Pravice je na vzestupu, ale jde o dočasný jev, protože pravicové hospodářské recepty nebudou fungovat a téma migrace ustoupí jiným.
Komentátor Wolfgang Münchau píše pro Financial Times, že prozatím sice roste pravice, ale její úspěch bude omezený.
Bývalý italský premiér Matteo Renzi připravuje středové hnutí, něco ve stylu Emmanuela Macrona. Podobný postup vidíme i v Británii. Liberální proevropské postoje to nechtějí vzdát bez boje.
Ale jejich šance moc vysoké nejsou, píše Münchau. Liberální demokracie oslabuje z dobrých důvodů. Liberální režimy nejsou schopny vyřešit problémy, které vyhřezly z jejich vlastních politik (včetně deregulace, či daňových škrtů). K problémům patří trvalá finanční nestabilita a její dopady, nejistota nízkopříjmových skupin, ještě zhoršená otevřenou imigrační politiku, ale také neschopnost koordinovat politiky proti daňovým rájům.
Když udeřila krize, vlády v Evropě si nedošláply na banky, na vyplácení bonusů, nezpřísnily imigrační politiku, nezvedly daně firmám.
Běžná statistika nedokáže zachytit, jak špatně se žije lidem s nízkými příjmy. Není to pouze otázka stagnujících či klesajících příjmů, ale také nejistoty a nemožnosti dostat úvěr či hypotéku.
Tlak proti liberalismu se bude rozvíjet postupně, domnívá se Münchau. Teď jsme v prvním stádiu. To je to trumpovské a protimigrační. Imigrace má svoje plusy, ale má taky ty, kterým škodí. Reálné lidi. Rozhodnutí Merkelové pustit v roce 2015 do země 1,5 milionů lidí vedlo ke krizi, protože země na to nebyla politicky připravená.
Euro je také takový produkt liberalismu. Když udeřila krize, udělalo se, co bylo nutné k přežití eura, ale neřešily se zásadní problémy. Bez skutečné bankovní unie je eurozóna stále vystavena další možné krizi.
Liberální demokracie dokázala odstranit obchodní bariéry, chránit lidská práva a otevřít společnost. Jenže nedokáže řešit důsledky těchto svých politik. Proto jsou liberální režimy tak nestabilní.
Aktuálně je to pravice, které se daří díky anti-imigračním tématům. Ale její další úspěch je omezen. Jednak její ekonomické politiky nebudou fungovat, a to dokonce ani v rámci pravicového vnímání světa. A problém imigrace, myslí si Münchau, bude zatlačen do pozadí jinými problémy – rozvojem umělé inteligence, rostoucí chudobou a následky klimatické změny.
A to je politické prostředí, které dává výhody radikální levici, ne pravici. Pravice neřeší nerovnost ani klima, i když někteří její představitelé používají takový jazyk, aby oslovovali dělnickou třídu.
Příkladem této radikální politiky je návrh na 70 % sazbu daně, se kterou přišla americká politička Alexandria Ocasio-Cortezová. Nejde teď o číslo, ale o odhodlání přerušit třicetiletý trend, kdy se vysoké příjmy zdaňovaly velmi málo. Ano, takováto politika by přinesla kolaterální škody, jenže to není pro radikální levici hrozba, spíš naopak příslib.
Radikální centrismus? Ano, Macron s ním zvítězil. Jenže francouzský systém má svá specifika, která jeho zvolení napomohla. A co se týče výsledků – tam má ještě francouzský prezident co dělat.
Německo se zatím vyhnulo poklesu, má v eurozóně jedinečné postavení a těží ze své široké průmyslové základny. Ale co se stane, až přijde rozvoj elektromobility?
Dostali jsme se do fáze, která preferuje radikalitu před umírněností a levici před pravicí. Nebude to doba Donalda Trumpa.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.