„Východní Evropa“ se stala „zbytečným konstruktem“, vztahy mezi Ruskem a tímto regionem ztratily politický rozměr, míní ruský expert k aktuálnímu tématu.
V současnosti je pojem „východní Evropa“ spíše „zbytečným konstruktem“, který fakticky nemá jiný význam než geografický, a jen občas se používá jako označení ne vždy rovného postavení regionu v EU či sousedství s Ruskem, píše ruský odborník Dmitrij Oficerov-Bělskij.
Paradoxem vztahů mezi Ruskem a východní Evropou je, že přes donedávna ještě silné politické, ekonomické a kulturní vazby se jejich reálná hodnota stala nízkou a stále se snižuje.
Energetické toky region obcházejí, snižuje se doprava nákladů přes pobaltské přístavy a končí humanitární projekty, míní Oficerov-Bělskij. Před více než deseti lety se region integroval do EU a do NATO, stal se evropským „pohraničím“ a přestal být „limitrofem“ (pojem ruské geopolitiky pro hraniční oblast střední a východní Evropy – pozn. red.), ale jinak se na jeho jedinečnosti změnilo jen málo.
V ruských médiích se o bývalých zemích socialistického tábora píše jenom zřídka. Výjimkou je Polsko – díky jeho velikosti a historickým vztahům s Ruskem. Polští experti dostávají v ruských médiích velký prostor. Autor upozorňuje na rozporuplná vyjádření polských politiků o Rusku z posledních měsíců, především na slova polského ministra zahraničí Jaceka Čaputoviče, že Varšava si uvědomuje důležitost lepších vztahů s Ruskem, ačkoliv Čaputovič hovořil především o tom, že Rusko zůstává pro Polsko výzvou a hrozbou, takže NATO bude muset přemýšlet, jak v budoucnosti čelit „hrozbě z Východu“. Článek zmiňuje i další problematické body polského vztahu k Rusku, včetně sporů o výklad dějin druhé světové války.
Oficerov-Bělskjij dále píše, že země východní Evropy nemají stejné zájmy a jejich vztahy k Rusku se formují individuálně: konstruktivně a pozitivně v Maďarsku, pragmaticky na Slovensku, nejednoznačně, ale spíš pozitivně v Česku (článek byl psán před současných prudkým zhoršením vztahů -pozn.red), v atmosféře umělého napětí v Litvě. Vztahy mezi východní Evropou a Ruskem jsou skoro výlučně ekonomické, nemají žádnou politickou rovinu, postrádají politický dialog. Například poslední jednání mezi českým a ruským ministrem zahraničí proběhlo v roce 2005.
Existují však určitá pozitiva vzájemných vztahů především v ekonomické oblasti, přestože země regionu postrádají „skutečnou politickou samostatnost“, což ovlivňuje jejich celkové vztahy s Ruskem. Oficerov-Bělskij upozorňuje, že v letech 2016 až 2019 se zvýšil vzájemný obchodní obrat mezi Ruskem a všemi zeměmi regionu. V roce 2019 se ukazatele zhoršily díky snížení ruských dovozů ropy a plynu.
Politika a ekonomika se vzájemně specificky ovlivňují, politická rozhodnutí málokdy dlouhodobě pozitivně ovlivňují ekonomickou spolupráci, ale mohou lehce vést k jejímu omezení. Stalo se tak ve vztazích s Polskem, které se od roku 2022 rozhodlo pro naprosté odříznutí se od ruského plynu. Na dvoustranné úrovni lze vztahy politickými prostředky urovnat jen do určité míry zvláště v případě zemí, které jsou spolu silně provázány a každý vážnější krok tak vyžaduje společný souhlas. Pouhá politická prohlášení rozhodně nestačí, i když jsou důležitá pro nastartování dialogu, který by se ale neměl týkat minulosti, měl by se týkat budoucnosti. „Východní Evropa“ potřebuje novou politickou logiku, desekuritizaci (securitization – zdůrazňování bezpečnosti v mezinárodních vztazích, proces utváření hrozeb) a určení si nových úkolů, končí autor svůj článek o vztazích k regionu k Rusku.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.