Jaromír Janda komentuje situaci kolem rozhodování o dostavbě nových jaderných bloků v ČR, ve kterém hraje česká vláda roli princezny Koloběžky.
Titulek článku je vypůjčený z komentáře pod jedním z mnoha článků, které se objevily jako reakce na zasedání vlády dne 8. července. Při tomto zasedání vláda mimo jiné rozhodla o investorském modelu výstavby nového jaderného bloku. Jak víme princezna Koloběžka přijela-nepřijela, ustrojená-neustrojená, obutá-neobutá a podobně vláda opět rozhodla-nerozhodla a přípravu výstavby nových jaderných bloků tím opět trochu více zamotala a odsunula. Přesuňme se ale od pohádky Jana Wericha k aktuálnímu dění kolem přípravy výstavby našich jaderných elektráren.
Vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček řekl, že vláda Andreje Babiše udělala první krok k přípravě výstavby nového jaderného bloku v Dukovanech: „Už to není jen diskuze, že možná něco bude někde“.
Jenom diskuze?
Možná pro pana ministra to byla doposud pouze diskuse, ale příprava nových jaderných elektráren probíhá již někdy od roku 2009 a pro české firmy a spoustu odborníků, kteří se řadu let podílejí na přípravě nových jaderných elektráren u nás, to rovněž jistě nebyla jen diskuse. Byla to spousta práce, během níž se znovu a znovu zpracovávaly podklady pro rozhodnutí, která vláda odkládala a neplnila tak úkoly, které si sama dala. Stačí se podívat na jednání vlády ze dne 3. června 2015: na svém jednání tehdejší vládní kabinet schválil Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky (NAP JE), který připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (ministr Jan Mládek) ve spolupráci s Ministerstvem financí (ministr Andrej Babiš). Plán počítá s výstavbou nových jaderných bloků na lokalitě Dukovany i v Temelíně. Jednalo se o navazující materiále na krátce předtím schválenou Státní energetickou koncepci.
V tomto materiálu je v kapitole 9 na straně 97 tabulka s klíčovými úkoly pro nejbližší období. Mimo jiné konstatuje, že vláda má do 6/2016 rozhodnout o investičním a obchodním modelu výstavby nových jaderných zdrojů. V lepším případě to tedy spíše, než na první krok k přípravě výstavby nového jaderného bloku vypadá na několik let zpoždění a raději si nebudeme ani představovat co by se v podobném případě odehrávalo na Agrofertu. Trochu to tedy vypadá, že Andrej Babiš, který maká, kudy chodí, a když náhodou spí, tak mimo jiné jistě sní o nových jaderných elektrárnách, ve skutečnosti doposud jen diskutoval a nemakal. Možná tak trochu jako princezna Koloběžka makal-nemakal.
Úkol až pro příští vládu…
Za PR si ale pan ministr zaslouží rozhodně jedničku a pochvalu pana premiéra. Škoda jen ztraceného času. Například Maďarsko zvolilo pro výstavbu jaderné elektrárny Pakš cestu mezivládní dohody a přesto, že začali později, dnes jsou dál. Jak to tak vypadá, budou mít hotovo a spustí nové bloky jaderné elektrárny Pakš dříve než si naše vláda rozmyslí, co vlastně chceme. Je škoda, že tzv. maďarskou cestu pan ministr odmítá. Kdo přesně další jaderné bloky u nás postaví, o tom má podle pana mistra rozhodnou na základě tendru až příští vláda. „Bude o tom nepochybně rozhodovat až další vláda. V této chvíli je to čistě o tom, že se nediskutuje model vláda vůči vládě, nejde o takzvaný maďarský model, ale měl by to být model na bázi otevřeného tendru, kde budou vypsány všechny podmínky ekonomického, technologického charakteru, bezpečnostního charakteru a na základě toho bude odborný tým vybírat toho optimálního dodavatele,“ řekl Havlíček.
Na tomto místě by bylo dobré připomenout, že jeden tendr na výstavbu nové jaderné elektrárny se již konal v roce 2014 a přes veškeré výhrady, že jde o nevhodný způsob výběru dodavatele pro projekt výstavby jaderné elektrárny mimo jiné s ohledem na skutečnost, že české firmy a podíl jejich zapojení do projektu nemohl být součástí hodnocení, měl být „dotažen“ do konečného rozhodnutí. Nicméně se tak nestalo, když vláda odmítla dát jakékoli záruky. Je tedy otázkou, jak by měl vypadat tendr nový, jak zahrnout do výběru dodavatele jaderných bloků podíl zapojení domácích firem a zda to napodruhé dopadne lépe. Kromě toho v původním tendru se vybíralo ze tří dodavatelů AREVA (Francie), Westinghouse (USA), Rosatom (Rusko), z nichž musíte vybrat jednoho. Těm druhým by se to samozřejmě nelíbilo a odvolávaly by se, přeci jen jde o hodně peněz. Vše bylo nakonec jinak a tendr se zrušil, nicméně dnes máme dodavatelů šest a těch na druhém místě skončí pět a všichni se velmi pravděpodobně budou odvolávat, protože jde o hodně peněz. Otázka zní tedy i takto: kterého dodavatele je lépe si neprotivit toho z USA, z Číny, z Ruska, z Koreje, z Francie nebo z Japonska? Princezna Koloběžka byla chytřejší.
Česká cesta?
Díky skutečnosti, že obor jaderné energetiky se České republice rozvíjí již někdy od roku 1956, máme řadu zkušených odborníků a současné jaderné elektrárny jsme si postavili v podstatě sami. Kdo jiný by tedy měl být vítězem výběrového řízení na nové jaderné elektrárny v České republice než české firmy. Až teprve na to, co nebudou schopny dodat, se můžeme poptat ve výběrovém řízení od firem z USA, z Číny, z Ruska, z Koreje, z Francie nebo z Japonska. Každý bude mít příležitost najít svůj díl a uspět s tím nejlepším co nám může nabídnout. Ovšem to, že si naší novou jadernou elektrárnu postavíme sami, nám těžko může kdokoli vyčítat a odvolávat se. Takovýto model výstavby se objevuje jako tzv. česká cesta a podrobněji o možnostech tohoto modelu výstavby nových jaderných bloků pojednával seminář pořádaný v rámci Jaderných dnů na Západočeské univerzitě v Plzni, kde přední odborníci se zkušenostmi z výstavby jaderných bloků doma i ve světě upozorňovali na skutečnost, že zatímco jsou naše firmy v zahraničí poptávány a podílejí se na výstavbě jaderných elektráren ve světě, u nás doma nebyla a zřejmě dle zákona o výběrovém řízení ani nemůže být míra jejich zapojení do projektu hodnotícím kritériem pro výběr. Tady by princezna Koloběžka už asi kroutila hlavou.
Se závěry a doporučeními ze zmiňovaného semináře na Západočeské univerzitě v Plzni je možné se seznámit v memorandu, které bylo zástupci českých firem, vysokých škol a odborné veřejnosti, kteří se zúčastnili odborného semináře „Výstavba jaderných elektráren v ČR a SR, konaného 9. května v rámci Jaderných dnů na Západočeské univerzitě vydáno.
Nic nového
Nakonec je zde otázka investorského modelu, který vláda nově schválila a případných garancí. Jak již víme, původní tendr v roce 2014 skončil, protože vláda odmítla dát společnosti ČEZ garance s tím, že nové bloky má postavit ČEZ sám. V tomto kontextu dnešní rozhodnutí vlády, která schválila investorský model stavby nového jaderného bloku a investory mají být dceřiné firmy energetické společnosti ČEZ – EDU II pro jadernou elektrárnu Dukovany a ČEZ – ETE II pro jadernou elektrárnu Temelín není v podstatě ničím úplně novým. Novinkou jsou garance, o kterých ovšem pan ministr říká: „Cílem není to, že stát na sebe převezme břímě v uvozovkách neúspěchu, ale stát na sebe musí převzít odpovědnost ve smyslu, pokud by stát něco zásadního změnil – ať už v legislativě, regulatorice nebo v čemkoliv jiném.“ A jak dále ministr Havlíček uvedl, „Předpokládáme, že investorem bude ČEZ a ČEZ do toho půjde i se svým podnikatelským rizikem.“ Pak je ovšem otázkou na kolik a v jaké výši úrokových sazeb toto podnikatelské riziko ocení banky, které by měly úvěr poskytnout. Těžko lze ovšem předpokládat, že banky poskytnou společnosti ČEZ úrokovou sazbu na úrovni, jakou má stát tedy cca 1,86 %, když má společnost ČEZ sama nést podnikatelské riziko a stát nepředpokládá poskytnout plnou garanci ale pouze garanci na legislativní změny.
Je to taková garance-negarance a princezna Koloběžka by měla jistě radost. Ovšem pro nás to znamená, že jeden z nejpodstatnějších problémů zůstal alespoň prozatím nevyřešen. Přitom víme, že pro zajištění energetické bezpečnosti budeme potřebovat nejméně tři nové jaderné bloky o výkonu 1200 MW a kdo jiný, než stát je za energetickou bezpečnost odpovědný. Tady již končí pohádky. Neposkytnutí garance státu na výstavbu znamená vyšší úrokové sazby na poskytnuté úvěry od bank a výsledkem bude pouze dražší úvěr, a tedy více peněz bankám, které je ve finále odvedou svým matkám mimo ČR. Chceme opět krmit banky? Nebo zajistit zdroje elektrické energie pro domácnosti, firmy a investory za co nejvýhodnějších podmínek a za naše peníze rozvíjet špičkové průmyslové obory u nás doma?