Vyloučení soukromých pozemků z veřejného užívání je hlavním zdrojem sociálního konfliktu v Británii do dnešních dnů.
Jakmile koronavirová krize skončí, začněme požadovat právo toulat se svobodně městy, krajinou i na golfových hřištích, píše George Monbiot v Guardianu.
Ve jménu svobody jsme byli vystaveni, víc než kterýkoliv jiný evropský národ, smrtící pandemii. Boris Johnson 3. února zkritizoval vlády, že ohledně koronaviru zpanikařily a působí zbytečné hospodářské škody. Jeho vláda naopak bude hájit naše právo svobodně nakupovat i prodávat.
Jako obvykle, píše Monbiot, je ale profesionální láska ke svobodě vysoce selektivní. Pokud vláda skutečně tak ctí svobodu, jak hlásá, měla by udělat cokoliv, abychom jí mohli bezpečně požívat a zároveň bránit jejímu zneužívání.
Měla by navrhnout otevření londýnských golfových hřišť veřejnosti. V oblasti velkého Londýna se jich nachází 131 na ploše asi 5 tisíc hektarů, jsou ale přístupná jen platícím členům. Mezitím se miliony lidí tísní v malinkých bytech, a v parcích velkých jako dlaň touží po prostoru a svobodném pohybu. Totéž by vláda měla požadovat od soukromých škol – otevření školních hřišť a pozemků veřejnosti, a měla by to udělat i se všemi nepřístupnými městskými a příměstskými pozemky.
Jenže jádrem naší konzervativní politiky je bránit soukromý majetek před veřejností, a ještě jej rozšiřovat o oblasti dříve užívané všemi, upozorňuje Monbiot.
Vyloučení soukromých pozemků z veřejného užívání je hlavním zdrojem sociálního konfliktu v Británii, a to historicky i v současnosti. Nedávno Johnson vychvaloval britské svobody. V minulém roce nicméně dal policii větší pravomoci v kontrole lidí bez důvodného podezření. BAME (Black, Asian and minority ethnic) obyvatelé, kterých se kontroly týkají 8x častěji než bílých, to samozřejmě vnímají jako kolektivní obtěžování a zasahování do práva volného pohybu. Nařízení stále platí, přestože i podle vyjádření samotné vlády nemá žádný dopad na snížení násilné kriminality.
V Británii platil až do roku 1984 brutální viktoriánský zákon o potulce. Každý “podezřelý” podle něj mohl být odsouzen až ke třem měsícům nucené práce. Ještě v polovině minulého století byl využíván k vyčištění veřejného prostoru od “nežádoucích elementů” a stal se zdrojem satirických balad, které měly v názvu “Vypadni!” Během této pandemie je kontrola lidí nutná. Monbiot ale upozorňuje, že se stále používá proti lidem bez domova.
Velké části britských měst, které vypadají jako veřejný prostor, jsou ve skutečnosti soukromým vlastnictvím. Jako takové jsou hlídané “sekuriťáky” a řídí se neprůhlednými pravidly. Jedinou akceptovanou činností je tam utrácení peněz. Zato hudba, politické shromažďování nebo fotografování či pobyt bezdomovců jsou zde zakázány.
Vloni Guardian odhalil, že některé londýnské obytné čtvrti nedovolují vstup na svá hřiště dětem ze sociálně slabého prostředí. Jeden nový developerský projet byl povolen pod podmínkou, že jeho hřiště bude přístupné široké veřejnosti. Z projektu tedy byla odstraněna brána – a v realizaci ji nahradil neprostupný živý plot.
Britský venkov byl po staletí místem extrémního vyloučení a nespravedlnosti. Právě tady zabavení půdy šlechtou připravilo mnoho lidí o jejich svobody. Chudině bylo zakázáno žít v obcích, aby nebyli na očích. Jejich obydlí byla zničena, majitelé je vykázali do neuvěřitelně bídných podmínek daleko od pozemků, na kterých pracovali skoro zadarmo, nebo si je pronajímali za horentní sumy.
Dnes nemáme právo vstoupit na 92 % území Anglie. Většina volně přístupné krajiny je na severozápadě země, tedy daleko od míst, kde žije většina obyvatel. A zatímco v Londýně jsou BAME kontrolováni 4x častěji než bílí, v Suffolku je to 17x častější jev a v Dorsetu 25x. Není asi divu, že se, navzdory vládním knížecím radám, na venkov moc nehrnou.
Naše svobody zatím musí být omezeny. Jakmile karanténa skončí, oslavme to tím, že budeme požadovat právo toulat se volnou přírodou ve městech i na venkově, apeluje Monbiot. Je podle něj třeba požadovat zejména právní definici veřejného prostoru, která zavede jeho mírumilovné a spořádané využívání jako univerzální právo. Monbiot končí: Svoboda pohybovat se v krajině je stejným základním právem jako svoboda projevu. Až pandemie skončí, staňme se svobodným národem, kterým se Johnson bude moct chlubit.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.