Recenze: Veronika Sušová-Salminen recenzuje argentinský detektivní seriál, který v mnohém skutečně překvapí.
HBO nabízí i v České republice argentinský seriál El Jardín de Bronce (Bronzová zahrada). Zdánlivě konvenční zápletka o tom, jak se rodiče vydají hledat čtyřletou dceru, která záhadně a beze stopy zmizela, se při sledování seriálu promění v mnohem složitější příběh mnoha rozměrů. Divák jen musí mít trpělivost k tomu, aby dal příležitost příběhu se rozvinout.
Seriál je natočen v dnes populárním skandinávském noir stylu, jak už naznačuje celkem povedená úvodní znělka. Ovšem noir styl především skandinávské detektivky fúzuje s prvky latinskoamerického magického realismu. Koloniální elegance hlavního města Argentiny se mísí s realistickou ošuntělostí jeho ulic a čtvrtí i některých postav, a především s temnotou celého příběhu, který vlastně začíná vlastně dost banálně.
Architektu Fabiánu Danubiovi (Joaquin Furriel) a jeho ženě Lile záhadně zmizí jejich čtyřletá dcerka Moira poté, co ji jejich chůva odvede neznámo kam a proč. Chůva je později nalezena mrtvá a přetížená policie má k dispozici jen málo stop k tomu, aby dítě mohla najít. Fabián se obrací na soukromého detektiva Césara Dobertiho, kterého představuje výborný Luis Luque. Prvním předpokladem je, že dívku unesli z důvodu v Latinské Americe běžného obchodu s lidmi. Jenže tato hypotéza se ukáže jako nepravdivá. Zmizení Moiry je mnohem složitější a dost dlouho se jeví jako dokonalý zločin. I za ním zůstávají stopy, dodává náruživý kuřák a poněkud excentricky staromódní detektiv Doberti.
Moiřina matka spáchá šokující sebevraždu a Fabián zůstává sám. Příběh mapuje psychologii otce, který se celých deset let snaží najít svoji dceru. Je mrtvá, nebo živá? Kdo a proč ji unesl? Trpí? Tyto a další otázky rámují Fabiánův život, který s nimi v podstatě začíná a končí. Přes románek s policejní komisařkou Lidií Blanco (Julieta Zylbeberg), Fabián nemá skutečné lidské vztahy, snad jen kromě těch kolem sportu a zaměstnání. Průlom v případu se objeví až po deseti letech čekání, ale není zadarmo. Odhalení skutečného motivu pro únos (i osudu už 14leté Moiry) postaví celý příběh na hlavu, šokuje a odhaluje temné tajemství. Všechny spojnice a náznaky se spojí do jedné historie. Co mají společného Moira, Bronzová zahrada, sebevražda Moiřiny matky a jedna receptura na sochařskou směs bronzu? Víc čtenářovi z příběhu neprozradím.
Seriál je typický minimalistickou narací, která se zaměřuje na Fabiána. Společenská kritika je tak spíše v pozadí, i když ji naznačuje jednak byrokratický přístup policie k případu, jednak problém zkorumpovanosti policie a konečně i obchodování s lidmi. Ovšem téma samotné, téma zmizení lidské bytosti beze stopy, je latinskoamerickým či argentinským sociálním tématem par excellence. Los desaparecidos, neboli česky zmizelí, jsou lidé, kteří zmizeli v době vládnutí zdejších vojenských junt. V Argentině samotné se jedná o zvláště traumatické téma, které nebylo dodnes pohřbeno. Podle různých odhadů zmizelo v době junty něco mezi 22 až 30 tisíci lidí. Podobně jako oni, byť z jiných důvodů, není Moira v seriálu „ani mrtvá a ani živá“, jak zmizelé paradoxně definoval šéf argentinské vojenské junty generál Jorge Rafael Videla.
Vyvrcholení příběhu první série Bronzové zahrady potvrzuje, že hledání často končí ještě bolestivější cestou ke smíření se s tím, co bylo nalezeno. K tomu se seriál vrací v druhé řadě. Kdo má možnost a chuť se na argentinský seriál podívat, doporučuji. Telenovela to rozhodně není.
El Jardín de Bronce, Argentina 2017, 8 dílů/délka jednoho dílu cca 50 min, režie: Hernán Goldfrid a Pablo Fendrik.