Reportáž: Veronika Sušová-Salminen navštívila první odběrné místo spolkového obchodu Obživa, který se snaží o spojení ekologického pěstování potravin a sociálně odpovědného hospodářství.
Není to tak dlouho, co se v české společnosti diskutovala otázka „dvojí kvality“ potravin v Evropské unii. Kauza polské hovězí zvedla ze židle kdekoho. Téma potravinové soběstačnosti se znovu a znovu vrací. S tlakem ze strany USA na novou obchodní dohodu mezi EU a USA se na stůl vrací otázka kvality a bezpečnosti potravin také vzhledem ke geneticky modifikovaným plodinám. A klimatická změna staví nejen českou společnost před otázku udržitelnosti extenzivního a průmyslového zemědělství do budoucna. Ovšem o těchto problémech nestačí jenom číst anebo psát, tlačit na politiky, aby se jim věnovali a dostávat do veřejného povědomí možnosti řešení a alternativy. Žádoucí je „akce“ a každý z nás může začít sám u sebe.
Nedávno jsme na našich stránkách v rozhovoru s Janem Valeškou představili Spolek živá obŽIVA, jeden z pražských projektů, který chce propojit spolkovou činnost zdola, ekologickou a sociálně odpovědnou zemědělskou výrobu a participativní hospodaření do jednoho harmonického celku. Při poslední návštěvě v Praze jsem se na činnost spolku Obživa vydala podívat osobně. Na začátku února Obživa otevřela své první odběrné místo na pražské Florenci. Nejde totiž o obchod v tradičním smyslu slova, odebírají v něm jenom členové spolku. A zejména tu nejde na prvním místě o zisky a růst tržeb, o obraty a marže, ani o slevové kampaně a další akce na podporu spotřeby.
Nečekejte přecpaný supermarket, protože o tom Obživa rozhodně není. Spolek má zatím jenom 99 členů – a potřeboval by jich do začátku 200, aby to mohl skutečně rozjet. (V sousedních Drážďanech se podobný projekt, založený v roce 1991, pyšní už deseti tisíci členů.) Obživa tedy zatím odložila přípravu původně plánovaného odběrného místa v Kobylisích a našla si skromnější útočiště v Bar/áku na Florenci (projekt Divokých matek), kde sice nemá ideální podmínky – především jí chybí možnost skladovat zboží, protože má k dispozici jen dvě menší místnosti – ale se současným počtem členů tu funguje dobře. Přes skromné prostorové podmínky je spolkový obchůdek v Praze zásobený velmi slušně, členové mohou vybírat z téměř 400 položek, od zeleniny, přes maso a uzeniny na objednávku, mléko a mléčné výrobky, vejce, nejrůznější sušené ovoce a koření, luštěniny, mouky, chléb a pečivo, kávu a víno po drogistické zboží, které Obživě dodává celkem 8 členských výrobců a dalších asi 20 nečlenů z Česka (a také mimo něj) s certifikátem bio výroby a se sociálně odpovědným přístupem k lidem, přírodě i zvířatům. Jak mi řekla koordinátorka projektu Michaela Křivková, která se o spolkový obchod stará, zboží, které je v obchodě k dostání, stojí na důvěře mezi dodavateli a členy. Na webových stránkách Obživy je možné se s činností každého z členů-dodavatelů konkrétně seznámit, všichni vítají i osobní návštěvu a jako bonus členům-odběratelům nabízejí relaxaci formou „dobrovolné těžké fyzické práce“ na svých polnostech, což je skvělé hlavně pro děti. (Dobrovolná práce je vítána i v provozu karlínského obchůdku a někteří členové se skutečně zapojují). Kromě toho si lze v obchodě všimnout, že všechny vhodné potraviny se prodávají bez obalu, ostatní pak ve vratných znovupoužitelných obalech (sklo), výjimkou je maso ze Sasova, které se vozí na objednávku zatavené v igelitu. Takže žádné tuny igelitových obalů a tašek, které dnes zaplavují planetu a zpětně naše potraviny.
Jakákoliv změna k lepšímu se nedostaví sama o sobě a bude něco stát. Obživa funguje v systému, který na všechny z nás tlačí především ekonomicky a světonázorově. O to víc je potřeba, aby co nejvíce lidí spojilo svoje síly a snažilo se o změnu společně. Problém české společnosti, stejně jako řady postkomunistických „transformovaných“ zemí, je atomizace a individualizace, které izolují a fakticky berou možnost mít svůj život pod kontrolou. V posledních dekádách nám ze všech stran opakují (různě), že se každý má starat hlavně sám o sebe. Výsledek je odcizení, potažmo oslabení demokracie z hlediska podílení se na smysluplném rozhodování. Hlavně to ale podporuje stále víc neudržitelný a na odcizení stojící systém ekonomiky, která už dnes pracuje proti společnosti a likviduje přirozené podmínky pro život na planetě. Tohle není žádný alarmismus. Stačí se podívat pořádně kolem sebe.
Proč o tom mluvím? S Michaelou jsme si povídaly o tom, proč Obživa o svoje místo na světě vlastně bojuje a zatím oslovila ani ne sto lidí ve městě, kde jich žije víc než milion? Podle jejích slov mají lidé pocit, že členstvím ve spolku ztrácejí svobodu. Namítla jsem na to, že přece naopak členstvím ve spolku dostávají mnohem víc možností chod věcí ovlivnit a spolurozhodovat než v anonymním řetězci nadnárodních výrobců a obchodníků, jejich marží, průmyslově (a chemicky) vyrobených potravin a masových jatek, často s nelidskými podmínkami pro zvířata. Obživa nabízí přesný opak, společenství těch, kdo živí a těch kdo jsou živeni bez převodních pák velkého byznysu. V podstatě vrací hospodářskou výměnu do sympaticky „předmoderních“, neprůmyslových kolejí.
Obživa od svých členů samozřejmě „něco“ potřebuje, aby mohla fungovat a hlavně postavit základy pro svůj budoucí rozvoj. Je to 4800 korun jako vstupní (jednorázový) poplatek -investice, přičemž členem se může stát také rodina, nejen jednotlivci. Tato investice souvisí s výše řečeným – Obživa nefunguje ve vakuu, takže potřebuje zdroje na krytí nákladů a souvisí s tím i to, že spolek chce být financován zdola, ne prostřednictvím investora. Je to nepochybně ta těžší cesta, která ale vede k transparentnosti a demokratičnosti celého projektu. Kromě toho po vás bude chtít ještě 450 korun měsíčně (pro jednotlivce 350) jako provozní příspěvek. Na webu Obživy je možné najít skutečně detailní vysvětlení finančního plánu a postupu. Samozřejmě nejde o žádné drobné, ale o docela slušnou investici, kterou si i v Praze ne každý, bohužel, může dovolit. I na to ale v Obživě mysleli, protože se hlásí k principům solidarity – zřídili sociální fond, který zájemcům pokryje vstupní investiční poplatek. Někteří ze štědřejších členů do něj ovšem musejí finance napřed vložit. Těm, kdo můžou a není jim jedno, jak a co nakupují, sami jedí a dávají svým dětem, Obživa nabízí alternativu, která umožní aspoň částečně vyskočit ze zdánlivě uzavřeného kruhu spotřeby, vykořisťování lidí a nešetrného zneužívání přírody, které nemají nic společného s našimi potřebami, ale všechno s iracionálním hromaděním zisků. Jestli to za to stojí, to si musí rozhodnout a zvážit každý sám. Lidé z Obživy už udělali kus práce k tomu, aby tu taková alternativa mohla vzniknout.
Obživa, Za Poříčskou bránou 7, Praha 8 – Karlín
Další informace najdete také zde na webu spolku.