Strategie našeho souseda a hlavního vývozového trhu v průmyslové politice do roku 2030 obsahuje řadu překvapivých prvků.
Hned na začátku si německá průmyslová strategie, resp. ministr hospodářství Peter Altmaier klade klíčovou otázku: jak zachováme do budoucna úroveň blahobytu Německa za situace pokračující globalizace, rychlosti inovačních procesů a protekcionistické politiky některých zemí?
Altmaier v úvodu připomíná kořeny německé ekonomiky, tedy politiku Ludwiga Erharda a koncept „sociálně-tržního“ hospodářství jako celek. Ministr na začátku uvádí, že se jedná o zcela jiný přístup k zásahům státu a formulaci průmyslové politiky. Nově se určuje, v jakých oblastech (definováno jako „výjimečně“) je působení státu ospravedlnitelné či dokonce nutné. Stejně strategie zahrnuje dynamický popis situace: vše se mění, dochází k „přelomu“. Německo si tedy nutně pokládá otázku, jak se bude jeho politika za této změněné situace vyvíjet a jak ji, vzhledem k tomu, že se jedná o velkou zemi, může aktivně ovlivňovat.
Podpora inovativních technologií a více trhu
Strategie si uvědomuje hlubší souvislosti: pokud země ztratí své klíčové technologické kompetence, pak je v ohrožení styl života, schopnost státu a nakonec i legitimita demokratických institucí. Proto je jednou z klíčových částí strategie podpora inovativních technologií a zároveň ochrana strategických oblastí. Altmaier také tvrdí, že země potřebuje více, nikoliv méně tržního hospodářství. Je ovšem také definována odpovědnost státu, neboť právě stát má dostupný „celkový obraz“ za situace velkých inovativních změn.
Strategie je přehledná a klade si následující cíle: zajistit konkurenceschopnost, technologickou kompetenci, a dokonce průmyslové vůdcovství – na evropské i globální úrovni v určitých oborech. Jen tímto způsobem je možno udržet a rozvíjet vyspělost ekonomiky a společnosti. Průmysl by se měl podílet na hrubé přidané hodnotě 25 %.
Současná situace země je popsána následovně: podíl průmyslu na hrubé přidané hodnotě je 23 % (pozn. redakce: takže Německo očekává navýšení, nikoliv snížení významu průmyslu!). Strategie si pochvaluje, že Německo je úspěšné proto, že vždy trvalo na svém průmyslovém modelu. Německý průmysl je silný a konkurenceschopný i díky velkým výdajům na vědu a výzkum. Jsou definovány i oblasti, v nichž je Německo na špici (např. ocelářství, chemický průmysl, strojírenství, optický průmysl, automobilový průmysl, průmysl obnovitelných technologií, zbrojní průmysl atd.).
Nejen čínská výzva
Jako výzvy jsou definovány následující faktory. Jedním z nich je nákladová výhoda rozvíjejících se zemí, kterou Německo prozatím překonává technologickým náskokem a kvalitou. Rozdíl ovšem pomalu mizí a dle formulací v této části (upozornění na přebírání evropských firem, joint ventures atd.) je patrné, že se myslí především Čína. Strategie varuje, že Německo už zaspalo například u zábavní elektroniky, kdy v 70. letech pozici převzalo Japonsko a Jižní Korea, a to se ukázalo být definitivní. Toto historické připomenutí tím pádem slouží jako varování. Proto je také Evropa jako celek slabá v telekomunikačních zařízeních a v počítačové elektronice.
Velkým výzvám čelí také automobilový průmysl. Mění se mobilita, jsou tu elektroauta a také se objeví samořiditelná auta, to vše jsou zásadní změny. Strategie také konstatuje, že internetové platformy vznikají v USA a v Číně, v Evropě ne. Ve vývoji umělé inteligence má Německo dobrou pozici, ale v komerčním zpracování už musí Německo dohánět. Zvětšuje se odstup k vedoucím internetovým firmám. Umělá inteligence je klíčové odvětví budoucnosti a Německo musí „zabrat“. Je také možné, že Evropa jako taková vůbec nebude schopna zachytit rozvoj biotechnologií.
Německo nebylo schopno zachytit vývoj digitalizace a umělé inteligence. Malé evropské start-upy v oboru jsou financovány z amerických venture fondů, čímž se nakonec stanou americkými firmami, varuje strategie.
Německu se podařilo vykompenzovat tuto situaci tím, že se mu daří v tradičních odvětvích, například upevnilo svou pozici v automobilovém průmyslu, zejména u vozů vyšší třídy. Jenže i v tradičních odvětvích se silně projevují moderní technologie, proto je nutné, aby Německo posílilo svou pozici v „technologiích budoucnosti“. Jen tak udrží i svůj klasický průmysl.
Pracovní místa se budou zvyšovat
Co se pracovních míst týká, strategie vychází z toho, že se počet pracovních míst bude zvyšovat, ne snižovat, budou tedy transformována. Vzhledem k disruptivním změnám bude ale docházet k nerovnoměrnému vývoji (tam kde místa zaniknou, nevzniknou nutně nová).
Pro Německo a celou Evropu existuje riziko, že právě zde dojde ke ztrátám na přidané hodnotě, pokud se nepodaří zaujmout vedoucí pozici i v případě těchto disruptivních technologií.
Strategie zadává úkol: je potřeba mít komplexní analýzu silných a slabých stránek všech ekonomik EU, včetně Německa. Je potřeba vědět, kde jsme a podle toho jednat.
Strategie upozorňuje na úspěšné příklady zemí, které „konají“. V USA financují výzkum hlavně velké koncerny jako Microsoft či Apple. Navíc chce současná administrativa politikou „America First“ obnovit i tradiční průmyslová odvětví, například za použití cel.
Japonsko exceluje v automobilovém průmyslu, v elektronice, ale především nově v robotice a umělé inteligenci celkově. Japonský koncern Softbank má „fond vize“ pro rozvoj robotiky a umělé inteligence.
Čína má obzvláště úspěšnou průmyslovou politiku. Svou politikou „Made in China 2025“ cílí na deset sektorů, například robotika, elektromobilita, vesmírná technologie, biofarmaceutika atd. I čínský státní koncern CMG má obrovský fond na financování technologických firem. Projekt nové Hedvábné stezky znamená, že Čína propojuje odbytové trhy s logistikou. Německá strategie tvrdí, že čínská strategie byla doposud velice úspěšná, vznikly celé obory, které nemusejí mít na světě konkurenci.
Německá strategie proto konstatuje, že řada zemí rozpoznala mnohem dříve výzvy pro budoucnost a začala podle toho jednat. Z toho plyne, že země znovu vytvářejí průmyslové strategie, protože jsou v dnešní době nutné. Těžko najít zemi, která se bude v současné situaci orientovat jen na tržní síly. Strategie jsou zaměřeny na rychlou expanzi a možnou následující monopolizaci nových trhů/oborů. Do toho všeho vstupuje nárůst protekcionismu. Politika hloubku změn dlouho ignorovala. (V této části se hovoří o německé i evropské politice, takže to chvílemi vypadá, že německá průmyslová strategie je i evropskou průmyslovou strategií – pozn. redakce.)
Dopady digitalizace
Další část strategie je věnována důležitosti disruptivních technologií. Současnost je přirovnávána k minulým zásadním průlomům (např. parní stroj). Základní inovací dneška je podle německé průmyslové strategie digitalizace a především umělá inteligence. Důležité jsou také internetové platformy, které na jedné straně povzbuzují mezinárodní srovnání cen, na straně druhé může koncentrace kapitálu a dat vést až k monopolizaci. Zpráva znovu připomíná, že v této oblasti Německo i celá Evropa zaostávají. „Karty ale nejsou rozdány“ v několika oborech: mobilita, učení na dálku a zdravotnický průmysl. Umělá inteligence je největší změnou od vynálezu parního stroje, která změní vše: veřejný i soukromý život, ekonomiku, dopravu, průmysl, služby.
Německá průmyslová strategie konstatuje, že k nejdůležitějším oborům s umělou inteligencí budou patřit autonomní vozidla a lékařská diagnostika. Jako varující scénář je zmíněn rozvoj autonomních vozidel, které by byly vyráběny v USA, zatímco baterie v Asii.
K dalším zásadním trendům patří internet věcí – spojení strojů a internetu. Do značné míry se tím naruší oddělení „reálného“ a „virtuálního“ světa. Průmyslová produkce bez použití internetu bude nemyslitelná. Další velkou změnou jsou nanotechnologie a biotechnologie.
Je rovněž důležité, jak enormně se navýšilo inovační tempo. Země, kterým „ujede vlak“, budou v pozici „příjemce pravidel“ a budou jen dílnou pro produkty, varuje německá strategie. Rozhodnutí je potřeba činit rychle, dokud je otevřené „okno“ pro změnu.
Klíčová je průmyslová a technologická suverenita
Strategie následně vypočítává hlavní orientaci národní průmyslové politiky.
Klíčová je průmyslová i technologická suverenita a kapacita ekonomiky. Podíl průmyslu na hrubé přidané hodnotě je orientační ukazatel – má dosahovat 25 %. V řadě zemí EU ovšem nastal proces deindustrializace, varuje strategie. Ze strategie vyplývá, že Německo si přeje obrat, tedy „renesanci průmyslu“. Podíl průmyslu by měl v celé EU jít na 20 %.
Důležité je udržet výrobní řetězce (tj. rozdělení výrobního procesu), zjistit, kde jsou ohroženy a napravit chyby. Je potřeba zahájit urychleně proces dohánění v klíčových oblastech. Nelze rozlišovat mezi „starými špinavými“ odvětvími a „novými čistými“, to je chyba. Je potřeba opečovávat průmyslové podniky střední velikosti, neboť ty tvoří zásadní páteř německé ekonomiky.
Je potřeba vytvářet národní a evropské šampiony, kde platí, že na velikosti záleží. (Národní šampioni jsou obecně spjati spíše s rozvíjejícími se zeměmi a s určitou podobou státního kapitalismu. Pro Německo je to dosti netradiční pojem a vývoj – pozn. red.)
Protože trh se stává světovým, pak se objevuje důležitá otázka velikosti firmy. Pokud země nemá takto velké firmy, pak může být vyloučena ze světového trhu. V Německu velké firmy de facto nevznikají. Naopak v USA a v Číně takových firem vznikla celá řada a v inovativních odvětvích. Evropské hospodářské právo musí být změněno (viz také kauza fúze firem Alstom a Siemens, která nebyla Evropskou komisí povolena). Velké německé úspěšné firmy jako Siemens či Thyssen-Krupp často existují více než 100 let. Strategie dále konstatuje, že úspěch a přežití těchto firem je v národním zájmu.
Další část strategie se věnuje tématice přebírání německých firem. Ve výjimečných případech (národního a bezpečnostního zájmu) může být stát podílníkem ve firmě (tj. de facto znárodnění). Proto se má za tímto účelem vytvořit podílnický fond. Obecně má platit, že čím více má daný obor národohospodářský význam, tím intenzivněji má stát zasahovat. V případech existenčních záležitostí může stát sáhnout právě až k převzetí, či k podporám. Příkladem má být státní podpora vytváření konsorcií pro výrobu článků baterií. Ovšem u klíčových témat jako je umělá inteligence či autonomní vozidla bude potřeba přímý a silný státní zásah ve formě státního podílu podobně jako kdysi u Airbusu.
Strategie si také stěžuje na to, že v posledních letech zásahem státu do řady oblastí došlo k poškození německé konkurenceschopnosti, například v případě politiky Energiewende. Právě u cen elektřiny je potřeba jednat.
Z hlediska hodnot se Německo stále hlásí k tržní ekonomice, k multilateralismu, k volným a otevřeným trhům. Je potřeba udržet jednu úroveň pravidel. Německo by se s EU mělo zaměřit na úpravu zákona o hospodářské soutěži (viz výše), umožnění časově omezené pomoci inovativním sektorům a firmám, postup proti dumpingu. Německá průmyslová politika musí být politikou evropskou. Jde o to posílit celkově průmyslovou sílu Evropy. Evropa potřebuje „radu ministrů průmyslu“.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.