Recept, jak se vyhnout další recesi, spočívá v monetárním financování deficitů.
John Plender pro Financial Times konstatuje, že jedno poučení z krize je jasné: napravit situaci může jen fiskální politika.
Dluhopisy za více než 10 bilionů dolarů vykazují záporné výnosy, zase se tedy dostáváme do deflační éry, uvádí svůj text autor. Investoři i politici se obávají, že globální ekonomika zpomaluje rychleji, než se ještě před rokem očekávalo. Závod mezi Německem a Japonskem o to, „kdo se dostane hlouběji“ do mínusu, prozatím vyhrává Japonsko.
Tento vývoj nahrává domněnce, že i eurozónu zasáhla „japonská vlna“. I když je pravda, že japonská tsunami ze začátku 90. let, kdy praskly hned dvě bubliny, byla rozsahem škod opravdu výjimečná.
Jsou tu ale i další paralely, jako třeba demografický vývoj.
Po krizi se domácnosti i firmy snažily splatit své dluhy, přestože sazby šly dolů. Tato rozvahová recese je dobře známá právě z Japonska. Řešením byla extra uvolněná monetární politika a fiskální prostor pro stimul.
Když se veřejný dluh moc zvýšil, vlády se uchylovaly k opakované fiskální ortodoxii. Japonsko samo si to zkusilo mnohokrát. V roce 2016 se zdálo, že vlády i centrální banky jsou zcela bezmocné tváří v tvář příští krizi. Pak přišel Trump a snižováním daní roztočil další kolo expanze. Menší popud dodalo i Japonsko svou „abenomikou“, píše Plender, a samozřejmě i čínský fiskální stimul. Světová ekonomika se „ukočírovala“ a vrátila na růstovou trajektorii.
I tak ale vznikají velké rozdíly, upozornil i ekonom Adair Turner. Například ve Spojených státech byl deficit financován prodejem dluhopisů soukromému sektoru. Čínská centrální banka nepřímo financovala velké nákupy dluhopisů komerčními bankami a v Japonsku byl celý nárůst veřejného dluhu financován centrální bankou.
Pohled na výnosy z amerických a německých dluhopisů (americké mají výnos 2,48) ukazuje, že existují velké rozdíly v růstových vyhlídkách USA a eurozóny.
Čínský demografický vývoj se podobá japonskému, je to výsledek politiky jednoho dítěte. Takže i demografie představuje silný popud, aby Čína změnila svou ekonomiku a přesunula ji od investic ke spotřebě. Klesla i míra úspor z obřích 42 % na 35 % za minulý rok. Čínský pokles tedy může být dán i poklesem poptávky po rezidenčním bydlení ve městech.
Všechny země bojují tak či onak se zpomalením ekonomiky. Ale lekcí pokrizové doby je, že jen velký a významný fiskální stimul může pomoci. Jenže Japonsko místo toho bude zvyšovat spotřební daň. Německý přístup je ortodoxní a tvrdohlavý, ten americký má zase mnoho rizik.
Turner tvrdí, že řešením pro budoucí recesi je monetární financování deficitů. Jeho argumentace je přesvědčivá, ale zřejmě bude potřeba silnějších deflačních tlaků, aby přesvědčil i západní politiky.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.