V kontextu globální pandemie USA oslabují a Čína se snaží zaplnit vakuum a stavět se do role globálního lídra, varují Foreign Affairs.
Pandemie koronaviru se stala skutečně globální událostí a může mít geopolitické důsledky hlavně pro globální postavení USA. Autoři článku pro Foreign Affairs Kurt M. Campbell a Rush Doshi varují, že by se koronavirus mohl stát „suezským momentem“ USA (s odkazem na rok 1956 a suezskou krizi, která znamenala konec Velké Británie jako globální velmoci).
Washington zfušoval počáteční reakci na koronavirus, týká se to jak Bílého domu, tak ministerstva vnitra nebo Centra pro prevenci a kontrolu nemocí. Trumpova veřejná prohlášení jen zvyšovala zmatek. Veřejný ani soukromý sektor nebyl na pandemii připraven. Na mezinárodní scéně pandemie jen posílila Trumpův instinkt jednat pouze sám za sebe a ukázala, že Washington není připraven vést globální reakci.
Zkouška pro USA
Koronavirová pandemie nyní podrobuje zkoušce všechny tři pilíře americké moci: bohatství a moc, domácí systém vládnutí a poskytování veřejných služeb a schopnost vést svět. Washington zatím v této zkoušce propadá.
USA oslabují a Čína se snaží rychle využít situace ve svůj prospěch: zaplňuje vakuum a staví se do role globálního lídra. Pracuje na svém vlastním systému, poskytuje materiální pomoc jiným zemím, a dokonce organizuje jiné vlády.
Autoři míní, že Čína jedná drze, neboť právě její vlastní chyby, zvláště pak pokusy zakrýt závažnost epidemie v Číně, pomohly vytvořit dnešní krizi. Peking ale dobře ví, že pokud bude Čína vnímána jako země, která situaci kontroluje, značně to poškodí Spojené státy a jejich pozici v soutěži o globální lídrovství v 21. století.
Čína udělala chyby. Ve Wu-chanu se onemocnění poprvé objevilo v listopadu 2019, ale místní vedení to zatajilo, což vedlo ke zpoždění reakce o celých pět týdnů. I v době epidemie kontroloval Peking informace, odmítal mezinárodní spolupráci a asi i chybně počítal nemocné i zemřelé či měnil kritéria pro záznam nových případů nemoci. Situace se zhoršila v lednu a únoru. Již v březnu ale Čína vyhlašovala vítězství. Za důvod poklesu počtu nemocných je považována masivní karanténa, pozastavení cestování a kompletní ochromení denního života po celé zemi.
Země se sice k normálu doposud nevrátila, ale Peking už má vítězný příběh, který vysílá do celého světa. Dle oficiálního narativu Čína epidemii zvládla, chyby jsou vyretušovány.
Čína teď vsadila na pomoc
Čínskému vypravování napomáhá srovnání s bojem o zvládnutí epidemie na Západě, především v USA. Situace, kdy Washington není schopen zajistit dostatek testů na virus a Trump nechal zrušit epidemiologickou infrastrukturu v zemi, dovoluje Pekingu mluvit o nezodpovědnosti a nekompetentnosti washingtonských elit a hlavně tvrdit, že čínský model řízení je lepší.
Prezident Si Ťin-pching dobře ví, že poskytnutí materiální pomoci postiženým zemím zlepší pověst Číny a pomůže její rostoucí moci, takže tuto pomoc náležitě navenek propaguje. V době krize Čína nakoupila a vyrobila (a v rámci pomoci i dostala) značné množství potřebného materiálu a nyní je schopna rozdávat jej ostatním.
Když žádná evropská země nereagovala na naléhavou žádost Itálie o poskytnutí lékařského a ochranného materiálu, Čína se okamžitě veřejně zavázala poslat masivní pomoc. Lékařské týmy a vybavení poskytla také Íránu a poslala vybavení do Srbska. Majitel Alibaby Jack Ma zase slíbil zaslání testovacích souprav a masek do Spojených států a 54 zemí v Africe.
Čína má tu výhodu, že svět je v boji proti koronaviru závislý na její produkci. Čína byla velkým výrobcem zdravotních pomůcek už před krizí, ale nyní jejich výrobu mnohonásobně navýšila – například výrobu ochranných masek zvýšila desetkrát – a může je vyvážet do celého světa. Totéž ovšem platí o výrobě léků.
Spojené státy nemají výrobní kapacity
Naopak Spojeným státům tato kapacita chybí, nedokážou pokrýt dokonce ani domácí potřebu, natož aby poskytovaly pomoc v jiných krizových zónách. Článek jako příklad uvádí, že 95 % trhu amerických antibiotik ovládají léky čínské výroby. Přestože USA nabídly Číně a dalším zemím pomoc v začátcích krize, nyní jsou v opačné situaci, protože jejich vlastní potřeba se prudce zvyšuje. Čína naopak nabízí pomoc přesně tam, kde je jí potřeba.
Reakce na krize se však netýká jen materiálních potřeb. V letech 2014 až 2015 Spojené státy sestavily a vedly koalici desítek zemí v boji proti šíření viru Ebola. Trumpova administrativa se podobné reakci na koronavirus zatím vyhýbá a své kroky nekonzultuje ani se spojenci.
Čína naopak zahájila diplomatickou kampaň s cílem svolat desítky zemí a stovky politiků, aby s nimi mohla (většinou prostřednictvím videokonferencí) sdílet informace o pandemii a zkušenosti, které v boji s epidemií získala. Jak už je čínským zvykem, jedná se o shromáždění na regionální úrovni nebo prostřednictvím regionálních orgánů. Jde o videokonference v rámci skupiny 17+1, Šanghajské organizace spolupráce, ostrovních zemí v Tichomoří či dalších skupin v Africe, Evropě a Asii. Skoro každý příběh, který dnes čínská zahraniční propaganda šíří, se týká čínské pomoci a nadřazenosti čínského přístupu v boji s koronavirem.
Koronavirus je „budíček“
Jak autoři tvrdí v závěru článku pro Foreign Affairs, Čína má na cestě ke globálnímu lídrovství jednu zásadní výhodu – zjevnou neadekvátnost a sebestřednost americké politiky. USA stále mohou změnit běh událostí, pokud budou dělat to, co se od globálního lídra očekává – zvládnou problém doma, poskytnou globální veřejné statky a zkoordinují globální reakci. Ve všech třech případech bude nutné překonat překážky, a v rámci globální koordinace bude nutná i spolupráce USA s Čínou.
Nakonec by mohl koronavirus posloužit jako “budíček”, mohl by popohnat pokrok i v oblasti dalších celosvětových problémů, které vyžadují spolupráci USA a Číny. Takové kroky by ale neměly být vnímány jako ústupek čínské moci. Spíše by měly vést k obnovení důvěry v budoucnost amerického vedení. V časech dnešní krize se Spojené státy zachovají správně, když se budou chovat prospěšně.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.