Bez včasného zatažení brzdy dojde k fatální kolizi mezi institucemi EU a jejími národy.
Gideon Rachman píše pro noviny Financial Times varování – z důvodů demokratických i pragmatických by bylo čirým šílenstvím žalovat německou vládu kvůli rozsudku německého Spolkového ústavního soudu.
Každý, kdo pracuje v Bruselu, ví, jak to tam chodí. Všeobecná teorie je, že buď půjde EU stále kupředu, nebo se zastaví a rozpadne se. Nicméně tato teorie „bicyklu“ je zoufale zastaralá. Naopak, aby EU přežila, musí najít brzdu a zastavit. Protože jinak dojde k fatální kolizi mezi institucemi EU a jejími národy.
Šance na tuto kolizi prudce vzrostly po rozsudku německého ústavního soudu, který je v rozporu s rozsudky Evropského soudního dvora. Německý rozsudek byl šokující. Obvinil Evropský soudní dvůr, že jednal nad rámec své autority, když uvedl, že politika kvantitativního uvolňování je legální. Vedle toho také uvedl, že v politice ECB nebyla zohledněna „proporcionalita.“
Zastánci EU se vyděsili k smrti. Tvrdí, že tím byl ohrožen celý právní pořádek EU a nenapadlo je nic lepšího než dát německou vládu k soudu.
Nicméně, pokračuje Rachman, z důvodů pragmatických i demokratických, by bylo čiré šílenství žalovat Německo. EU může přežít Brexit, ale bez Německa, největší ekonomiky a největšího přispěvatele, EU nemůže existovat.
Německé průzkumy veřejného mínění ukazují, že právě ústavní soud a také Bundesbanka mají největší důvěru veřejnosti. Napadnout tyto dva pilíře poválečné německé stability není dobrý nápad.
Německý soud, i když s ním nemusíme souhlasit, nepostupoval nedemokraticky. Pak by možná střet byl nevyhnutelný. Pozice EU je, že Evropský soudní dvůr je „výš“ a vyšší bere. Jenže v případě, že se EU pustí do právní bitvy, bude rozhodovat zase Evropský soudní dvůr. Točíme se tak v kruhu. Morální síla takového rozsudku by nebyla valná, míní Rachman dále.
Je ovšem pravda, že rozsudek z Karlsruhe (sídlo Spolkového ústavního soudu – pozn. red.) není nic triviálního. Ohrožuje nejen přežití eura, ale také to, aby EU zůstala klubem liberálních demokracií. Není divu, že rozsudku se hned chopil Viktor Orbán a začal s ním šermovat. Situace je podle Rachmana ale jiná.
V Polsku a Maďarsku skutečně dochází k politicky motivovanému oslabování soudů. Německý soud naopak ukázal svou nezávislost na politice, když vydal rozsudek, který je pro Berlín velice nešťastný.
Právní postup proti Polsku a Maďarsku je oprávněný, protože jejich demokratické instituce jsou ohroženy. Dlouhodobě vzato o osudu demokracie se ale rozhodne v Polsku a Maďarsku, ne v Bruselu.
Rozsudek z Karlsruhe má dramatické dopady na euro. Právě jen akce ECB stojí mezi EU a další dluhovou krizí. Když bude podvázána její činnost, např. přes deaktivaci účasti Bundesbanky na programech nákupu dluhopisů, pak je euro fatálně ohroženo.
Z téhle motanice musí být demokratická cesta ven. Rachman navrhuje, aby Německo doplnilo svou ústavu, nebo aby se doplnily smlouvy EU a bylo tak jasné, že kroky ECB jsou legální. Pokud ale tento argument německá vláda nevyhraje, může zvažovat odchod z eurozóny.
Zabývat se tímto tématem může být užitečné a může Němcům ukázat, že kroky ECB měly smysl a nejsou tak nepřijatelné. Anebo to může přesvědčit další země, aby akceptovaly německé výtky vůči tomu, jak je euro spravováno.
Rachman dále míní, že tato fundamentální debata měla nastat už dávno. Přežití EU nelze zajistit tím, že šlapeme na kole ještě víc než předtím. Je potřeba probrat směr cesty a shodnout se na něm.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.