Zdeněk Vopat se zamyslel nad tím, proč je 17. listopad naprostou porážkou vlastních revolučních ideálů.
„Ať mír dál zůstává s touto krajinou.
Zloba, závist, zášt, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou.
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.“ (Motlitba pro Martu)
Před 29 lety tato píseň zněla na náměstích po celém Československu. Stala se symbolem tzv. sametové revoluce a symbolem nadějí a očekávání občanů této země.
Jako každý rok nadešel čas si toto výročí připomenout, zavzpomínat, rekapitulovat a hodnotit.
Polistopadové období přineslo bezprecedentní nové možnosti pro občany nyní již našich dvou zemí. Polistopadový vývoj znamenal možnost svobodného podnikání, svobodného vyjadřování svých názorů, možnost svobodně cestovat po celém světě a rovněž možnost svobodně utrácet získané finanční prostředky za nebývalou širokou paletu zboží a služeb. V tomto směru polistopadový vývoj skutečně přinesl svobodu občanům a naplnil heslo „svobodu, svobodu, svobodu“ provolávané na náměstích po celém Československu.
Polistopadový vývoj však rovněž s sebou přinesl i beztrestné rozkrádání veřejného vlastnictví, nebývalou korupci, „osekání“ výdobytků sociálního státu, které přinesl socialistický režim, nezaměstnanost, bezdomovectví a zvětšování rozdílů mezi chudými a bohatými.
Ovšem, co je nesmutnější, vláda věcích tvých se k lidu po 17. listopadu nenavrátila. Veřejnoprávní média se stala prakticky monopolem pro určitou názorovou skupinu, pluralita a soutěž politických názorů a koncepcí prakticky nevznikla. Namísto toho došlo k vytvoření určitého paradigmatu založeného na konceptu tržní ekonomiky s minimálními odchylkami různých politických stran. V posledních letech navíc vyšlo najevo, že dochází k nadvládě ekonomických lobby nad politickou reprezentací státu. Jednoduše řečeno, stát a jeho politiku je možné si koupit. Z tohoto hlediska tak došlo k vystřídání jednoho režimu oligarchie druhým. Politická soutěž myšlenek se prostě nekoná a tato skutečnost je zahalována do hávu abstraktních hesel o svobodě a demokracii, podobně jako je nahý císař zahalován do svých nových šatů.
Z tohoto hlediska je 17. listopad naprostou porážkou svých revolučních ideálů. Ovšem nejtragičtější na tomto stavu je skutečnost, že mainstreamovým médiím a politickým stranám, ale i společnosti tento vývoj vůbec nevadí. V celé skutečnosti se tak ukazuje, že 17. listopadu nešlo o svobodu politickou, ale ekonomickou. Jinými slovy, nebyly a nejsou to ideje a ideály, co je důležité, ale bohatství, peníze a majetek.