Vzhledem k aktuálnímu dění připomínáme čtenářům článek odborníka na vojenství Pavla Gavlase o možných důsledcích odstoupení USA od dohody INF.
Pavel Gavlas píše o možných strategických důvodech pro odstoupení USA od bezpečnostní dohody INF a o potenciálních důsledcích tohoto kroku. Původně publikováno na !Argumentu 29. října 2018.
Prezident Trump oznámil své rozhodnutí odstoupit od jedné z nejdůležitějších smluv omezujících počty jaderných zbraní jaderných supervelmocí – USA a Ruské federace. Jako důvod uvádí, že je to jedna z nejhorších smluv, které USA uzavřely a že Rusko zakázané zbraně vyvíjí a zkouší, což smlouva zapovídá. Rusko ovšem tvrdí, že USA tuto smlouvu porušují také. Žádné rozhovory o porušování smlouvy zatím neproběhly a strany se ani nesnažily uvést věci na pravou míru a smlouvu třeba doplnit, upravit a zajistit, aby likvidace jedné třídy jaderných zbraní nezůstala jen vzpomínkou na časy, kdy státníci přemýšleli jako státníci.
Skutečnost, že smlouva INF, podle které bylo zlikvidováno několik tisíc raket krátkého a středního doletu (dolet 501 až 5500 km, tedy rakety SS-20, SS-4, Pershing I a II a BGM 109, Tomahawk – řízené střely s plochou dráhou letu), jejichž zavedení do výzbroje jednotek dislokovaných v Evropě, a to jak amerických, tak sovětských, významně narušilo tehdejší rovnováhu sil a hlavně tzv. „jaderný pat“ – koncepci vzájemného zaručeného zničení. Práh jaderné války se nebezpečně snížil. Reakční doba pro zahájení odvetného úderu po zjištění odpálení nepřátelských raket nového typu byla příliš krátká (10-12 min.) a ani americký, ani sovětský systém nebyly schopny účinné reakce; na rozdíl od plné funkčnosti u strategických mezikontinentálních prostředků (letících na cíl 30 i více minut).
Prezident Trump ovšem nechce tuto smlouvu zcela opustit a žádnou další neuzavřít. Naopak by chtěl uzavřít smlouvu pro Spojené státy výhodnější, a tedy přijatelnou tím, že účastnické státy budou nejméně tři – USA, RF a ČLR, ale snad i další, jako KLDR, Írán atd. Rusko si ale už dříve „postěžovalo“, že státy kolem něj disponují prostředky krátkého a středního dosahu a že RF je tím znevýhodněna, takže by v tomto případě mohla také požadovat zapojení více smluvních stran, např. Pákistán, Indii, Izrael.
V takovém případě by ovšem vypovězením smlouvy bez přípravy k podpisu smlouvy nové, vznikla časová mezera, kterou by jak RF, tak USA pravděpodobně vyplnily zaváděním do té doby smlouvou zakázaných zbraní zrušené třídy. A opět, samozřejmě, zejména v Evropě. Západ si ještě pamatuje na demonstrace proti Pershingům a Tomahawkům, protože i laikovi je jasné, že Amerika, na rozdíl od Evropy, je mimo možný válečný prostor – byla tehdy a bude i v tomto případě, pokud nastane.
Uzavřít rychle novou smlouvu podle představ prezidenta Trumpa je nereálné jednak proto, že při zvýšeném počtu signatářů je to běh na dlouhou trať, a také proto, že pro výše uvedené státy (Indie, Pákistán, Írán, Izrael), jsou tyto prostředky strategické, ať je jejich dolet jakýkoliv a jen těžko se jich budou chtít vzdát.
Co se týká Číny, tak tam je to snad přímo nemožné. Čínská strategie obrany státního území počítá jako s hlavním protivníkem, který by mohl napadnout Čínu z moře (Pacifiku), právě s USA, jejichž hlavní údernou sílou je vojenské námořnictvo s letadlovými loděmi a námořní pěchota. Takže Čína vyvinula a zavedla do výzbroje prostředky, které mohou ničit nepřátelské lodě tisíc a více kilometrů od čínských břehů a nedovolit vůbec letectvu z letadlových lodí jako hlavní úderné síle vzlétnout. Současné letouny na letadlových lodích nemají tak velký bojový dolet (přelet k cíli, splnění bojového úkolu a návrat na letadlovou loď). Zrušením této třídy raket by Čínská lidová armáda přišla o jeden z nejúčinnějších prvků odstrašování a obrany proti útoku z moře.
Nelze vyloučit, že jedním z důvodů k odstoupení od smlouvy INF je pro prezidenta Trumpa i skutečnost, že Rusko v podstatě tuto třídu pozemních prostředků nahrazuje námořními a leteckými prostředky, např. typu Kinžal nebo Kalibr, který se osvědčil v Sýrii, nehovoříc o dalších strategických prostředcích, které prezident Putin představil na začátku roku v ruské Dumě. A jde tu především o zachování vojenské, a nejen vojenské nadvlády USA. RF se z šoku počátku devadesátých let již vzpamatovala, strategické jaderné síly revitalizovala a ve vývoji, jak se zdá z prezentace V. Putina na začátku roku v Dumě, Spojené státy nejen dohnala, ale v něčem i předehnala.
Ale nelze také vyloučit, že odstoupení od smlouvy je motivováno především Čínou. Jak je výše konstatováno, tyto prostředky (uvedené ve smlouvě INF) jsou jedním z velmi důležitých prvků obrany země a v kombinaci s novými úkoly a posláním vojenského námořnictva ČLR (nejen bránit pobřežní vody, ale i být schopno operovat v otevřených mořích a oceánech, chránit přepravní cesty a zájmy ČLR v zahraničí, zajišťovat strategické odstrašování a být schopno strategického protiúderu) i významným (jediným?) konkurentem. Pokud bude mít čínské námořnictvo takové schopnosti, může výrazně omezit současnou suverenitu amerického vojenského námořnictva na světových oceánech, dnes především na nejfrekventovanější námořní trase Perský záliv – Molucký průliv – Jihočínské moře, kudy se dopravuje ropa nejen do Číny. Jihočínské moře je již dnes docela horkým „problémem“ ve vztazích Číny a USA.
Závěrem: Pokud Spojené státy od smlouvy INF skutečně odstoupí a nebude připravena žádná nová smlouva, pak pravděpodobně nastane doba intenzívního oboustranného zavádění těchto dosud zakázaných zbraní. Nelze vyloučit, že Evropa se vzepře a nebude chtít na svém území tyto zbraně, ovšem na Dálném východě, na americkém území Havajských ostrovů, Marinách, Guamu, ale také v Japonsku, Jižní Koreji, nebo v Austrálii, by rozmístěny být mohly. Tyto prostředky by byly schopny napadat jak plavidla na námořních trasách, tak pevninskou Čínu na téměř celou hloubku jejího území; z Japonska i ruský Dálný východ.
Pro USA by to byla příležitost posílit projekt Prompt Global Strike (PGS), což znamená, že by se nejednalo výhradně o jaderné prostředky, ale i o prostředky konvenční, vysoce přesné, např. hypersonické. Tento mix útočných prostředků je ovšem nebezpečnější než samotné jaderné zbraně – práh možného zahájení konvenční války se snižuje, ale současně je přechod na jaderné zbraně snadnější. Takže bychom mohli hodiny „světové apokalypsy“ opět posunout blíže k 12 hodině. A k válce máme opravdu blízko, Východ i Západ se na ni připravují a čím více bude Čína úspěšná a blok formující se proti hegemonii USA silnější (ČLR, RF a další, kteří se vzpírají dominanci dolaru, celní válce, embargům a jiným restrikcím), tím bude nebezpečí vzniku války větší. Již současná celní válka, embarga aj. jsou počátkem války (ekonomické) za zachování privilegií a postavení hegemona.