely.
Münchau činí historické srovnání: také ve 30. letech byly liberální režimy vrcholně nestabilní, protože produkovaly finanční a sociální nestabilitu. Stabilizace HDP se dnes daří lépe než před 90 lety, tvrdí autor, ale bohužel se málo pozornosti věnuje jevům pod povrchem, jako je velká nerovnost, bytová krize či nejistota a prekarizace práce u střední třídy.
Další paralelou s 30. lety, varuje Münchau, je ještě větší tlak na uskutečňování liberální politiky. Takže se pokračuje v procyklické politice škrtů, bonusech pro bankéře, v monetární politice, která žene vzhůru ceny aktiv, či v politice volného trhu, která omezuje nezávislost národních soudů – všechno to jsou škodlivé politiky.
Zánik liberální demokracie byl patrný dávno předtím, než se odrazil ve volbách. Však poznáte, že jste v problémech, píše tvrdě Münchau, když chcete uvalit daň z finančních transakcí a banka reaguje tak, že se tedy přesune do daňového ráje. Nebo když ze stejného důvodu nemohou země zvýšit daň z příjmu korporací. To, co ničí liberální systém, je absence „brzd a protiváh“ v ekonomickém životě.
Jenže reakcí na tento stav není jen politický extremismus, píše Münchau. Co takové kryptoměny? Autor píše, že rozhodně nesází na to, že navždy udržíme monopol na vydávaní (emise) měny, přestože tento státní monopol, jak ukázala krize, je naprosto klíčový pro zachování makroekonomické stability. Je to jediný nástroj, který máme a který ještě funguje, přiznává Münchau. Zachránit liberální řád bude těžší, když k tomu nemáme dostatečné nástroje.
A na závěr apel na čtenáře Financial Times (a také naším prostřednictvím na čtenáře !Argumentu): jestliže vám skutečně záleží na multilaterálním liberálním pořádku, na EU a volném obchodě, pak to nejméně prospěšné, co můžete udělat, je bránit status quo a lkát nad populisty. Problém není ten druhý tým, končí Münchau, ale ten náš.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.