Íránský ministr zahraničí je výjimečná diplomatická osobnost. Navíc zná dobře USA, žil tam a pracoval. Jeho americké vazby v USA vnímají jako problém.
Bývalý indický diplomat M.K. Bhadrakumar píše o íránském ministru zahraničí Mohammadu Zarífovi, který je výjimečnou diplomatickou osobností.
Bhadrakumar nejprve uvádí kontext. Trumpova administrativa nemá problém jednat se zástupcem Ruské národní bezpečnostní rady Patruševem, i když je (technicky vzato) „pod“ americkými sankcemi od dubna 2018. Americká nelibost se přesunula k íránskému ministru zahraničí Zarífovi.
Mike Pompeo se snažil „cestu k zatracení“ Zarífa popsat takto: Zaríf jedná ve jménu ajatolláha, přebírá od něj instrukce a stal se hlavním vykonavatelem ajatolláhových politik v regionu, už dlouho je státním úředníkem a roky se podílí na íránských zhoubných aktivitách.
Shrnuto, píše Bhadrakumar, to znamená, že Zaríf je loajální, veřejný úředník, který dodržuje íránský systém vlády.
Každý ministr zahraničí by se podle toho musel choval, Mike Pompeo také. Pompeo nepředstírá, že jeho práce je také spojena se souhlasem jeho vrchního velitele, Trumpa v tomto případě. A pro Trumpa je tedy loajalita naprosto klíčová, stačí se podívat na to, jak dopadl Tillerson.
Americký establishment ví moc dobře, jak v Íránu vláda funguje, jak se tam tvoří politická moc a rozhodovací proces. I Trump to ví. Proto se také snažil dostal přímo k ajatolláhovi.
Problém spočívá v samotném Zarífovi. Trumpova administrativa chce zablokovat jeho vazby na americkou elitu. Zaríf zná USA dobře, žil tam a pracoval. Studoval na střední škole i na univerzitě, byl diplomatem a také zástupcem Íránu v OSN v letech 2002–2007. Má vazby na americkou akademickou sféru, i intelektuální kruhy (je sám profesorem) a má bohatou publikační činnost. Zaríf je prostě propojen s americkými intelektuály, politiky, členy think tanků i lidmi z médií, od Joe Bidena, po Nancy Pelosiovou a Nicholase Kristofa.
Zaríf mluví plynně anglicky a mohl by si dovolit debatovat s jakýmkoliv Američanem, neboť nad zahraničněpolitickými týmy USA vyniká, píše Bhadrakumar.
Zaríf je pravidelně v USA, údajně kvůli akcím OSN, což je pro Trumpa noční můra. A o to jde, uvalení sankcí na Zarífa znamená, že mu USA nedají vízum, navíc se jeho kontakty s americkými občany stanou nezákonnými. Trump se tak pojistil, že se Zaríf do USA nedostane a nikdo tím pádem nemůže vyslechnout íránskou stranu příběhu.
Trump šílí z toho, že Írán vyhrává informační válku, píše Bhadrakumar. Stále více lidí zpochybňuje americkou strategii „maximálního tlaku“ na Írán. Tito lidé tvrdí, že Trump neměl vypovídat jadernou dohodu s Íránem. Bhadrakumar se navíc domnívá, že informovaní Američané lépe chápou Írán a jeho politiku. Toto „probuzení“ ovšem nastalo navzdory silné izraelské lobby, která se snaží Írán démonizovat.
Trumpova politika nebude fungovat, tvrdí bývalý indický diplomat. Zaríf bude dál ukazovat v jasném světle Trumpovu íránskou politiku. Těžko tím USA donutí ostatní, aby také uvalily sankce na Zarífa. Nakonec s ním Trump bude muset stejně jednat, myslí si Bhadrakumar. Jenže k tomu by Trump musel mít inteligentního, kreativního a dynamického ministra. Takový Pompeo nemá se Zarífem šanci.
Zaríf byl už v roce 2001 íránským hlavním zástupcem na konferenci v Bonnu – jednalo se o americkou invazi do Afghánistánu a svržení Tálibánu. Tehdejší americký představitel o tom sepsal celou esej a nemohl si vynachválit Zarífa, jeho osobní kouzlo, ale i erudici a pragmatismus. Bylo to jeho přispění, které vedlo k tomu, že v Kábulu byla instalována vláda Hamídem Karzáím, podporovaná USA.
USA nyní uvalily sankce na člověka, který hrál klíčovou roli v tom, že Kábul se stal americkým klientským systémem. Tomu se říká vděk.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.