Čína je jedním z důvodů pro zpomalování německého hospodářství, ale není důvodem jediným.
Zpomalení ekonomik eurozón je patrné. Začalo už v roce 2018. Itálie už je v recesi, Francie se dostala do stagnace kvůli protestům žlutých vest a Německo se vyhnulo technické recesi asi o desetinu procentního bodu.
Německá situace je neobvyklá, píší noviny Financial Times. Vypadá to, jako by roky potřebovala ne uvolněnou, ale přísnější měnovou politiku. Německý pokles je větší, než jak by se zdálo z vývoje eurozóny jako celku.
Co se to stalo a co z toho vyplývá pro Evropskou centrální banku?
Centrální banka dává jasně najevo, že hlavní problémy jsou v externí oblasti – tedy zahraniční šoky. Jedná se o zpřísňování monetární politiky, následované americkým zvyšováním sazeb. Jenže tato politika se nyní obrací, jak ukázala poslední rozhodnutí FEDu.
Šoky z obchodu zahrnují jednak Čínu samotnou a jednak napětí mezi USA a Čínou, proto také ECB hovořila na svém posledním sezení o rostoucích rizicích negativního vývoje.
ECB má pravdu, že negativní zprávy jdou ze zahraničí. V EU vidíme dobrý stav trhu práce, rostou reálné příjmy, poptávka je silná.
Jenže ten německý pokles je větší, než by se dalo vysvětlit jen Čínou, tvrdí článek FT. A platí to, i když se vezme v úvahu, že Německo je mnohem citlivější vůči vývoji v Číně než jiné evropské ekonomiky. Takže kromě Číny se zřejmě jedná o koncentrace šoků ve významných sektorech ekonomiky Německa.
Automobily byly zasaženy pomalou implementací nové regulace ohledně emisí. Chemická výroba byla poškozena suchem, nemožností využívat lodní dopravu po Rýnu. Statistici také zkoumají, proč došlo k propadu ve farmaceutickém průmyslu, který se týká jedné nejmenované firmy.
Financial Times očekávají, že všechny tyto faktory, které nejsou spojeny s makroekonomickým vývojem se samy vyřeší a „recese bude vyřešena též“.
FT také optimisticky očekávají, že pokud se nezhorší situace s Čínou, pak bude moci uvést, že „rizika už nevzrůstají“, určitě se ozve jestřáb Weidmann, který je guvernérem německé centrální banky a stále si může brousit zuby na to, že se stane nástupcem Maria Draghiho. Favoritem ale už není.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.