Rok po zvolení Bolsonara prezidentem je Brazílie spíše semi-parlamentní republikou se slabým prezidentem, který rychle ztrácí popularitu.
Před rokem byl brazilským prezidentem zvolen krajně pravicový politik Jair Bolsonaro. V říjnu 2018 byla země neuvěřitelně polarizovaná, říká k tomu politolog Jairo Nicolau v článku Deutsche Welle. Zatímco před rokem se o politice hádaly i rodiny, nynější situace v zemi se poněkud uklidnila.
Podle sociologa Demetria Magnoliho je debata stále vyhraněná na sociálních sítích, ve společnosti ale napětí a polarizace poklesly ruku v ruce s propadem ratingů nového prezidenta. V lednu 2019 měl Bolsonaro 49% podporu veřejného mínění, v září je na 31 %. A zhruba třetina dotázaných (o 11 % více než v lednu) říká, že je nespokojena s výsledky prezidentovy práce. Podle Magnoliho je to „dramatický“ pokles podpory. Bolsonaro mu čelí ještě ostřejšími komentáři na sociálních sítích – čím víc ztrácí podporu, tím víc hrotí rétoriku na sítích, upozorňuje Magnoli dál. Je to chyba.
Brazilská vláda toho dosáhla velmi málo, míní sociolog dále, zdá se být překvapivě slabá. Novou penzijní reformu nakonec neprosadila Bolsonarova vláda, ale parlament. Zdá se tedy, že i přes ústavně unikátní pravomoci brazilského prezidenta je to parlament, kdo nyní řídí ekonomickou politiku. „…dnes už nemáme prezidentský systém, ale semi-parlamentní,“ říká Magnoli.
Bolsonaro je vůči parlamentu bezmocný. Během volební kampaně nasliboval, že školy zbaví ideologií, zpřísní zákon o potratech a dovolí všem občanům nákup zbraní. Ovšem jen velmi málo z toho se prosadilo do reality – parlament prezidenta zablokoval.
Brazilský filosof Vladimir Safatle upozorňuje, že brazilská opozice nebyla v posledním roce příliš silná. Politická levice podle něj zkolabovala a nedokázala se vzpamatovat z volební porážky. Levicová Strana pracujících byla u vlády v letech 2003-2016. V roce 2013 nenašla adekvátní odpověď na protesty proti jejímu vládnutí, byla viněna z ekonomické krize a korupce. Exprezident Luiz Inácio Lula da Silva podle Safatleho vytvořil mocenskou strukturu plnou vnitřních rozporů, která se nakonec zhroutila. Od té doby levice hledá novou agendu. Slabost opozice znamená, že Bolsonaro může dál vládnout, i když je nepopulární.
Konzervativní revoluce, to byl jeden z Bolsonarových slibů během kampaně v roce 2018. Taková revoluce by ale podle Safatleho vedla k tomu, že by se Brazílie vrátila o sto let zpátky s katastrofickými důsledky například v ekologické politice, kde vláda odmítá zkušenosti z minulosti.
Vedle toho směřuje Bolsonarova politika k další „koncentraci příjmů“. Je to přesně ten typ politiky, který v Chile přivedl do ulic milion protestujících. „I zde povede ke skutečnému výbuchu, jenom to bude trvat déle,“ míní dále brazilský filosof. Safatle ještě upozorňuje, že Bolsonaro kultivoval „extrémně autoritářskou a militantní atmosféru“, která vede k brutalitě. Letos bylo brazilskou policií zabito 1800 lidí.
Sociolog Mangoli si myslí, že exprezident Lula bude v nejbližší době propuštěn z vězení, což by mohlo zatřást zdejší politickou krajinou. Ovšem paradoxně by Lulovo propuštění mohlo vládě pomoci, protože Bolsonaro čerpá sílu z odmítání Luly.
Politolog Jairo Nicolau je toho mínění, že podpora Strany pracujících v zemi bude posilovat. Jedním z faktorů je i to, že se ukazuje, že soud proti Lulovi byl nejspíš zmanipulován. Navíc Bolsonaro prosadil jen velmi málo ze svých slibů, jím slíbená změna se nekoná, takže voliči změní názor, míní politolog. Lula tak bude viděn v pozitivnějším světle než před rokem.
Magnoli hodnotí první rok od zvolení Bolsonara prezidentem se smíšenými pocity: „Je tu nepochybně naděje, že brazilská ekonomika se brzy dostane zpátky do formy – ale vláda může být stále víc a víc nepopulární.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.