Jan Ernest komentuje návrhy ministerstva financí zavést nový stravenkový paušál a změnit dnešní systém, který sice funguje, ale umožňuje také dobývaní renty.
Podle práv z tisku chystá se vláda, resp. spíše ministerstvo financí (MF), zavést nový paušál, vedle těch, které již dříve ohlásilo např. pro OSVČ, kteří by měli jednou platbou uhradit jak sociální a zdravotní pojištění, tak i daň z příjmu. Tentokrát chce zavést tzv. stravenkový paušál.
MF zde patrně sleduje dva záměry. Zaprvé se domnívá, že pomůže tuzemským firmám, které by pak nemusely platit vysokou zprostředkovatelskou provizi stravenkovým firmám. Vedle toho kritizuje, že současný poměrně složitý a drahý systém stravenek je v podstatě monopolizován, neboť distribuce stravenek je v rukou asi pěti (zahraničních) společností.
Jak funguje dnešní stravenkový byznys?
Tři největší z nich v minulých dvou letech vykázaly tržby ve výši 1,5 mld Kč. Přitom jejich tržby jsou tvořeny provizemi (2 % získávají za distribuci stravenek od zaměstnavatelů a dalších 5–6 % jsou provize, které platí restaurace, za to, že do nich chodí příjemci stravenek – celkem může proto jít až 7 až 8 % z hodnoty distribuovaných stravenek). Kromě toho je jejich příjmem také hodnota nevyužitých stravenek (až 150 mil. Kč ročně).
Z uvedených čísel pak také plyne, že objem obchodů zprostředkovaných pomocí stravenek přesahuje 20 mld Kč. Zisk těchto tří firem dosáhl zhruba 750 mil Kč tj. v podstatě poloviny tržeb. Ročně pak tyto firmy vyplácejí svým zahraničním akcionářům kolem 500 mil Kč dividend. Část daňové slevy poskytované českým státním rozpočtem tak končí v zahraničí.
Druhým záměrem prý je poskytnout možnosti zvýhodněného stravování všem zaměstnancům. V současnosti je to tak, že zaměstnavatel může (a je nutno zdůraznit, že může, nikoli musí) poskytnout svému zaměstnanci příspěvek až 55 Kč na stravování, který je uznán jako náklad, a tedy není nijak zdaněn.
Tento příspěvek poskytují firmy jako určitý benefit pro své zaměstnance, stejně jako delší dovolenou apod. Jsou však také firmy, které svým zaměstnancům tento příspěvek neposkytují, ať už to zdůvodňují svojí nedobrou hospodářskou situaci anebo to nezdůvodňují vůbec.
Podle návrhu ministerstva financí by se od roku 2021 měla zavést možnost, aby zaměstnavatel mohl poskytovat zaměstnanci finanční příspěvek na stravování, vedle dnes již existující cesty dotování provozu vlastního stravovacího zařízení a daňově uznatelného příspěvku na stravování jinými subjekty (stravenky, elektronické karty).
„Stravenkový paušál“ by měl být osvobozen od daní a pojistného na straně zaměstnance, tedy zaměstnanec by obdržel ke svému platu, resp. jako součást svého platu (v podstatě to nejde ani odlišit) nezdaněné peníze.
Konkrétní hodnota ještě není stanovena – některé názory hovoří o 55 Kč za pracovní den tedy v průměru měsíčně 1100 Kč. Někdy se uvádí také hodnota ve výši max. 70 % horního limitu stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin.
Státní podporu stravování využívá většina zaměstnanců. Stravenky využívá 1,5 mil. zaměstnanců, dalších 1,8 mil. zaměstnanců má k dispozici závodní stravování.
Stravování v zaměstnání není dnes žádnou formou podporováno pro cca 1 mil. osob.
Návrh ministerstva předpokládá, že i nadále bude podporováno závodní stravování tak, jako dosud tj. pro 1,8 mil zaměstnanců. Pro další 1,5 mil zaměstnanců, kteří využívají systém stravenek, bude dána možnost vzít si určenou částku v penězích, anebo pokračovat v systému stravenek. Dále se pak předpokládá, že 1 mil. zaměstnanců, který dosud nedostává žádnou podporu, dostane možnost využívat tento paušál. Lze také očekávat, že na paušál budou mít nárok i ti, kteří jsou ve firmách, které mají závodní stravování a oni se ho nezúčastňují.
V prvé řadě je nutno se zabývat tím, proč nedostává 1 milion zaměstnanců žádnou podporu. Žádný takový rozbor nebyl zatím učiněn Pravděpodobně nejčastější příčinou je špatná hospodářská situace těchto firem. Např. podle statistiky průmyslu pracuje v ČR v roce 2017 ve firmách s méně než 50 zaměstnanci 400 tis. osob, což je zhruba třetina celkové průmyslové zaměstnanosti. Průměrná mzda zde dosahuje necelých 23 000 Kč. Naproti tomu ve firmách s více než 250 zaměstnanci pracuje 670 tis. osob s průměrnou mzdou 33 200 Kč.
To je podstatný rozdíl a ten jednoznačně signalizuje hospodářskou situaci těchto firem. Lze předpokládat, že právě tito zaměstnanci budou patřit k těm, co nemají žádnou podporu pro stravování. K nim je nutno připočítat další desítky a stovky tisíc zaměstnanců ve službách, v obchodě, skladování a v dalších odvětvích.
Změní se jejich situace, když bude schválen uvedený paušál? Dostanou snad po jeho zavedení příspěvek na stravování, pokud ho až dosud neměli?
Co si myslí zaměstnavatelé?
Možná by bylo dobré slyšet i druhou stranu – zaměstnavatele. Odpověď – alespoň částečnou na to může dát průzkum, který si nechaly připravit společně Svaz průmyslu a dopravy a Unie zaměstnavatelských svazů v prosinci 2019. Ten průzkum zahrnoval více než 300 jednotek a lze ho považovat za dosti reprezentativní.
Především – více než tři čtvrtiny zaměstnavatelů nevidí důvod ke změně současného systému podpory stravování, přitom 99 % zaměstnavatelů je přesvědčeno, že je důležité, aby měl zaměstnanec plnohodnotný oběd během pracovní směny, a 96 % současný systém podpory stravování podporuje.
Jsou-li takové výsledky ankety zaměstnavatelů, kdy se systémem panuje spokojenost, tak proč chceme zavedený systém měnit?
Je pravdou, že zaměstnavatelé nemusí znát všechna data o tomto systému, zejména pak jeho vysokou ziskovost, což je pravděpodobně motivem ministerstva k jeho zrušení, resp. modifikaci. Nakonec určité podezření vyjádřila i tato anketa, když 60 % podnikatelů si myslí, že zavedení stravenkového paušálu povede následně k ukončení státní podpory stravování.
Co se navrhuje?
Zavedením stravenkového paušálu nastane úplně jiná situace. Dnes se připouští, že zaměstnanec dostane své peníze přímo. Nemusí si k tomu zakoupit stravenku, kterou mohl použít pouze k nákupu potravin, a nemohl ji vyměnit za hotové peníze. Ani nemusí jít do závodní jídelny.
Nově by zaměstnavatel poskytl zaměstnanci, který dosud neměl žádnou podporu, přímo stravenkový paušál. Tím mu zvýší plat – o uvažovaných 1100 Kč nebo podobnou částku. Toto zvýšení však nepodléhá ani dani ze mzdy, ani odvodu sociálního či zdravotního pojištění. Dokonce, což je také důležité, nemůže být předmětem exekuce.
V prvním roce po zavedení paušálu se proto dá očekávat, že mzda v takových firmách může růst pouze zavedením paušálu, a tedy bez přímého vlivu na růst daní, či pojištění. Nastane tedy situace, kdy zaměstnavatel může zvýšit plat zaměstnanci prostřednictvím tohoto paušálu, aniž by musel platit sociální či zdravotní pojištění. V podstatě není žádný způsob, jak této operaci zabránit.
Stejně tak nelze vyloučit ani jinou situaci. Lze si představit i situaci, že by se zaměstnavatel mohl dohodnout se zaměstnancem na snížení hrubé mzdy o velikost stravenkového paušálu. Oba by na tom „vydělali“. Zaměstnanec dostane „čistou mzdu“ – nezdaněných 1100 Kč a bude mít nižší daň i zdravotní a sociální pojištění (z nižší hrubé mzdy). Zaměstnavatel „ušetří“ na odvodech sociálního a zdravotního pojištění – v tomto případě 374 Kč.
Takové situace mohou nastat a zcela jistě nastanou. Můžeme jen diskutovat, zda budou pravidlem, či nikoli, tedy zda se rozšíří i na všechny zaměstnance, kteří jsou dosud mimo systém podpory stravování tedy na zhruba 1 milion osob, a samozřejmě i na další zaměstnance, anebo se omezí jen na okrajovou skupinu pár tisíc zaměstnanců. Tedy můžeme zde spoléhat na to, že se v někom probudí dobročinnost?
Poměrně zajímavý může být stravenkový paušál pro ty, kteří mají exekuci. Ti mohou požadovat jeho aplikaci, a to i ve smyslu snížení mzdy, neboť by se jim tím fakticky zvýšil nezabavitelný příjem.
Proti takové úvaze se určitě bude namítat, že při současné situaci na trhu práce, kdy se firmy snaží získat zaměstnance a udržet si je, lze takové chování vyloučit. Potom ovšem by měli zastánci této teorie vysvětlit, proč dosud – když je situace na trhu práce tak špatná a firmy se o zaměstnance starají – je tu pořád milion lidí, kteří stravenky nemají. A taky proč je natolik rozdílná průměrná mzda podle velikosti firem. Proč tedy nejdou všichni zaměstnanci právě do velkých firem, kde si mohou měsíčně vydělat bezmála o polovinu více než v malé firmě?
Možné dopady do veřejných rozpočtů a nejen jich
Zbývá ještě jediné – odhadnout, jak masový může být tento jev – nazvěme ho daňovou optimalizací. Výše citovaný průzkum ukazuje, že 71 % zaměstnavatelů si myslí, že jejich zaměstnanci by si raději přáli dostávat stravenkový paušál místo příspěvků pro závodní jídelny nebo stravenky a stejný počet z nich si myslí, že by se snížilo chození na obědy a návštěva jídelen tedy včetně závodního stravování. Prostě zaměstnanci by si vzali peníze a na obědech šetřili a stravovali by se jinak.
Daleko důležitější je ještě jeden moment. Tři čtvrtiny zaměstnavatelů se domnívá, že zavedení stravenkového paušálu nebude dále vnímáno zaměstnanci jako benefit, a ještě více z nich se obává, že stravenkový paušál bude chápán jako nároková složka mzdy, tedy ztratí jakoukoli motivační funkci.
A to nejdůležitější na konec – jaký je dopad na veřejné rozpočty.
Ten dopad by byl zřejmě krátkodobý – jeden až dva roky – než by se stabilizovalo jeho rozšíření a vyčerpal jeho vliv na růst mezd. Nicméně, pokud bychom uvažovali zhruba s polovinou potenciálu uvedeného výše, pak by mohlo jít až o 1 milion zaměstnanců a roční objem kolem 12 – 13 mld.
Pokud by to bylo tak, že by poskytnutí stravenkového paušálu bylo započteno do růstu mezd – tedy vedlo buď ke zpomalení růstu či dokonce k poklesu mezd způsobem uvedeným výše – pak by dopad do veřejných rozpočtů nebyl zanedbatelný. V souhrnu – za daně a sociální a zdravotní pojištění by bylo možno hovořit o dopadu v řádu 5 – 6 mld Kč nižších rozpočtových příjmů.
Nelze zcela opominout ani další vliv. Jak vyplývá z ankety, předpokládá se, že zaměstnanci, kteří namísto stravenek si vezmou paušál, by navštěvovali méně restaurace. To nakonec připouštějí i někteří provozovatelé restaurací. Velikost tohoto dopadu je velmi těžké odhadnout, lze však soudit, že by to více postihlo spíše firmy v menších sídlech. Obecně se tento vliv podceňuje, ale může být významný. Je totiž rozdíl, mám-li stravenku a doplatím deset, dvacet korun za polední menu, než když mám celou útratu za menu zaplatit hotově. Stravenku nemohu použít jinde, nutí mě tedy k nákupu jídla, ale hotovost utratím kdekoli.
A úplně na závěr. Podle zahraničních výzkumů lidé, kteří pravidelně neobědvají, či obědvají málo, jsou unavenější, mají nižší produktivitu, jsou častěji nemocní a náchylní k úrazům. Světová zdravotnická organizace vyčíslila, že správné stravování zaměstnanců zvyšuje produktivitu celé ekonomiky o pětinu. Podcenit nelze ani fakt, že po zavedení systému podpory segmentu závodního stravování se podstatně snížil i počet pracovních úrazů.
Není sporu v tom, že by tento vysoce ziskový byznys zahraničních firem měl být ukončen. Není důvod podporovat transfer dividend do zahraničí, na které vydatně přispívá český státní rozpočet. Stravenkový byznys, který zde tyto firmy rozvinuly, je stejný jako je byznys s provozováním vodovodů a kanalizací. V obou případech jde o dobývání renty, a to nelze dále podporovat.
Hledejme jiný model tohoto byznysu. Nesnažme se současně tímto krokem, který zatím je jen ve stadiu úvah a příliš nedomyšlený, zhoršit situaci zaměstnanců a jejich sociální podmínky. A samozřejmě i dalších, kteří tento byznys podporují. Platí tu ono známé – dvakrát měř…