Problém nedostatečné odpovědnosti mocných ukázal nejnovější příklad emeritního krále Juana Carlose.
Krize španělské monarchie odkryla pokličku nad problémem, kterým je nedostatek brzd a rovnováh pro ty, kteří jsou u moci, míní Miriam González Durántezová o posledním skandálu v královské rodině Španělska. Dočetli jsme se na stránkách úterního vydání novin Financial Times (25/08/20, str.17)
Země je podle autorky teď rozdělená mezi ty, kteří si přejí udržet monarchii a ústavu a mezi menší skupinu těch, kteří jsou pro změny. Nicméně jedinou cestou, jak ústavu udržet, je, aby do ní byla začleněna odpovědnost.
Emeritní král Juan Carlos opustil Španělsko poté, co vyšly najevo značné finanční machinace, které měly trvat celé dekády. Dokonce bývalý král figuroval ve fondu v daňovém ráji, kam směřoval „dar“ ze Saúdské Arábie. Absence odpovědnosti se projevila tím, že královskému dvoru trvalo dva týdny, než potvrdil místo pobytu Juana Carlose. Není zde žádná informace o tom, zda se emeritní král vrátí do Španělska. Jeho odjezd připomíná exil.
Bývalý král bude těžko souzen za činy v době, kdy pobýval na trůnu. Odpovídá to španělské ústavě. Nejvyšší soud by mohl zvážit stíhání činů po králově rezignaci v roce 2014, nicméně panuje zde názor, že i na tuto dobu se vztahuje právní nedotknutelnost krále z ústavy.
Příčinou pro tento paragraf bylo zaručení politické stability po celkem 40 letech diktátorství v zemi. Ústava Španělska z roku 1978 hledá politickou stabilitu za každou cenu. Moc je koncentrována v establishmentu, není plně sdílena se španělským lidem. Důvod: kontrola nad demokratizačním procesem.
Jedním z důsledků je ale například politizace soudního systému země, protože politici nominují soudce, které jmenuje instituce pod kontrolou establishmentu. Politici ale také nominují extrémní číslo vysoce postaveních státních úředníků. Dalším příkladem je, že národní volební orgán je pod politickou kontrolou, píše autorka.
Kdyby měla ústava odpovídající brzdy a rovnováhy nemohly by roky trvající kroky Juana Carlose trvat, aniž by si jich nikdo nevšiml a nevyšetřoval je. Politická korupce, která prostupuje španělskou politikou, by nebyla možná udržet se celé dekády.
Španělská ústava byla úspěšná a funkční v době, kdy se země demokratizovala. Časem se ale stala nástrojem eroze politického systému.
Reforma ústavy je velkým úkolem s ohledem na separatismus v Katalánsku a Baskicku. V případě jejího nezvládnutí by se země mohla rozpadnout. Nicméně udělat ze zastaralé ústavy pevnost ničemu nepomůže. Přinejmenším by se mělo začít s technickým procesem reformy, který by vložil do ústavy brzdy a rovnováhy pro instituce v zemi, včetně monarchie. Zasazení větší odpovědnosti politiků do ústavy by představovalo plné podstoupení demokratické moci ze strany establishmentu španělskému lidu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.