Pavel Gavlas hodnotí sbližování Ruska a Číny především z vojenského a strategického hlediska. Co může takové spojení znamenat v budoucnu?

Současná mezinárodně politická situace je do značné míry chaotická a nepřehledná. Nicméně skutečnost, že USA a Evropa je „na pochodu“ proti Ruské federaci, je velmi zřetelná od doby připojení Krymu k Ruské federaci jako subjektu federace. Intenzita je stále vyšší a vyšší.

Nestačí existující sankce, ale zavádějí se a připravují sankce nové, nejen proti ruským subjektům a osobám, ale i všem, kteří s Ruskem obchodují s vybranými komoditami, zejména se zbraněmi. Dodávky ruského plynu do Evropy jsou pro USA velmi nežádoucí, chtějí dodávat vlastní plyn a vyhrožují všem, kdo by se na výstavbě nových tras pro dodávky podíleli. No a příběh Skripal je vděčný a zdá se i věčný.

Stejné je to s postojem k Íránu. Ze strany USA došlo k odstoupení od dohody o nepokračování v jaderném výzkumu a nevyvíjením jaderných zbraní a pak k zaváděním sankcí proti všem, kdo by americké sankce vůči Íránu nedodržovali – zejména proti ostatním signatářům, kteří dohodu dodržují a chtějí v tom pokračovat.

Rusko je podle Západu odpovědné za téměř vše, co se kde stane: za nezvolení H. Clintonové, za výsledek Brexitu, za ovlivňování voleb v mnoha demokratických státech, zejména v Evropě, za hackerské útoky téměř proti všem, a dokonce také vývoz ruské pšenice „ohrožuje americkou bezpečnost“ (adaptací na sankce se Rusko stalo největším vývozcem této komodity).

Vojenská opatření, především posilování uskupení vojsk NATO v blízkosti hranic s RF a v Evropě obecně (včetně snahy Polska o stálou dislokaci jedné americké divize na jeho území), protiraketová obrana a její víceúčelová odpalovací zařízení, dočasné „rotační“ základny v Rumunsku, Polsku a pobaltských zemích a další infrastrukturní záměry, stále více zvyšují napětí mezi námi (Západem) a RF a „postrkují“ Rusko někam mimo Evropu – k Číně, Íránu, Indii. Pentagon definuje míru ohrožení národních zájmů USA jako „hrozba 4+1“ – ohrožení Ruskem, Čínou, KLDR, Íránem + terorizmem. Je to tedy náš nepřítel č. 1 (ačkoliv USA by se měly bát více Číny, ta je nakonec „převálcuje“).

Co ale znamená sbližování Číny a Ruska? Sbližování v ekonomice je pro ČLR jistě výhodné a perspektivní. RF má zdroje surovin, které Číně chybí a Sibiř a Dálný východ s ní sousedí, takže i doprava je snadnější, zvláště po dobudování produktovodů a vysokorychlostních železničních tratí. Objem vzájemného obchodu se stále zvyšuje, i když ne tak rychle, jak by si Moskva přála. (Z celkového vývozu ČLR v r. 2017 bylo jen 1,9 % do RF a opačně dovoz z RF do ČLR dosáhl 2,2 % z celkového dovozu ČLR, přičemž celkový vývoz činil 2,21 bil. USD a celkový dovoz činil 1,73 bil. USD^)[1])

Tento trend, jak se zdá, směřuje opět k bipolaritě podobné té, jakou jsme znali po skončení 2. světové války. Jeden blok vedený USA a zahrnující NATO a některé další státy, dnes označované za rozvinuté, a druhý blok vedený Čínou, nebo Ruskem (těžko říci, ČLR je ekonomický obr a RF jaderná supervelmoc), zahrnující státy označované jako rozvíjející se (např. BRICS) a některé další, zejména africké.

Nebude to ale stejná bipolarita. Dolar zřejmě přestane být celosvětovou rezervní měnou (krytou dluhopisy!), což výrazně oslabí USA. Anglosaské banky přestanou ovládat světovou ekonomiku, což dodnes stále dělají – proto je možné uvalovat sankce na kohokoliv, platby jdou přes americké banky, kde je možné tyto platby zabavit, zmrazit atd. Dolar (nebo euro) bude zřejmě dále používán jednou stranou a jiná měna, možná jüan, druhou stranou. Pravidla mezinárodního obchodu budou muset doznat významných změn, které omezí výhody dosavadního lídra. To bude období změny světového hegemona.

Jaké jsou vojenské kapacity těchto států?

Vojenské kapacity nynějších soupeřů

Spojené státy americké

V případě USA si shrňme následující charakteristiky.

Jeden a půl milionová armáda, dislokovaná téměř po celé zeměkouli.
Mohutné vojenské námořnictvo se silným námořním letectvem (10 bojových letadlových lodí, každá až 70 letounů a vrtulníků) a silnou námořní pěchotou (200 tisíc vojáků).
Jaderná supervelmoc s asi 7000 strategickými jadernými hlavicemi a asi 4000 taktickými. Nejvíce nasycená armáda tzv. vysoce přesnými zbraněmi taktického i strategického dosahu.
Armáda s pokročilým vojenským vesmírným programem, nejlepším systémem C3I i C4I a nejvíce špionážními družicemi na oběžné dráze.

Má to ale jednu chybu: na všechna důležitá válčiště se musí ozbrojené síly USA přesunout po moři. Ty síly, které mají dislokované v zámoří, jsou jen pohotovostní síly schopné zabezpečovat americké zájmy, ale neschopné velkých operací, jak se už dnes počítá pro válečný střet s Ruskou federací. Armády zemí NATO jsou sice dohromady početné, ale jejich bojová připravenost pro „velkou“ válku v Evropě je podle mého názoru nedostatečná (a u mnoha politiků a států je válka i krajně nežádoucí). Schopnost přepravy a zásobování americké armády přes oceán je naprosto nedostatečná – jak po moři, tak letecky. Americká Ready Reserve Force má 46 lodí, z toho 24 na parní pohon, navíc před koncem životnosti (obsluhu ovládá jen omezený počet starších námořníků), 15 lodí je na velitelství a USA mají asi 60 obchodních lodí pod vlastní vlajkou.[2] (Pozn.: mechanizovaná divize americké armády má okolo 15 tis. osob, nejméně 500 tanků a bojových vozidel okolo 100 děl a raketometů a několik tisíc dalších automobilů.)

Ruská federace

Jaké charakteristiky platí v případě vojenských sil dnešního Ruska?

Ozbrojené síly RF jsou méně početné, mají maximálně 900 tisíc osob (existují i zdroje uvádějící 700 tis., či 800 tis.) Od roku 2010 procházejí reorganizací, která by měla skončit do roku 2020.
Kvalitou ozbrojené síly USA ty ruské dohánějí a plánovaná nasycenost vysoce přesnými zbraněmi je mezi 50 až 75 % (v roce 2017). V řadě oblastí však americké ozbrojené síly již předehnaly, o čemž svědčí vystoupení prezidenta Putina před Dumou na začátku roku 2018, kde prezentoval nové zbraně Ozbrojené síly Ruské federace: hypersonickou leteckou ŘSPDL Kinžál (rychlost až10 M); hypersonický kluzák Avantgard, (rychlost až 20 M v hustých vrstvách atmosféry) a schopný manévrovat; bezpilotní ponorku na jaderný pohon s rychlostí vyšší než hladinová plavidla a schopnou se ponořit velmi hluboko; vyvíjenou MBR Sarmat, která má být zavedena v roce 2027, s doletem 30 tisíc km a se 16 až 40 hlavicemi. Zapomenout nelze ani na námořní ŘSPDL Kalibr používané v Sýrii, protiraketové systémy S-400 a S-500, radioelektronické systémy, podvozek a tank Armata a další.
Ruská federace nemá tak silné námořnictvo jako USA a ani nemá ambice ovládat oceány – nebuduje takové loďstvo. Má silné ponorkové loďstvo a atomové ponorky se strategickými jadernými prostředky jako součást jaderné triády (ponorky s MBR, strategické letectvo a raketové vojsko strategického určení).
Strategické jaderné síly jsou plně srovnatelné s americkými a vojenské letectvo disponuje letouny srovnatelnými i lepšími, než americké vojenské letectvo – vyjma dálkového letectva.

Obecně lze konstatovat, že ruské ozbrojené síly jsou pro potřeby pozemní války neméně tak kvalitní jako americké a značně lepší, než ozbrojené síly ostatních členů NATO. Navíc, jak se zdá, jsou i lépe připravené.

Čínská lidová republika

Čínská bezpečnostní strategie (z roku 2015) postavila před ozbrojené síly úkoly, po jejichž splnění budeme zřejmě moci označit čínské ozbrojené síly jako síly supervelmoci – stejně jako americké či ruské. Podíváme se proto na konkrétní čínské strategické plány detailněji.

Poslání a strategické úkoly

Věnovat se novým bezpečnostním doménám jako je kyberprostor a vesmír, chopit se (převzít) strategické iniciativy a účinně zabezpečovat zájmy Číny v zahraničí.
Hájit vedoucí úlohu Komunistické strany Číny.
Udržet podmínky pro strategické odstrašování a mít schopnost provést odvetný jaderný útok.[3]
Vykročit cestou CMI – civilně-vojenské integrace. Stručně řečeno – je to sdílení špičkových technologií civilními i vojenskými podniky, koordinace jednotného postupu ve všech oblastech života ve prospěch obranyschopnosti. (Řídící výbor, Centrální rada pro integrovaný vojensko-občanský rozvoj je vedena prezidentem Si).

Čínská vojenská strategie

Podstatou vojenského strategického myšlení Komunistické strany Číny vyjadřuje Koncepce aktivní obrany. Lze ji shrnout do hesla: “Nebudeme útočit, pokud nebudeme napadeni, ale určitě provedeme protiútok, budeme-li napadeni“.

Čtyři bezpečnostní domény

Moře a oceány: Události posledních let či desetiletí, kdy se postupně přenáší pozornost velmocí, zejména USA, do asijsko-tichooceánského prostoru, a to zejména posílením námořní přítomnosti, vyvolávají obavy Číny o stabilitu v okolních státech (periferii) a potřebu na toto ohrožení reagovat. Proto je posilováno vojenské námořnictvo s úkoly prosadit se v otevřeném moři a na oceánských námořních trasách.
Vesmír: O významu vesmíru nejen pro obranu a vojenské účely nejsou dnes pochybnosti. Dokonce se objevují první pokusy o jeho militarizaci, zatím přípravou a budováním zařízení vhodných pro takové účely. Čína je výhradně pro mírové využití vesmíru, chce ve vesmíru mezinárodní spolupráci a vesmír bude využívat pro hospodářský rozvoj a bezpečnost. Pro obranu ve vesmíru a z vesmíru Čína buduje Kosmické vojsko, včetně například protidružicových zbraňových systémů.
Kyberprostor: Čína se cítí jako jedna z hlavních obětí útoků hackerů a potýká se s vážnými bezpečnostními hrozbami pro svoji kybernetickou infrastrukturu i bezpečnost státu. Proto urychlí vývoj svých kybernetických schopností a kybernetické obrany rozvojem tzv. Vojska obrany kyberprostoru, přičemž je ochotna a chce se podílet na mezinárodní kybernetické spolupráci.
Jaderné zbraně: jsou základním kamenem pro zajištění národní suverenity a bezpečnosti. Čína deklaruje, že nepoužije jako první a nepoužije je, ani nebude vyhrožovat jejich použitím státům, které jaderné zbraně nevlastní. Své jaderné kapacity bude držet na minimální úrovni, bude optimalizovat strukturu jaderných sil a zlepšovat systém včasného varování, velení a řízení tak, aby odradila jiné země od použití, nebo hrozby použitím jaderných zbraní proti Číně. Podle ročenky SIPRI Čína vlastní 270 strategických jaderných hlavic (USA 6800 a Rusko 7000 kusů, poslední smlouva mezi USA a RF o limitu 1550 hlavic a 800 odpalovacích zařízení, nebyla zatím naplněna), a zřejmě i několik stovek taktických jaderných hlavic (pum, granátů, raket). Na světě je registrováno 15 tis. strategických a asi 15 tis. taktických jaderných zbraní.

Ozbrojené síly ČLR – Národní lidová armáda

Čínské ozbrojené síly mají podle Bílé knihy okolo 2,2 až 2,3 milionů osob. Hlavními součástmi (typy) ozbrojených sil jsou pozemní vojsko, vojenské námořnictvo, vojenské letectvo, raketové vojsko, netradičně vojenská policie a vojska strategické podpory, kam jsou řazeny kosmické vojsko a vojsko obrany v kyberprostoru. Konkrétněji potom:

Pozemní vojsko má asi 850 tisíc osob, zařazených v osmnácti armádních sborech a sedmi vojenských okruzích;
Vojenské námořnictvo má okolo 240 tisíc osob, 26 torpédoborců, 51 fregat, přes dvě stě raketových člunů a také přes šedesát ponorek. Disponuje jednou letadlovou lodí a staví další dvě, plánované jsou celkem čtyři. Celkem má tři námořní flotily. Námořnictvo patří k preferovaným druhům ozbrojených sil. Jeho úkolem není jako doposud jen ochrana a obrana v pobřežních vodách, ale ochrana a obrana na otevřeném moři; má být schopno operovat v otevřených mořích a oceánech, chránit přepravní cesty a zájmy ČLR v zahraničí, zajišťovat strategické odstrašování a být schopno strategického protiúderu;
Vojenské letectvo má asi 400 tisíc osob a je členěno do sedmi velitelství, jejichž sídla jsou stejná jako u Vojenských okruhů pozemního vojska. K dispozici má téměř tři tisíce letounů různých typů, včetně stealth. Vojenské letectvo má být schopné vést obranné i útočné vzdušné operace v soudobých podmínkách používání informačních technologií, zavést systém a strategické schopnosti včasného varování před vzdušným a raketovým útokem a informačními protiopatřeními;
Raketové vojsko má být schopno strategického odstrašování a jaderného protiútoku (odvetného útoku). Současně má být schopno provádět přesné údery na střední a velké vzdálenosti. (Pozn.: přesné údery se provádí zpravidla konvenční municí.)
Vojenská policie (počet osob není známý) je určena ke střežení a zajištění bezpečnosti a udržování stability, k provádění protiteroristických operací, k záchranným pracím při živelných pohromách apod.;
Vojska strategické podpory – tzv. Kosmické vojsko a Vojsko obrany v kyberprostoru, plně zajišťují úkoly obrany i aktivní obrany v kyberprostoru a v kosmu.

Čína na cestě ke globální velmoci

To vše svědčí o tom, že Čína vykročila na cestu, na jejímž konci (roku 2025?) mohou mít čínské ozbrojené síly charakter ozbrojených sil globální mocnosti a stát se třetí vojenskou supervelmocí.

Svědčí o tom tyto konkrétní úkoly a cíle:

mít schopnost ODVETNÉHO JADERNÉHO ÚTOKU. Tuto schopnost mají zatím jen USA a RF. Do koncepce „vzájemného zaručeného zničení“ vstupuje třetí hráč. Bude to hra komplikovanější, nebo skončí spojenectvím dvou proti jednomu? Posílí to bezpečnost světa? Nebo přinutí slabšího k zoufalému kroku. Kdo se bude cítit slabším?
V osvojování vesmíru má Čína stejné ambice jako USA a RF. Měla vlastní kosmickou stanici a buduje novou, buduje globální navigační systém.
Jen tři státy disponují funkčním protidružicovým systémem – USA, RF a ČLR. Čínské sestřelení vlastní družice na orbitě ve výšce 850 km již v roce 2007 je dobře známé a dodnes dělají její úlomky problém pro jiná tělesa na orbitě.
Jen tři státy – USA, RF, ČLR – vyvíjejí úspěšně hypersonický prostředek – zbraň, která může z větší části nahradit jaderné zbraně.
Stejně tak jen tři státy vyvíjejí letoun 5. generace – USA, RF a ČLR
Čínské Vojenské námořnictvo má strategický úkol přejít z obrany země v pobřežních vodách k obraně čínských národních zájmů na volném moři a oceánech. Buduje letadlové lodě – podle plánu celkem čtyři, jednu má, další dvě již staví, buduje i výsadková plavidla. Není to dost na ovládnutí oceánu, ale takové ambice doktrína neuvádí. Čína se tak může stát námořní mocností, pokud jí, díky ponorkám, již není. (Čína má jedno z největších ponorkových loďstev na světě – více než šedesát, vyzbrojených údajně i ruskými superkavitačními torpédy Škval.)

Sblížení Ruska a Číny a jeho možné důsledky

Co bude, nebo může znamenat sblížení Ruska s Čínou nejen v ekonomické, ale i vojenské oblasti, ke kterému naše politika Rusko tlačí? Přes všechny problémy a těžkosti vyplývající z toho, že se jedná o dva různé civilizační okruhy, každý se svými tradicemi, historií (Čína se čtyř tisíciletou), národním povědomím, kulturou, způsobem myšlení a samozřejmě zcela rozdílným jazykem, mohou najít a nacházejí oba aktéři společné problémy a zájmy.

Oba státy provádí samostatnou zahraniční politiku a brání se vměšování do svých vnitřních věcí, nehodlají se podřizovat zájmům zejména USA jako světového hegemona. Jejich ekonomické postavení je nevýhodné, a to vzhledem k zavedení pravidel světového obchodu po skončení 2. světové války, které byly nastaveny vítěznými mocnostmi v jejich prospěch, bez většího vlivu SSSR, které bylo již „na druhé straně“ rozdělené Evropy (a světa). Postavení dolaru jako světové rezervní měny zvýhodňuje USA. Podobné je to i v rámci OSN, především u MMF a Světové banky, i když stále méně.

Ekonomická spolupráce vzhledem k síle obou ekonomik nemusí být pro Čínu prvořadě důležitá a nemůže mít zásadní vliv. RF nemůže poskytnout nové technologie, zařízení a stroje, snad s výjimkou vojenské a kosmické techniky, a investice jen omezeně. Nicméně může poskytovat suroviny, zejména energetické, perspektivně i potraviny – Číně chybí zemědělská půda.

Naopak vojenské sblížení RF a ČLR by situaci ve světě změnilo významně. Záleželo by samozřejmě na tom, jak by byla úzká. V současné době se jedná o spolupráci v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci, zaměřenou na boj proti separatismu a terorismu a jistou koordinaci postojů a stanovisek na Radě bezpečnosti OSN a při řešení situací v krizových oblastech (např. Sýrie). Nedávné společné cvičení ozbrojených sil ČLR a RF za účasti více než 300 tisíc vojáků, včetně asi 4000 čínských, představuje už vyšší stupeň spolupráce – je to vzájemná spolupráce bojových jednotek, zatím při vojenském cvičení. Vyjadřuje to souhlas, podporu a naznačuje i pomoc v politice a činnosti organizátora. Podobně jako když se cvičení NATO zúčastní jednotky Ukrajiny nebo Gruzie.

Ještě vyšším stupněm spolupráce by bylo uzavření smlouvy podobné smlouvě ODKB (o kolektivní bezpečnosti), která by zavazovala strany pomoci druhé straně v případě, že by byla napadena třetí stranou. Asi nejvyšším stupněm spolupráce by bylo uzavření dohody podobné té Washingtonské o vytvoření NATO, tedy o vytvoření společných (spojených) ozbrojených sil s jediným velením. Vzhledem k tomu, že by se jednalo asi jen o dva státy, byla by taková koalice velmi pružná.

Uzavření nějakých smluvních vztahů v oblasti obrany, které by strany zavazovalo ke vzájemné pomoci, by v každém případě znamenalo, že americké ozbrojené síly přestanou být dominantní silou ve světě a nebudou moci diktovat světu (nebo jeho části) svoje vidění světa a svoje podmínky, jak je nyní napsáno v Národní obranné strategii. (NDS USA 2018: „Posílení tradičních amerických nástrojů diplomacie poskytují vojenské možnosti, které zajistí, že prezident a naši diplomaté budou moci vyjednávat z pozice síly“.) Byla by to cesta ústupu z pozice hegemona.

Ke změně hegemona určitě dříve, či později dojde. Prognóza říká, že asi do roku 2050 a bude to ČLR. Pokud dojde ke sblížení Ruska a Číny na vyšší či nejvyšší úrovni (smlouva o kolektivní bezpečnosti či vojenská aliance se společným velením), mohlo by to znamenat, že vojenská a ekonomická síla tohoto nového subjektu zamezí možným pokusům uchovat si hegemonní postavení vojenskou akcí (válkou), protože taková válka by neměla naději na vítězství. To by byla dobrá zpráva pro celý svět. Pro Západ, tedy pro nás, patřící k bohatým a přejícím si uchovat status quo a svoje výhody, by to byla naopak zpráva špatná. Je proto podivné, proč se tak snažíme „vytlačit“ Rusko z Evropy, stále více ho přibližovat Číně a přispívat k tomu, aby se dvě vojenské supervelmoci spojily proti třetí. Takový scénář nyní není ovšem na pořadu dne, jeho realizace je daleko a těžko říci, zda to bude pro svět horší (pro Západ určitě, ztratí svá privilegia, zejména USA), či lepší, protože pro ostatní bude spravedlivější. Nelze ani vyloučit, že se změní pouze lídr a nic víc, nebo že ustupující hegemon sáhne ze zoufalství k ozbrojenému řešení. Takovému řešení musíme zabránit.

Poznámky

[1] Čína: zahraniční obchod a investice, Souhrnná teritoriální informace ZÚ v Pekingu, 24.8.2018

[2] Americká armáda se připravuje na boj v Evropě, ale kdo ji tam přepraví? Prvnizpravy.cz podle defencenews, 11.10.2018

[3] Jaderný útok je hromadné použití strategických, a návazně podle koordinovaného plánu i taktických jaderných zbraní v průběhu několika dní. Cíle jsou předem zaměřené a ničené současně v několika vlnách s odstupem hodin i dnů, podle výsledků úderů. V době nejtužší studené války se kalkulovalo asi s 5000 strategickými cíli na každé straně, které měly být zničeny během několika dní.

Spojí se Rusko s Čínou proti USA?