Architektka Marie Švábová píše o plánované rekonstrukci železničního mostu pod pražským Vyšehradem.
V sobotním Právu vyšel článek o rekonstrukci železničního mostu pod Vyšehradem. Přinesl různé pohledy na její řešení – zatímco Správa železničních a dopravních cest požaduje most nový, památkáři chtějí zachovat most starý. Ministerstvo dopravy argumentuje technickým stavem mostní konstrukce, která je na konci své životnosti, Památkáři se hájí zachování kulturní památky, Ministerstvo kultury řeší žádost o sejmutí památkové ochrany. Všem jde o bezpečnost konstrukce.
Chybí ještě jedno hledisko – hledisko plošné ochrany města – jsme na území Pražské památkové rezervace. Plošná ochrana památkového města je sice zmíněna v památkovém zákoně, ale výklad jejího obsahu zákon ponechává jednotlivým úředníkům památkové péče na městských úřadech, ve statutárních městech na magistrátech, jejich individuálnímu přístupu a názoru, protože ctí neomezenou pluralitu názorů a kreativity. Tu přinesla těžce nabytá svoboda bez hranic.
Pokud se zbavíme tohoto hyperkorektního přístupu, můžeme objevit a zdůvodnit, v čem plošná ochrana města spočívá. Východiskem pro plošnou ochranu města jsou jeho urbanistické hodnoty, jejichž analýzu požaduje Ministerstvo místního rozvoje již od roku 2014 dokumentem Politika architektury a stavební kultury ĆR. Plošná ochrana města vychází z jeho prostorové kompozice – prakticky z ochrany prostoru jeho dominant i jednotlivých kulturních památek. Každý dům ve městě má svůj prostor, který mu náleží, Jiný prostor náleží chráněnému domu v řadě uliční zástavby, jiný dominantám. Ty celoměstské ovládají rozsáhlé území – překrývají území ovládané dominantami panoramatických celků, které představují členění panoramatu, reliéfu města. Pak jsou tu rytmizující identifikační body především kostelních věží. Dominanty kotví kompozici celku, identitu města.
Tím se dostáváme k tomu dalšímu hledisku, které by mělo ovlivnit rozhodování o koncepci rekonstrukce: vyhodnocení vztah železničního mostu k panoramatu Hradčan z prostoru řeky a k uplatnění Vyšehradu v panoramatu Starého a Nového města, obdivovanému především z hradní rampy. Obrázek z Práva je výmluvný – z prostoru řeky pod Vyšehradem železniční most hradčanské panorama prakticky vylučuje. V pohledu z hradní rampy ubírá vyšehradskému ostrohu možnost uplatnění v nádherném pražském reliéfu, kde je Vyšehrad třetím, bohužel zástavbou i mostem potlačeným třetím panoramatickým celkem pod vládou Hradčan: mírní a zároveň spojuje kontrast mezi dramatickým levým břehem řeky s hradčanskou zástavbou a klidnou rozlehlou plání Starého města a novoměstského svahu. Reliéf města by odhalením Vyšehradu jednoznačně získal – uplatnil by svou jedinečnou krásu.
Plošná ochrana města neznamená zdaleka jeho neměnnost. Uvolňuje cestu k očištění dominant a chrání jejich postavení. Otevírá cestu k posilování urbanity města – tj. posilování řádu v městské zástavbě uplatněním hierarchie významu městských prostorů. Urbanistické hledisko by mělo mít při rozhodování přednostní postavení před chápáním jednotlivých objektů jako samostatných artefaktů. Dokud toto památková péče nepochopí, budou padat Kozákovy domy a vyrůstat mrakodrapy v panoramatickém prostoru Hradčan.