Bělorusko vyrovnává vliv Ruska a jeho pokusy o sjednocení kontakty s Čínou, která tak strategicky obchází Rusko.
Čtyři dny před jednáním s Vladimirem Putinem v Soči získal běloruský prezident Alexandr Lukašenko půjčku od Číny, píše politolog Ivan Preobraženskij. Tyto peníze půjdou na refinancování dluhu Minsku vůči Rusku. Ruská vláda nabízela 600 milionů dolarů, zatímco Čína poskytla Bělorusku půjčku jen 500 milionů dolarů. Nicméně i to Minsku stačí, aby mohl v roce 2020 s klidem splácet svoje dluhy.
Půjčka od Číny se jistě nedá srovnat s tím, co Bělorusko dluží Rusku. Ale Lukašenko zatím nemusí rovnou z ruské strany přejít na čínskou, míní Preobraženskij v článku, přestože v roce 2020 zemi čekají prezidentské volby.
Lukašenko, zdá se, bude moci s Kremlem hovořit ze silnější pozice poté, co si jako prezident úspěšně prodlouží pravomoci na dalších pět let. Na druhou stranu s blížícím se rokem 2024 bude muset Vladimir Putin udělat vlastní rozhodnutí o „tranzitu moci“. A v případě, že se mu do té doby nepodaří Bělorusko „pohltit“, tlak na integraci Běloruska ze strany Ruska oslabí.
Čína má poněkud jiný pohled na Bělorusko, které má velké vyhlídky, například asociaci s EU jako způsob, jak se zbavit závislosti na Rusku. Tak či onak ale představuje běloruská plánovaná ekonomika, její dluhy a neprivatizované firmy pro Čínu dost příležitostí – je to podle Preobraženského ideální místo pro čínské investice (podle čínské chuti).
Nebylo zřejmě náhodou, že se v první polovině letošního roku objevovaly zvěsti o tom, že vliv Číny na Kreml způsobil, že Rusko oslabilo tlak na Minsk a odvolalo svého velvyslance Michaila Babiče (který byl běloruským tiskem obviněn z přípravy převratu a připojení Běloruska po vzoru Krymu).
Pro Peking by bylo výhodné udržet Rusko sevřené ze dvou stran. Takže tradiční hororové příběhy o „čínské hrozbě“ pro Rusko se nyní odehrávají spíš v Minsku než ve Vladivostoku.
Pro Alexandra Lukašenka je Čína ve srovnání s Ruskem mnohem méně nebezpečná. Může se pokusit Čínu oklamat, přestože zkušenost ze Zimbabwe, kde to měl být právě vliv Číny, který způsobil pád Roberta Mugabeho, ukazuje, že něco takového Číňané nemají rádi.
Na rozdíl od Zimbabwe ale má Lukašenko ke komu utéct – může se vždycky znovu vrátit k Rusku, nebo posílit partnerství a asociaci s EU. Nakonec, připomíná Preobraženskij, je tu ještě americký vyslanec jako další karta v partii s asijským kreditorem.
Lukašenko hlavně právě teď nesmí ztratit moc. Balancovat mezi různými velmocemi umí mistrovsky, stejně jako udržet v poslušnosti vlastní zem. Vždyť i politická opozice v Bělorusku vyjde do ulic jen tehdy, když Lukašenko potřebuje odložit podpis nových integračních dohod s Ruskem.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.