Karel Žďárský píše o tom, jak se dnes stále víc lidí v Česku snaží tvářit, že všechno bude jako to bylo dřív.
Je bezesporu zajímavé sledovat názory, které se objevují v médiích o tom, jak pokračovat dál. Zda již karanténu a nouzový stav ukončit, či naopak dál pokračovat v těchto omezeních. S pokračujícím časem jakoby přibývalo hlasů těch, kteří už chtějí všechno ukončit a pokračovat jako dříve. Je to vidět na takových postojích, jako jsou např. blížící se dovolené. Přece vláda již musí ukončit karanténu a zrušit zákaz cestovat do zahraničí a umožnit nám vyjet na rekreaci někam k moři – tak nějak zní hlas lidu.. A stejně tak se začínají stále častěji ozývat umělci či pořadatelé nejrůznějších kulturních letních akcí. I oni si myslí, že musí dostat povolení pro pořádání svých akcí.
Nejprve se snad podívejme, jak někde jinde chápou „nutnost“ pokračovat v nejrůznějších letních festivalech. Nejnovější zpráva z Bavorska říká – Octoberfest letos nebude. Jeho tradice je hodně dlouhá – jeho konání přerušily jen války a v posledním století také dva roky, když v Německu na počátku dvacátých let řádila hyperinflace. Nejde o malou akci – v minulém roce byly tržby kolem 1,3 mld eur a bezprostřední zisk byl 445 mil. €. V tom však nejsou započítány i další příjmy v hotelích atd. Je to veliká akce a přesto se ji místní úřady dokázaly zříct – a i když se asi každý umíme představit, jak velkou nevoli takové rozhodnutí vyvolalo.
Když se podíváme k nám, skoro nevycházíme z údivu. Pořád se organizátoři nejrůznějších akcí snaží přesvědčit epidemiology, ministry a také celou vládu nakonec, aby tyto letní, především hudební, festivaly byly povoleny. Když sledujeme vyjádření některých organizátorů, tak vidíme téměř zoufalou snahu vysvětlovat si slova vládních činitelů tak, že vlastně tyto festivaly budou. Přispívá k tomu i nejasná rétorika ministrů – nikdo totiž zatím neřekl jasně a stručně – do konce srpna 2020 nebude žádná akce s účastí více než 200 nebo 500 osob.
Toto nejasné vyjadřování pak přispívá k tomu, že ještě více roste tlak nejrůznějších lobbistů a také místních úřadů, přece jen najít nějakou skulinku a festival uspořádat.
Často se tak děje pod záminkou, že tak významná akce nemůže být zrušena. To se týká také Karlovarského filmového festivalu. Ačkoliv ten by měl být zcela jednoznačně již dávno odvolán. Ale což se taková významná akce dá zrušit? Vždyť všechny naše filmové stars či teprve začínající nesmělé hvězdičky, co, jak některé tvrdí, nemají co jíst, se na to tak těší. Snad také proto, aby některé bulvární tiskoviny mohly publikovat fotografie, kdo že se to zase opil, vlezl do fontány atd. Když už lidé nemohou pracovat, tak ať se alespoň pobaví. Mimochodem – v tomto případě z velké většiny za státní dotace. – Inu staré chléb a hry – tentokrát hlavně hry…
Myslím, že podobně je tomu ve všech ostatních případech – jde o peníze. Jak např. uvedl jeden hudebník, tak mu letní koncerty přinesou několik set tisíc korun. Stejně tak slyšíme, že přípravě relativně malého festivalu se věnuje deset a více lidí na plný úvazek po celý rok.
Je to někdy zvláštní úhel pohledu. Nějak považujeme v podstatě za samozřejmé, že zaměstnanci, kteří pracují v nějaké dělnické profesi, ztratí zaměstnání, a tak si musejí najít jiné – možná i odlišné do toho, co dosud dělali. V případě lidí, kteří se věnují podobným akcím, nějak nejsme ochotni připustit, že i oni by mohli ztratit svoje zaměstnání a jít pracovat někam úplně jinam. To je v podtextu úvah o tom, zda festivaly mají či nemají existovat, velmi citelně vidět.
A ještě snad k tomu poslední poznámku. Jde zase o peníze – jsou tam dotace z nejrůznějších firem, ale i státních fondů, samospráv či ministerstev. Co s nimi, když se akce neuskuteční ? Vrátí se donátorům?
Mně se líbí přístup Dánska. Tam již před dvěma týdny bylo jasně řečeno – do konce srpna se žádné kulturní akce s účastí více než 500 osob konat nebudou. Jasná zpráva. Ale je tam k následování i další věc. Dánsko se snaží uvolnit pravidla a poslat děti do školy již teď do konce dubna.
Ovšem podmínkou pro to je testování. Dánsko tvrdí, že bude testovat populaci tempem 20 tisíc testů denně. Dánů je 5,5 milionu. Kdybychom chtěli postupovat stejně, pak bychom museli testovat denně 40 tisíc osob. My jsme schopni udělat nanejvýš 8 tisíc testů denně, ale v průměru méně – tak kolem 6 tisíc. Položil si zde někdo otázku, proč to tak vázne? Je to nedostatkem kapacit? Co když je někdo vytváří úmyslně – protože testování je určitě výhodně placené zdravotní pojišťovnou. Tak proč do toho pouštět někoho dalšího. Ty obstrukce s testováním v soukromé laboratoř Tilia přece také nebyly jen tak.
Nebo je to jenom proto, že nejsme schopni takový proces dobře zvládnout. Tomu by mohly napovídat i pokusy o plošné testování, které jsme viděli v minulých dnech. Nicméně srozumitelné vysvětlení jsme dosud neviděli, kromě toho, že všichni pracují na doraz.
Začíná se debatovat o tom, jak odškodnit cestovní kanceláře, a to zejména ty, které tvoří jedna osoba. Všichni to známe, jsou to s.r.o., které mají jednu kancelář v menším městě a pracují jako zprostředkovatelé pro prodej zájezdů velkých cestovek. Letos se patrně nikam jezdit nebude. Chápeme, že to konec konců není ani vina české vlády, protože ani jiné země nechtěj na svém území turisty, kteří by tam mohli zanést koronavirus.
Co tedy dělat? Máme hledat způsob, jak i těmto lidem dávat nějakou podporu? Kdo nám zaručí, že se turistický ruch vrátí do původních rozměrů jako před koronavirem? To vůbec nemusí nastat – anebo se tak stane za dva možná tři roky. A do té doby máme hledat peníze na to, abychom těmto firmám resp. jednotlivcům cosi odškodňovali? Prostě máme se snažit „přetlačit“ tržní síly?
Nevidím k tomu jediný důvod. Přece k těmto lidem se máme chovat stejně jako k ostatním zaměstnancům. Jsou-li bez práce, pak Úřad práce a hledat si jiné zaměstnání. A úplně na závěr – kolik z těchto jednočlenných s.r.o. platí vůbec daně? Taková instituce – je přece z praxe známo – téměř ideální k daňové optimalizaci…
Opravdu se má vláda starat o to, aby čeští turisté měli koridor pro turistiku do Chorvatska? Proč právě tam? Těší se snad naši turisté v Chorvatsku nějaké mimořádné přízni? Nenazývali je tam v minulosti pohrdlivě paštikáři? Neukazuje snad zkušenosti mnohých našich turistů, že Češi jsou tam objektem nejrůznějších podvodů, že úroveň tamních služeb hodně zaostává za jinými destinacemi atd?
Úplně nakonec – do Chorvatska jezdí lidé spíše s průměrnými příjmy. Podle některých statistik má 35–40 % našich domácností úspory jen na jeden měsíc. Tedy jejich rodinné rozpočty jsou velmi napjatě. Víme také, že někteří lidé neváhali a v minulých letech si dovolenou hradili z půjček. Proto má smysl se nějak zvlášť zabývat řešením dovolených v zahraničí, když taková dovolená pro nejbližší roky bude přístupná jen pro lidi s vyšším než středním příjmem?
Neměli bychom se soustředit na to, aby část z těch údajně 70 mld, které vydají Češi za dovolené v zahraničí zůstala především doma? Všem nám by to určitě pomohlo…
Budoucnost už navždy bude jiná – navždy – to bychom neměli zapomínat.