Andrea Cerqueirová vidí demonstrace proti Andreji Babišovi jako pozitivní příklad probuzení občanské společnosti v Česku i pro budoucnost. Lidé totiž nejsou bezmocní a mohou se ozvat.
Milion chvilek pro demokracii chtějí zůstat nadstranickou iniciativou. V rámci demonstrace na Letné to zdůraznil její místopředseda Benjamin Roll, za což sklidil obrovský potlesk. Působilo až neuvěřitelně, jaké množství lidí se na Letné sešlo. Ze všech koutů republiky i ze všech možných názorových skupin. To bylo mimochodem vidět i na tom, jak se střídaly burácivé, nebo naopak vlažné ovace. I při hodnocení demonstrace to částečně skřípalo, některým přišly příliš pravicové (kvůli malému důrazu na sociální témata), jiným zase levicové (naopak kvůli částečnému zmínění sociálních témat či použití slova kapitalismus v některých projevech), někdo se ošíval, když ekolog Jan Piňos vyzdvihl studenty pořádající akce za klima, jiný byl naopak rád, že toto téma nebylo opomenuto.
Není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem, chtělo by se říci s Boženou Němcovou. Většina lidí ale, a to je dobrá zpráva, upozadila při hodnocení to, co rozděluje, a soustředila se na to, co spojuje. A to je odhodlání. Za hlavní poselství demonstrací považuji to, že se lidi mají na lokální, celostátní i globální úrovni ozvat, když je něco trápí nebo vyloženě štve. V hodnoceních za málo zdůrazňovaný, ale o to významnější aspekt považuji to, že demonstrace jsou neseny striktně proti xenofobii. Opakovaně na nich bylo upozorněno kupříkladu na hrozbu zvolení konspirátora Michala Semína do mediální rady, nejednou zaznělo vymezení se vůči nacionalistické SPD. Je takřka jisté, že kdyby se vláda rozhodla opřít o hlasy SPD, Letná by se zaplnila znovu. Což je strašně moc a může to svým způsobem vyvážit všechno, s čím kdo v některých projevech n demonstracích nesouhlasí.
Zároveň je třeba zdůraznit, že je naprosto legitimní demonstrace nepodporovat. Například kvůli strachu z toho, co by přišlo po Babišově vládě, protože kdyby se k moci dostala ODS (jiné pravicové strany nemají takové preference, možná jako malý koaliční partner), je takřka jisté, že sociální politika by šla šmahem dolů. Mnoho lidí si pamatuje citelné zásahy do sociálních jistot a práv především za Nečasovy vlády. Současná vláda má také v sociální oblasti resty (absence zákona o sociálním bydlení, náhradním výživném, stále nedostatečné řešení exekucí nebo záměr osekat dávky pro nejchudší), zároveň ale zvedá důchody, minimální mzdu a tím mzdy celkově, prosadila 75procentní slevy jízdného pro studenty a seniory, což je pro mnohé z nich obrovská úleva, jelikož jim to umožňuje cestovat po republice a nehledět jen do čtyř stěn nebo stejných ulic. Vláda se také kupříkladu snaží pomáhat rodinám dětí, které nemají na školní obědy, čelem se postavila i k podfinancování sociálních služeb.
Ani premiéra Andreje Babiše netřeba vnímat černobíle – za nikoli nevýznamný klad považuji především to, že narozdíl od vládců Maďarska či Polska není konzervativním ideologem a kupříkladu nemá problém s manželstvím pro všechny. Ani není protievropský, i když některé poslední kroky – hlavně, když spolu s Maďarskem a Polskem Česko zablokovalo evropský klimatický závazek – vzbuzují velké obavy a je třeba je pranýřovat, stejně tak jeho adorace maďarského premiéra Viktora Orbána nebo pozvání nacionalisty, ultrakonzervativce, autoritáře a likvidátora deštných pralesů, brazilského prezidenta Jaira Bolsonara, se kterým se Babiš fotil a pochleboval mu na Světovém fóru v Davosu.
Je zřejmější a zřejmější, že kolem Babiše se kupí problémy kvůli jeho podnikání, což ohrožuje běžnou správu země. Proto by řešením mohla být výměna premiéra za někoho jiného z ANO. Pokud by Babiš potlačil své ego a vidle do toho nehodil prezident Miloš Zeman, který přišel s neuvěřitelným scénářem, že by ČSSD mohla být nahrazena SPD, což by samozřejmě pro velkou část společnosti bylo zcela nepřijatelné. Myslím, že po tom neprahnou ani někteří lidé z ANO a že to je jeden z hlavních důvodů, proč ČSSD ve vládě ANO, podpořené KSČM, přes problémy premiéra setrvává. Zajímavé je také sledovat spory o státní rozpočet, kvůli němuž to nyní v koalici – paralelně s demonstracemi – vře. Ostatně, organizátoři Milionu chvilek opakovaně uvedli, že protesty jsou namířeny proti Babišovi a ministryně spravedlnosti Marii Benešové, nikoli proti celé vládě. Kdyby byl ustaven kabinet s jiným premiérem z ANO, demonstrace by podle organizátorů skončily. Lidé by ale už věděli, že je třeba se ozvat, když něco hapruje, a že nejsou bezmocní.
A ještě jednu věc je třeba zmínit: na demonstrace a organizátory nejvíc agresivně utočí ti, kterým nevadí nebo dokonce fandí různým nacionalistickým akcím. Vznikají konspirace typu, že Milionu chvilek jde o prolomení Benešových dekretů, lži, že jsou demonstranti placeni, po vzoru Orbána je máváno Sorosem, je kydána špíny na organizátory či umělce, kteří se do protestů zapojují, nebo se objevují výhrůžky, že by mohly být odňaty dotace divadlům, jež se připojily. Což by znamenalo „zavřít jim hubu“ jinými prostředky, nikoli zákazem hrát, neboť je jasné, že bez dotací se nekomerční umění neobejde. Takové metody je třeba odmítnout. Sociální politika a demokracie se podmiňují a od politiků je třeba požadovat plnění obojího, včetně toho, aby nerelativizovali činy či slova těch, kteří demokracii potlačují nebo mají takové choutky.
Reakce Babiše a Zemana jsou arogantní, až vzteklé, a arogantně se proti demonstracím staví třeba i exprezident Václav Klaus, který řekl, že jde o akce „hrstky zneuznaných a frustrovaných”. To vše ukazuje, že jim demonstrace vadí, protože jinak by tak vyhroceně nereagovali. A také to, že nejde o pravo-levý spor (mimochodem, na demonstracích už nemluví žádní politici a mezi demonstranty bylo vidět politiky zprava, středu i z levicové ČSSD). Mediální magnát Jaromír Soukup, který se snaží stylizovat jako „obránce lidu“, najednou kritizuje demonstrace pomocí citátů Margaret Thatcherové, která se velmi důrazně stavěla proti „hlasu ulice“. Někoho zkrátka štve, že lidi vyšli ve větším počtu do ulic. Paralelně s tím o demonstracích informují světová média napříč kontinenty, takže to zase tak „malá hrstka“ nebude. A děkujme tomu, že nejsou brutálně potlačovány jako v jiných zemích, protože to na světě ještě zdaleka není samozřejmostí. Na Letné třeba zazněla slova o masakru v Hongkongu.
V Česku se zkrátka probudila občanská společnost, což mnohé irituje a snaží se ji natlačit do nějaké škatulky, která by ji znectila a ukázala jako nevěrohodnou. Ten potenciál lidí na pláních a náměstích je ale jednoznačně pozitivní (a je skvělé, že akce se konají a budou konat i v regionech, nejen v Praze). Byla by škoda je místo naslouchání smést nějakou hloupou nálepkou. „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty,“ řekl kdysi prvorepublikový prezident T. G. Masaryk. Nadčasový citát – demokratické myšlení, plné respektu „toho druhého“, totiž mnohým chybí i dnes. Problémem pak je, když zastávají vysoké posty, ovlivňují klima a životy lidí.