Hlavním účelem “dobývání mozků” je snaha o efektivnější přijímání reklamy, a to rovněž za účasti univerzitního výzkumu.
Do jaké míry se svobodně rozhodujeme? Skutečně si vybíráme vlastní životní cestu? Před půl stoletím by náš pohled na svět vypadal úplně jinak, protože naše mysli jsou formovány především vírou. Tehdy nám svět zprostředkovávali aristokraté a teologové, dnes jsou to korporace a média, píše pro list Guardian komentátor George Monbiot.
Člověk ze svého prostředí podvědomě absorbuje vlivy dobré i špatné a vědomě formovat svou mysl je pracné a bolestivé. Kontrolujeme opravdu svá rozhodnutí, ptá se Monbiot, myslíme svobodně? Možná. Občas. I tak ale podléháme vlivům, jimž ve většině případů vůbec nerozumíme, dokonce o nich ani nevíme. Je to reklamní průmysl, používající nejnovější výzkumy neurověd a psychologie, co se snaží ovládnout naše myšlení a rozhodování.
Průběžně vycházejí knihy s názvy typu “Jak vám může neuromarketing pomoci přesvědčit každého, kdekoli a kdykoli” – vypadá to přehnaně, ale používá se to a funguje to. Monbiot cituje psychologa Richarda Freeda, který vysvětluje, jak byl psychologický výzkum použit k vývoji sociálních médií, počítačových her a chytrých telefonů: “Umíme ‚otáčet knoflíky na přístrojové desce, kterou jsme vyvinuli‘ a miliony lidí to budou dělat stejně, změní své chování, aniž by si toho všimli, považují to za přirozené, ačkoliv jsme to my naprojektovali”.
Účelem tohoto “dobývání mozků” je snaha o efektivnější přijímání reklamy. Facebook, ačkoliv popírá, že by hledal nástroje využívající emoční stav uživatelů, už provedl výzkum, ve kterém zjišťoval, kdy se mládež používající sociální sítě cítí nejistě, k ničemu nebo stresovaně, protože se zdá, že právě to jsou momenty, kdy je možné na ně cíleně zapůsobit.
Vlády by měly podobné aktivity kontrolovat a regulovat, nejhorší na tom ale je, že těchto výzkumů, které pomáhají inzerentům vyzrát na nás, jsou ochotny účastnit se rovněž univerzity. Univerzity pěstují svobodné myšlení, alespoň to proklamují, přesto financují oddělení, která zkoumají nové možnosti, jak myšlení ovlivňovat.
Podivuji se nad tím, píše Monbiot, právě v době předvánočního, vánočního a povánočního (slevového) běsnícího konzumu. A zmiňuje odborný článek nizozemských a amerických vědců, který je dle něj v přímém rozporu s veřejným zájmem, protože zkoumá způsoby, kterými se spotřebitelé snaží odolat reklamě a hledá taktiky, jak jejich odpor zlomit. Jednou z cest je zahlcení reklamou, které vyčerpá duševní zdroje a sníží schopnost přemýšlet.
Na téma “manipulace” existuje rozsáhlá literatura, od návodů, jak obnovit důvěru v celebritu, která se ocitla v maléru (např. pomocí mluvy těla, Buddhova úsměvu), přes napravování reputace nadnárodních společností zdůrazňováním jejich (ve skutečnosti nicotných) společensky odpovědných aktivit, po využívání syndromu FOMO, tedy strachu, že mi něco chybí nebo jsem něco zameškal, jako nákupního spouštěče.
Ano, uzavírá Monbiot, vím že pracuji v oboru, který má zisky především z reklamy, jsem tedy spoluviník. Ale to jsme my všichni – reklama, se svými ničivými dopady na živou planetu, na náš klid a svobodnou vůli, je hybatelem naší ekonomiky založené na růstu. Máme důvody se bránit, srdnatě. A právě akademici by měli být ti, kteří budou stanovovat a požadovat dodržování etických norem, ne spolupracovat na jejich likvidaci. Kdo jiný, když ne oni?
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.