Přečetli jsme: Známá filosofka a teoretička levicového populismu Chantal Mouffeová ve svém článku pro Le Monde obhajovala Mélenchonův politický projekt.

Nástup Jean-Luca Mélenchona na třetí místo v průzkumech prezidentských voleb v kampani vyvolal u jeho konkurentů a obránců statu quo snahy líčit ho jako „komunistického revolucionáře“. Poté co byl Mélenchon ignorován se část tisku nyní snaží zničit jeho důvěryhodnost. Prezentují ho jako francouzského Chavéze, nebezpečného extrémistu. Jde o útoky od těch, kdo si myslí, že neexistuje alternativa neoliberální globalizaci, myslí si Mouffeová.

Podle těchto hlasů demokracie vyžaduje přijetí „postpolitického konsensu“, který vznikl mezi středovou levicí a středovou pravicí. Jakékoliv zpochybňování takového konsensu je chápáno jako dílo populistické demagogie.

Obrana demokracie je pro ně obrana před jakoukoliv formou populismu. Jenže pokud je demokracie v ohrožení, zdůraznila dále Mouffeová, je to přesně kvůli takové postpolitice. Myšlenky lidové suverenity a větší rovnosti vymizely a volby už nejsou volbou mezi odlišnými politickými projekty.

Současný „populistický moment“ je vyjádřením odmítnutí této postpolitiky. Měli bychom tu rozpoznat požadavek na skutečnou participaci v politickém procesu.

Mezi pravicovým a levicovým populismem JE rozdíl

Tento požadavek má různé formy a závisí od toho, kdo je oním „lidem“, těmi „my“, kteří požadují hlas. Tady také podle Mouffeové leží rozdíl mezi pravicovým populismem a tím levicovým. Pravicový populismus je svým typem autoritativní a chce ohraničit demokracii občanstvím státu. Levicový populismus chce rozšířit demokracii a radikalizovat ji. Ti, kdo tvrdí, že mezi nimi neexistuje rozdíl, lžou.

Pokud je pravicová verze populismu úspěšnější, je to proto, že levice zůstává v zajetí konsensuálního vidění politiky a neumí rozpoznat klíčovou roli emocí pro vytváření politických identit.

Síla Mélenchonova hnutí Nepokořená Francie je právě v tom, že se rozešla s tímto viděním politiky a bylo schopné utvořit kolektivní vůli „my“, která krystalizuje společné emoce a mobilizuje je směrem k prohlubování demokracie.

A to je také Mélenchonovým cílem: dát dohromady lidí, utvořit kolektivní vůli okolo občanské revoluce a umožnit vyjádření suverenity lidu.

Není to, jak tvrdí jeho nepřátelé, otázka zničení demokratického řádu a vytvoření autoritářského režimu. Je to spíše otázka toho skončit s oligarchickým režimem, který vznikl z neoliberální hegemonie.

Tato oligarchizace se projevuje vznikem malé skupiny superbohatých a také hlubokým propadem životních podmínek lidových tříd – chudnutím a prekarizací velké části střední tříd. Odsud plyne také polarizace, vznik nové hranice mezi námi dole a jimi nahoře, lidu proti elitám.

V Latinské Americe, na kontinentě s hluboce oligarchickými systémy, se tento typ populismu objevil nejvýrazněji. Národně-lidová hnutí vznikla v těchto zemích, aby tak integrovala lidové třídy do reprezentativních institucí. V Evropě byla situace jiná, protože tady k takové integraci díky sociálním demokraciím došlu už dříve.

Neoliberální hegemonie přinesla regres, a tak je možné mluvit o tom, že evropské společnosti byly podle slov Mouffeové „latinoamerikanizovány“. Jean-Luc Mélenchon čerpá inspiraci právě ze zkušeností Latinské Ameriky. To jistě neznamená, že by chtěl aplikovat tamní modely na Francii.

Jak se spojit proti oligarchii?

Levicový populismus nyní stojí před otázkou, jak vyjádřit tyto požadavky a konstruovat kolektivní vůli. Jedná se o úkol, který znamená definovat lid a dát dohromady různorodé požadavky: ty prekarizovaných středních tříd s celou řadou jiných a spojených s jinými formami nadvlády (od feminismu, přes menšiny až k odporu k rasismu), tak aby byl ukončena nadvláda oligarchického systému.

Slovy Chantal Mouffeové nicméně nejde o revoluční krok, který by zničil dosavadní republikánské instituce. Nejde tu o nic jiného než o hlubokou proměnu existujících vztahů moci a vznik nové hegemonie, či „poziční válku“ slovy italského politického filosofa Antonia Gramsciho. Je to cesta k radikalizaci demokratického ideálu.

Mélenchonovo hnutí Nepokořená Francie je projektem občanské revoluce, která chce znovuobnovit levicovou politiky ve vztahu k sociální demokracii a radikální levici (gauche de la gauche). Je to pozice radikálního reformismu.

Je ironické, shrnuje nakonec  Chantal Mouffeová, že právě takový projekt je jeho kritiky nazýván jako proti-pluralitní. Jako kdyby to nebyli právě oni, kdo potlačují pluralitu odmítáním alternativy neoliberalismu. Právě oni jsou ohrožením demokracie.

Ilustrační obrázek: Autor – Inkey – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=57221160