Pomalu probíhající vzdalování se USA bude pro všechny pomalým a mučivým procesem.
Martin Jacques, britský odborník na Čínu a autor knihy „When China rules the World“, napsal pro čínské státní noviny Global Times sloupek o budoucnosti vztahů mezi Evropou a Čínou.
Dalekosáhlé důsledky bude mít pro Evropu rozhodnutí, zda dál pokračovat v proamerické orientaci, nebo zastávat stále nezávislejší postoje. Evropa a USA jsou srdcem Západu a v případě, že se Evropa pokusí o samostatnější roli, bude Západ oslaben, míní v úvodu autor.
Od konce studené války se Evropa a USA vzdalují a tento trend urychlily dvě klíčové události – invaze do Iráku a fenomén Donald Trump. Nový americký prezident Joe Biden se chce vrátit ke stavu před Trumpem, Jacques však není přesvědčen, že návrat bude jednoduchý. Příliš mnoho se stalo, příliš mnoho se změnilo.
Nedávný průzkum veřejného mínění provedený Evropskou radou pro zahraniční otázky v 11 zemích EU ukazuje velké změny evropských postojů. Šest z deseti Evropanů si myslí, že americký politický systém nefunguje a že se Čína do deseti let stane silnější než USA. Většina si přeje, aby jejich země byla v jakémkoliv konfliktu mezi USA a Čínou neutrální.
Například většina Němců si myslí, že od zvolení Donalda Trumpa v roce 2016 se už Američanům nedá věřit. I v Evropě s tímto tvrzením souhlasilo více lidí, než nesouhlasilo. Průzkum ukázal i další: 9 procent respondentů věřilo, že EU je rozbitá a USA se odrazí ode dna. Kolem 20 procent dotázaných bylo toho názoru, že USA i EU budou nadále vzkvétat. Dalších 29 procent tvrdí, že USA i EU jsou rozbité a upadají. Třicet pět procent respondentů míní, že EU je zdravá, ale USA rozhodně nefungují. Poslední dvě jmenované skupiny, téměř dvě třetiny všech dotázaných, očekávají, že Čína USA brzy překoná.
Jacques to hodnotí jako hluboký posun, která odráží úpadek Západu, který nastal v důsledku finanční krize v roce 2008, Trumpova prezidentství a vzestupu Číny. Jde o poměrně nový, ale pozoruhodně rychlý vývoj.
Dopadem posilování atlantického spojenectví s USA je i oslabování této vazby, a rostoucí uznání faktu, že se svět změnil, zvyšuje přesvědčení, že Evropa musí být nezávislejší. Působí zde velké množství protikladných sil. Kritika Číny například v Evropě posílila podobně jako v USA. Rozdíl ale podle autora spočívá v tom, že Evropa již, na rozdíl od USA, upustila od obhajoby svého globálního prvenství, čímž snížila vzájemné třecí plochy.
Průzkum ukazuje převažující trendy – větší nezávislost Evropy, rostoucí skepsi vůči USA a poznání, že Čína se brzy stane dominantní světovou velmocí. Lídrem této politiky je podle Jacquesova mínění německá kancléřka Angela Merkelová. Nedávno odsouhlasená komplexní dohoda mezi EU a Čínou o investicích odráží politiku Merkelové a je silnou ukázkou ochoty EU usilovat o vlastní nezávislý vztah s Čínou, místo aby slepě následovala Američany.
Vzdalování se USA bude pomalé a mučivé. Od dob Kryštofa Kolumba je Evropa zahleděna na západ, přes Atlantik. USA jsou dílem evropských osadníků, výtvorem, který měl být lepší než starý kontinent. Na druhou stranu světový řád po roce 1945 je dílem USA a Evropa v něm dostala roli „mladšího partnera“. Evropu a USA spojuje obrovské historické, intelektuální, politické a kulturní zázemí, nyní se ale ocitáme na novém území. Americký úpadek znamená, že USA mají Evropě stále méně co nabídnout.
Evropu to teď gravitační silou Číny táhne na východ. Ilustrací tohoto vývoje je čínská iniciativa Jedno pásmo, jedna stezka, ke které se postupně připojují evropské země – Itálie, Řecko, Portugalsko a země střední a východní Evropy. Další budou pravděpodobně následovat. To, co dříve táhlo Evropu na západ, ji teď táhne na východ, končí Jacques.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.