Jeden prosincový týden ukázal, jak Putinovo Rusko dohánějí jeho kroky na Krymu a Donbase, tvrdí The Economist.
Zahájení Olympiády v ruském Soči bylo pro prezidentství Vladimira Putina klíčovým momentem, který měl světu ukázat vzestup Ruska a doma posílit prezidentovu popularitu, začíná článek britského časopisu The Economist ze 14. prosince 2019 (strana 45). S celkovou sumou 50 miliard dolarů nebylo nic ponecháno náhodě: Rusko dopovalo svoje atlety a slavilo jejich zlaté medaile. Díky státní propagandě se oslavy proměnily v protizápadní hysterii, soudí dále článek, a olympijské hry následně otevřely cestu k anexi Krymu a invazi na Donbas.
- Článek nabízíme v rámci našeho monitoringu, ve kterém nabízíme různá mínění na aktuální otázky – nejen názory z jedné “bubliny”. Poznámka redakce.
Nyní Putina i Rusko dohánějí důsledky. Rozhodnutí Světové antidopingové agentury WADA zakázalo všem ruským sportovcům na 4 roky účast na velkých mezinárodních sportovních událostech pod ruskou vlajkou. Je to velké ponížení pro zemi, kde mají symboly větší význam než sama podstata zákazu, míní text.
Rozhodnutí padlo v době, kdy se Vladimir Putin účastnil jednání normandské čtyřky a jednal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským o ukončení konfliktu na východě Ukrajiny. Mohl by Putin dosáhnout svého cíle a vrátit Donbas Ukrajině, aniž by nad ním měla ukrajinská vláda plnou suverenitu? A souhlasil by politický nováček Zelenskyj s takovými podmínkami? Tyto otázky přivedly v Kyjevě do ulic tisíce lidí, kteří po Zelenském požadovali, aby se nevzdával.
Bylo úlevou, píše dále The Economist, že summit Rusku příliš neustoupil. A Zelenskyj veřejně nakreslil červené linie: územní integrita Ukrajiny nebude obětována – místní volby na Donbase se mohou konat jen za stavu plné kontroly Kyjeva nad regiony. Jen tak budou tamní volby férové.
Kontrast mezi oběma prezidenty byl do očí bijící, píše dále The Economist. Putin přijel v obrněné limuzíně obklopený bodyguardy. Zelenskij přijel v minidodávce Renault. Zelenskij na tiskové konferenci vypadal mladě, nervózně a upřímně, svěřuje se The Economist se svými dojmy z obou politiků. Putin naopak vypadal jako stárnoucí autokrat, mstivý, arogantní a nudný. Nepodařilo se mu ani izolovat Ukrajinu, ani normalizovat vztahy s Evropou.
Evropští ministři zahraničí pak ve stejný den souhlasili s tím, že EU bude pracovat s evropskou verzí amerického Zákona Magnitského, který zavádí sankce proti těm v Rusku, kteří porušují lidská práva.
The Economist pak líčí další bod „hrozného týdne“ Vladimira Putina. Šlo o odpor Běloruska, které je už nyní součástí ekonomické unie s Ruskem. Vytvoření nové země jako politické unie Ruska a Běloruska by Putinovi po roce 2024 umožnilo zůstat v čele (nové) země. Běloruský prezident Alexander Lukašenko dal ale najevo, že Minsk nemá zájem stát se součástí společné země. Po Lukašenkově návratu z jednání s Putinem sdělil jeden z jeho generálů, že Bělorusko je ochotné se účastnit vojenského cvičení společně z NATO. The Economist končí, že tento rok nebude pro Putina naplněn vánoční pohodou.
- Přečtěte si také Západ má být “jako Putin”.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.