Oslabení dolaru znamená posílení eura. Čínský yüan zatím není vývozním „artiklem“ Číny, ta se však bude chtít zbavit vazby na dolar a spojit úsilí s EU.
Michael Howell pro Financial Times píše o změně v tocích kapitálu a postavení amerického dolaru.
Když něco nemůže fungovat napořád, skončí to. Stejné je to s Čínou a její podporou amerického dolaru. Zahraničí se zbavilo amerických dluhopisů za 500 mld. dolarů, skoro třetinu z nich prodala Čína. Tento trend, píše Howell, stojí za to sledovat.
Od té doby, co se Čína stala členem WTO, hrála v zákulisí silnou hru – podporovala americký dolar a stlačovala výnosy z amerických dluhopisů.
Během dvou dekád se podíl Číny na celkové likviditě (140 bilionů dolarů, což je součet celkových úspor plus úvěry) zvýšil z 6 na 25 procent. Čína v dolarech fakturuje, investuje a provádí stabilizující makroekonomickou politiku ve prospěch své ekonomiky.
Howell odhaduje, že růst síly americké měny i pokles výnosů z amerických vládních dluhopisů může být až ze tří čtvrtin připsán na vrub Číny a její politiky.
Jenže tyto zisky mají křehkou podobu. Nyní jsme svědky opačného jevu, síla dolaru klesá a výnosy z pokladničních poukázek USA jdou nahoru. Z takového vývoje by se mohly radovat evropské trhy.
Pokud chce Čína do budoucna maximalizovat svůj potenciál, musí se zbavit vazby na dolar a stát se vývozcem své vlastní měny – jüanu. Jenže čínské finanční trhy nejsou ještě dost rozvinuté, jüan se mimo Čínu moc nepoužívá a koupit čínské dluhopisy není úplně snadné. Čínským institucím se očividně nechce podstupovat kurzové riziko, jejich dluh je totiž většinou denominován v dolarech.
Pak tedy kolektivně zasahuje vláda a snaží se na devizových rezervách plout přes rozbouřené vody. Právě tyto rezervy však obsahují politicky citlivé americké dluhopisy ve výši jednoho bilionu dolarů.
Čína nyní navíc čelí západní hrozbě – snahám technologicky i jinak ji oslabit a zadržet ji prostřednictvím obchodní války. Čína má ovšem sílu způsobit na trzích vlnobití.
Oslabení dolaru znamená posílení eura, tvrdí Howell. Domnívá se také, že nové vedení ECB je připraveno jít ve stopách FEDu, americké centrální banky, a rozšiřovat masivně svou bilanci. Možná i to stojí za úvahami o vydání eurodluhopisů v rámci fondu obnovy.
Francie a Německo by se mohly radovat, protože pak by již americké dluhopisy nebyly jediným bezpečným přístavem. Tzv. bezpečná aktiva jsou pro fungování světového finančního systému zcela zásadní. Zejména po roce 2008 je řada institucí nucena kupovat „méně riziková“ portfolia. Ale kde je vzít? Howell odhaduje, že nabídka takových aktiv se od krize zvýšila jen o 38 %, přičemž většinu nabídky skupují centrální banky provozující politiku kvantitativního uvolňování. Na soukromý sektor pak moc nezbývá. Evropa je z tohoto hlediska vyhladovělá, tvrdí Howell.
Výsledkem je, že zásoba evropských dluhových cenných papírů s ratingem AAA se ze 40 % HDP eurozóny v roce 2008 snížila na dnešních 20 %.
Řada dluhopisů eurozóny se dostala do záporného výnosu, takže kapitál se obracel k americké alternativě. Howell odhaduje, že americký dluhový trh pokryl světovou poptávku po bezpečných aktivech ve výši více než 50 % amerického HDP.
Jenže trhy jsou dynamické. Je tu nová politika ECB a s ní záplava likvidity. Navíc Čína potřebuje diverzifikaci svých aktiv. To by mohlo přivodit radikální změnu v kapitálových tocích.
Pokud se tak Čína a eurozóna spojí, čeká nás slabší dolar a silnější oživení pro eurozónu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.