Slušně by se Trumpova diplomacie dala označit za „transakční“, ve skutečnosti je ovšem nespolehlivá a egoistická.
Gideon Rachman píše o dopadech americké diplomacie, jako příklad mu slouží rozhodnutí Velké Británie neblokovat čínskou Huawei.
Britští premiéři obvykle umírají touhou mít onen „zvláštní vztah“ k americkému prezidentovi. A zrovna Boris Johnson by měl být dvojnásobně snaživý, i když dohoda s EU je pro něj také důležitá.
V minulosti politika Velké Británie spoléhala na dva pilíře: členství v EU a „zvláštní vztah“ s USA. Po odkopnutí prvního je o to více třeba spoléhat se na ten druhý, píše Rachman.
Ale nestalo se tak, Johnson se s Trumpem pohádal kvůli Huawei. A pohádal se tak, že jeho cesta do USA musela být odložena.
Je prý „odvážné“ provést Brexit a hned pak se rozhádat s USA, ale ukazuje to jasně povahu Trumpovy zahraniční politiky. Nevěří mu ani nejbližší spojenci, píše Rachman, nátlak na spojence rozhodně nevede k tomu, že by se k USA více přimkly.
Slušně by se Trumpova diplomacie dala označit za „transakční“, ve skutečnosti je ovšem nespolehlivá a egoistická. Například Kanada byla Trumpem označena za bezpečnostní ohrožení, Japonci zase vidí, že dohoda vedla jen k tomu, že Trump chce víc a víc (například platby za americké základny v zemi), Mexičané jsou prostě ti, kteří znásilňují, a o Kurdech radši ani nemluvit, píše Rachman.
USA dříve prováděly „hegemonii dohodou“, píše Rachman, ale nyní tlačí spojence a partnery ke zdi a světu ukazují jen tu nejohyzdnější tvář. Pak souhlas prostě zmizí.
Rachman se domnívá, že USA mají ohledně Huawei kus pravdy, jenže Británie neměla při rozhodování o zavedení sítě 5G na výběr, takže Trumpův postoj britské rozhodnutí dost možná upevnil.
Jak věřit prezidentovi, který tvrdí, že Huawei představuje ohrožení pro NATO, a zároveň prohlásil, že NATO je „zastaralé“. Nemluvě o tom, že když se teď s Čínou dohodl na první fázi obchodní dohody, nelze při jeho povaze vyloučit, že za chvíli bude o Huawei mluvit úplně jinak.
Je možné, že se vztahy mezi USA a Velkou Británií dále zhorší, protože Británie zvažuje zavedení digitální daně. Může to dopadnout i tak, že konzervativní britská vláda bude doufat, že v prezidentské volbě bude zvolen někdo z demokratů.
Případ Británie a Huawei by měl vyvolat reflexi především v USA, zakončuje Rachman. Jestliže USA nejsou v této otázce schopny přesvědčit svého nejvěrnějšího spojence, pak by se nad svou zahraniční politikou měly zamyslet.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.