Díky zásadním chybám Německa má nyní ve vztahu k Číně Německo slabší postavení a roli. Jak k tomu došlo?
Wolfgang Münchau rozebírá německé zásadní chyby, které vedly k tomu, že ve vztahu s Čínou hraje Německo slabší roli.
Velkým tématem pro EU, a zvláště pro Německo, je vztah k Číně, domnívá se Münchau. V jednání je dohoda „proti špionáži“, která by umožnila nasadit Huawei k licenčnímu řízení pro pátou generaci telekomunikačního zařízení. Tím by prý, tvrdí Münchau, mohlo Německo předstírat, že je vše v pořádku a Čína žádnou bezpečnostní hrozbou není.
Německý vztah k Číně je rozporný. Například němečtí operátoři, kteří již používají hardware firmy Huawei, chtějí, aby se firma zapojila do budování sítě 5G. Jenže na druhou stranu se Německo obává toho, že se Čína zmocní jeho technologií. Nová německá průmyslová strategie (o které jsme v !Argumentu důkladně informovali – pozn. red.) navíc předpokládá, že stát může chránit celá odvětví před čínskými akvizicemi – od letadel, po vlaky a finance.
Německo-čínský vztah prošel velikou proměnou, zdůrazňuje Münchau. Zpočátku Německo vnímalo čínský trh jako odbytiště svých strojů, pomocí nichž si Čína vytvoří svou průmyslovou základnu. Jenže dnes je to Čína, kdo má navrch.
Klíčem bude automobilový průmysl. Je to zdroj německé prosperity minulosti, a čínský zdroj pro budoucnost. Jenže zde mají strany opačné zájmy. Tím, jak německý průmysl příliš vsadil na diesel, zpozdil se u elektrických baterií a umělé inteligence. Jenže čínská hra je někde jinde. Nechce si jen pohlídat výrobní závody. Ne, Čína si chce pohlídat celý řetězec elektrických aut. Proto si také Čína zabezpečila přístup ke kobaltu, který je v tomto ohledu klíčový.
Čína a Německo mají hodně společného. Jsou to exportní země, s velkými přebytky (není to zcela přesné, čínský přebytek běžného účtu se postupně snižuje a narovnává, zatímco německý je na rozvinutou ekonomiku zcela abnormálně vysoký – pozn. red.).
Jenže německá ekonomická strategie není tak konzistentní jako čínská, varuje Münchau. Německá politická priorita je totiž snižovat dluh. Jenže hlavním problémem země je technologické zaostávání.
Nadměrná německá fiskální konsolidace vedla k tomu, že země má podinvestováno – v infrastruktuře, v telekomunikacích, i v obranném sektoru.
To ukazuje na zásadní evropský problém, zobecňuje Münchau. Jednotlivé politiky: průmyslová, zahraniční, bezpečnostní, běží nezávisle na sobě. Otázka Huawei v sobě spojuje průmyslové a bezpečnostní rozhodnutí. Evropané se dostatečně dobře nedívali, co vlastně způsobují jejich fiskální pravidla. Ale Čína má ke všemu integrovaný přístup.
To Čína podporuje svůj jüan jako rivala k americkému dolaru, čímž ohrožuje jeho monopol na komoditních trzích. Evropští politikové nedokážou přemýšlet přes různé kategorie.
Němci nikdy nechtěli euro jako globální měnu. Dříve bylo extrémně konzervativní německé myšlení tak nějak v souladu s průmyslovými zájmy. Ale ono už není, EU je vklíněna mezi dvě velmoci a má měnovou unii, která je velice náchylná vůči krizím, píše Münchau.
Snižování veřejného dluhu byl politický výběr. Kdyby místo toho Německo investovalo do průmyslového pokroku, a nechalo by fiskální pozici být, bylo by někde jinde. Jenže to by chtělo geostrategické myšlení, a toho se jaksi v EU nedostává, stěžuje si Münchau.
Evropané se posledních deset let zřejmě tak moc zaobírali sami sebou, že prostě neviděli. Nynější snahy o ochranu před Čínou ukazují, že blahosklonný postup se mění v paniku.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.