Zatím ne moc úspěšně: pokaždé, když Čína „udělá přestávku“ a dá prezidentu Trumpovi šanci, aby si svoje kroky znovu rozmyslel, on zavede další restriktivní opatření.
Server Other news převzal článek Paula Krugmana z New York Times.
K porozumění obchodní válce s Čínou je potřeba pochopit několik věcí, píše americký ekonom Krugman. První z nich je, že vše, co Trump dělá, nedává smysl. Jeho analýza obchodu je nekoherentní, požadavky nepochopitelné. Nemluvě o tom, že přeceňuje svou schopnost způsobit Číně škody, a naopak podceňuje to, co Čína může udělat USA.
Další věc je, že čínská reakce byla prozatím vzhledem k situaci umírněná. USA prostě zavedly či oznámily cla na vše, co Čína v zemi prodává, přičemž průměrné clo je ve výši neviděné po celé generace. Číňané přesto ani zdaleka nepoužili celý rejstřík nástrojů, které mají k dispozici.
Proč to neudělali, ptá se Krugman. A odpovídá si, že Číňané se stále snaží Trumpa naučit ekonomii. Říkají: ty si myslíš, že nás můžeš vyydírat. Ale nemůžeš. Naopak, zničíš své zemědělce a poničíš si svůj akciový trh. Nechceš si to rozmyslet?
Ovšem nezdá se, že by toto Trump vnímal. Místo toho pokaždé, když Čína „udělá přestávku“ a dá mu šanci, aby si to znovu rozmyslel, on zavede další restriktivní opatření. Což znamená, že dříve či později dojde k plnohodnotné obchodní a měnové válce, varuje Krugman.
A co se týče Trumpa, uvádí Krugman tento příklad: Trump si neustále stěžuje na silný dolar, který podle něj vede k tomu, že USA ztrácejí konkurenční výhodu. Ministerstvo financí nedávno označilo Čínu za měnového manipulátora. To byla pravda tak před osmi lety, ale není to pravda nyní. A pak Trump zase tweetoval, že „masivní proudy peněz z Číny i z dalších částí světa tečou do USA, což je krásné“.
Ehm, co se to asi tak stane, když „masivní proudy peněz proudí do země“? Měna posiluje, na což přesně si Trump stěžuje. A pokud by z Číny odtékaly ty „masivní proudy peněz“, pak by jüan padal ke dnu a nezaznamenal maličký pokles o 2 %.
A teď k požadavkům. Trumpa vytáčí velký čínský obchodní přebytek s USA. Ten má ovšem řadu příčin a není zcela pod kontrolou čínské vlády. Jiní mají obavy, že Čína má úspěch v odvětvích vyspělých technologií, což by mohlo ohrozit americkou dominanci. Čína je ovšem jak ekonomická supervelmoc, tak i relativně chudá, tedy ve srovnání s USA. Je zcela nerealistické, píše Krugman, že by taková země ustoupila vyhrožování a omezila své technologické ambice.
A to nás dostává k otázce, vysvětluje Krugman, kolik moci USA skutečně mají.
USA jsou pro Čínu velký trh, naopak to moc neplatí. Ano, dopad cel bude na Čínu větší. Jenže je potřeba jaksi vidět měřítko, nabádá Krugman. Čína není Mexiko, které posílá do USA 80 % exportu, čínská ekonomika není tak závislá na obchodě jako malé země. A do USA míří méně než pětina exportu.
Takže Trumpova cla ubližují Číně, ale Peking má dobrou pozici, aby jejich efekt vyrovnal. Čína může povzbudit domácí výdaje, může zavést monetární a fiskální stimul. Může podpořit exporty tím, že nechá jüan oslabit.
Čína však může USA způsobit nemalou bolest, stačí vzpomenout na sojové boby. A i malé oslabení jüanu, jak jsme nedávno viděli, píše Krugman, pošle dolů americké akcie.
A jak mohou reagovat USA? V cestě stojí technické i politické překážky. FED může snížit sazby, ale ne moc, už teď jsou nízké. Ano, fiskální stimul, jenže ten byl vyčerpán tím, že se plutokraticky snižovaly daně. Bez podpory demokratů těžko.
Koordinovaný mezinárodní postup? Těžko, protože není jasné, co Trump vlastně od Číny chce, navíc jeho styl chování vede k tomu, že mezinárodně se k němu nikdo nechce připojit.
Trump je v mnohem slabší pozici, než si myslí. Krugman dál píše, že čínská pidi-devalvace byla vlastně lekcí, jak Trumpa naučit ekonomii. Ovšem pochybuji, píše Krugman, že by se Trump něco naučil. Jeho administrativa odmítá ekonomy, kteří něco umí a Trump nejspíš ani nenaslouchá té bandě ignorantů, kterou se obklopil.
Obchodní spor se tak bude spíše vyhrocovat, zakončuje Krugman.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.