Čtvrté pokračování seriálu Jiřího Stavovčíka o americkém zdravotnictví se tentokrát věnuje formálním prvkům zdravotního systému: nemocnicím, lékařské praxi, vzdělání a výzkumu.

Všechny předchozí díly seriálu o americkém zdravotním systému si můžete přečíst zde: Část 1, část 2 a část 3.

Ve čtvrtém pokračování našeho seriálu o zdravotním systému v USA se zaměříme na nemocnice, lékařské praxe, vzdělání a výzkum.

Obecně lze říci, že v USA neexistuje celonárodní, státem vlastněná síť nemocnic a lékařských zařízení. Výjimkou jsou systémy zaměřené čistě pro potřeby zaměstnanců ozbrojených sil a jejich rodinných příslušníků, systém vybudovaný pro americké vojenské veterány a zdravotní centra pro příslušníky kmenů původních obyvatel dnešních USA. Ošetření v těchto centrech je k dispozici pouze pro výše uvedené skupiny.

Většina zdravotních zařízení v USA je vlastněná soukromým sektorem ať ziskovým nebo neziskovým. Státní sektor je zastoupený nemocnicemi, poliklinikami a praxemi zřízenými státními, okresními a lokálními vládami. Hustota sítě je hodně závislá na hustotě obydlení a finančních možnostech té či oné lokality. Privátní lékařské praxe se také vyskytují především na místech s lepšími finančními možnostmi.

Zdravotnictví a mnohočetnost USA

Zde je třeba znovu zdůraznit pro českého čtenáře geografický a populační rozdíl mezi Českou republikou a USA. Autor se často setkává s faktem, že český návštěvník USA se ptá po “průměru”, protože je ze své zkušenosti relativně etnicky, kulturně, jazykově a stále ekonomicky homogenní společnosti zvyklý na popis s pomocí průměrného platu průměrného člověka s průměrným zaměstnáním. Tento popis nemůže fungovat v zemi, kde jsou jenom v hlavním městě diametrální rozdíly mezi jednotlivými částmi města v ekonomické, sociální, etnické, kulturní a náboženské sféře. Pro zajímavost, Washington, DC je nazývaný druhým největším etiopským městem na světě po Addis Abebě. Důvodem je vysoká koncentrace přistěhovalců právě z Etiopie. Ti však nejsou jediní a přistěhovalci ze Salvadoru, Guatemaly, Hondurasu, Mexika, Jižní Koreje, Číny, Indie a mnoha dalších zemí jsou zastoupeni řádově v tisících. V praxi to pak znamená, že to, co člověk zažije v jedné čtvrti města nemusí platit v další části toho stejného města, nemluvě o jiném městě a jiném státě Unie. Často se liší život ve dvou paralelních ulicích a paradoxem je, že obyvatelé si tento fakt ani neuvědomují. K tomu je také třeba připomenout, že USA nemají de iure oficiální jazyk a angličtina je jenom nejpoužívanějším jazykem. Všechny tyto faktory pak znemožňují popis průměru, protože ten nemůže odrážet realitu.

Péče o zuby

Při našem popisu zdravotních zařízení v USA se zastavme krátce u zubařských praxí. Ty jsou jedním z odvětví zdravotní péče, která je hrazená přímo s malou nebo minimální účastí pojišťoven. Samozřejmě, že i v této oblasti platí výjimky pro zaměstnance ozbrojených sil, jejich rodinné příslušníky, veterány, příslušníky kmenů původních obyvatel USA, a některé státní zaměstnance, kterým zubní ošetření hradí stát. Z tohoto důvodu také platí, že oblasti s nízkými příjmy mají málo zubařských praxí a pokud nedojde k finanční intervenci státu nebo lokální vlády, tak nemusí ta či ona oblast mít žádnou zubařskou ordinaci. Opakem jsou pak oblíbená místa zahraniční turistiky, jako například Manhattan v New York City, kde vysoká koncentrace zámožných pacientů vytvořila širokou nabídku lékařských praxí všeho druhu, poliklinik, univerzitních nemocnic, nemocnic ziskových i neziskových.

Lékařské vzdělání a výdaje na zdravotnictví

Příprava lékařů v USA probíhá stejně jako v jiných zemích na specializovaných fakultách, kde se udělují dva medicínské akademické tituly MD (Doctor of Medicine) a DO (Doctor of Osteopatic Medicine). V zahraničí vystudovaní lékaři mají přístup k lékařské praxi v USA až po splnění určitých podmínek. Cesta amerického studenta medicíny začíná na bakalářské úrovni buď jako tzv. Pre-Med, zaměření hned nebo často po ukončení bakalářské úrovně biologie a příbuzných oborů. Po ukončení Pre-Med programu pokračuje budoucí americký lékař na lékařské fakultě té či oné univerzity po absolvování standardizovaného testu zvaného MCAT (Medical College Admission Test). Toto studium většinou trvá čtyři roky. Po tomto programu následuje takzvané Residency, což je specializace. Tento program pak trvá tři až sedm let. Délka a nákladnost studia medicíny v USA je pak kompenzovaná jedním z nejvyšších příjmů v západním světě. Zde existuje průměrné statistické číslo, které říká, že průměrný roční příjem lékaře v USA je 166 400 dolarů.

USA vydávají největší prostředky na lékařský výzkum na světě. V roce 2012 vydaly USA zhruba 119,3 miliardy dolarů na lékařský výzkum. Z toho přišlo 48,9 miliardy dolarů ze státních zdrojů a 70,4 miliardy dolarů z privátních zdrojů.

V následujícím pokračování se zaměříme na celkovou efektivitu systému.