O čem svědčí nemožnost britské politiky najít kompromisní politické řešení pro britský odchod z EU?
Jakkoliv nakonec odchod Velké Británie z EU dopadne, hluboká rozdělení z britské politiky hned tak nezmizí, míní politický analytik John Worth.
Hlasování o osudu dohody mezi EU a Velkou Británii o odchodu z EU vypadalo v londýnském parlamentě jako vždycky. I když na samotném hlasování nebylo nic běžného a obyčejného. Poslanci znovu odmítli dohodu, tentokrát to bylo 391 ku 149 hlasům. To bylo jenom menší zlepšení ve srovnání se stejným odmítnutím v lednu letošního roku. I tak se jednalo o číslo, které představuje rekord v hlasování. Pro 391 hlasů proti nějakému návrhu je třeba zapátrat až do 20. let 20. století.
Jak tedy Theresa Mayová a Británie skončily v téhle kaši? Začalo to s referendem o odchodu z EU, jehož výsledek překvapil iniciátory z Konzervativní strany, kteří nečekaně vyhráli volby a museli pak referendum uskutečnit. Referendum se konalo v kontextu nedostatečné vize a přípravy na to, co jeho výsledek může znamenat. A tento nedostatek vize a přípravy se táhne i s premiérkou Mayovou a vyvrcholil v jejích monumentálních parlamentních porážkách.
Mayová také udělala kroky, které zoufale zhoršily situaci: premiérka například systematicky ignoruje obavy 48 % voličů, kteří volili možnost zůstat. Nijak se nesnažila je oslovit a adresovat jejich obavy. Podobně ignorovala i problém severoirské hranice, kde nehledala řešení schůdné pro všechny, ale jen naslouchala severoirské straně DUP. Ovšem vnitřní dynamika britských parlamentních stran tyto chybné a zdánlivě nelogické kroky vysvětluje, míní Worth.
Dvě třetiny konzervativců podpořily Brexit, což jsou lidé, kteří vybírají kandidáty do parlamentu v každém volebním okresku. Pragmatičtí konzervativci mají dilema, zda Brexit řešit ve prospěch celé země, nebo ve prospěch stranicko-voličské základny?
Konzervativci mají jednu z nejslabších opozic v dějinách, míní Worth. Labouristický lídr Jeremy Corbyn je zaměstnán snahami udržet stranu pohromadě, zaujmout mladé a městské voliče, kteří ho zvolili, než tím, že by skutečně vedl opozici vůči Mayové. Zatímco většina labouristů chce v EU zůstat, strana stále vypadá, že je pro odchod z EU.
Obě strany jsou ohledně tématu EU rozděleny. 75 konzervativců nepodpořilo Mayovou v posledním hlasování. Na druhé straně asi polovina labouristů nesouhlasí s Corbynovou linií ohledně Brexitu a chce druhé referendum. Zatím celkem tři konzervativci a osm labouristů ze svých stran odešlo a vytvořilo Nezávislou skupinu – a ta chce druhé lidové hlasování.
Dříve platilo, že parlament – jeho dolní komora – byl rozdělen na levici a pravici, kde se to projevovalo v základních problémech ekonomiky nebo financí. Dovedl tak celkem obstojně reprezentovat zájmy voličů. Ovšem nyní je tu téma referenda a s ním i polarizace, což vede k tomu, že systém už nefunguje, parlament je v paralýze.
Vedle toho se Theresa Mayová a Jeremy Corbyn nesnaží o to najít základ pro spolupráci na řešení. Oba dávají přednost vlastním zájmům, takže se dolní komora parlamentu nemůže pohnout z místa. Je zablokovaná, paralyzovaná a v útlumu. Ovšem bez nalezeného řešení se Velká Británie řítí k Brexitu bez dohody s velkými hospodářskými a politickými dopady. Parlament odmítl dohodu s EU, následně odmítl také odchod bez dohody (a odložil celý Brexit), doposud odmítá nové volby a druhé referendum.
EU není moc nadšená z toho, že si parlament v Británii odhlasoval více času na dohodu. EU se totiž správně ptá, zda jsou dva měsíce navíc dostatečné k tomu, aby Británie našla řešení problému, který řeší více než dva roky? Nikdo také není nadšen z toho, že by Británie volila nové členy Evropského parlamentu, které jsou na konci května, míní Worth.
Ať to dopadne jakkoliv, hluboké rozdíly v britské politice dneška se nepodaří jen tak odstranit. Kořeny dysfunkce britské politiky jsou tak hluboké, stejně jako její problémy a polarizace obyvatelstva ohledně Brexitu, že země bude potřebovat období hluboké politické reflexe.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.