Země má výborné metody analýzy a přes dva tisíce think tanků, přesto dělají její elity fatální chyby.
Jak je možné, že se Spojené státy dopouští takových chyb v oblasti zahraniční politiky, jakými byly invaze do Afganistánu, Iráku a Libye či zrada egyptské vlády Husní Mubáraka ve prospěch islamistů v roce 2011 a pozdější podpora vojenského puče, když mají značný počet prvotřídních think tanků (více než 2 tisícovky v USA), ptá se Andrej Sušencov v komentáři pro ruský think tank Valdajský klub.
Každá z těchto chyb v zahraniční politice značně poškodila americkou moc a stála peníze daňové poplatníky. Otázkou tak je, proč se americké elity při svém rozhodování neopřely o názory prominentních expertů v USA, kteří před těmito kroky varovali?
Praxe aplikované politické analýzy je v USA zdaleka nejvyspělejší. Vyspělé výzkumné praxe se zaměřují na metody analyzování vyjednávání, hodnotí zájmy jednotlivých stran, analyzují mezinárodní prostředí a zdroje, které mají participanti v mezinárodních situacích k dispozici, a nakonec je to komparativní analýza jejich strategií.
Také výzkum v oblasti předpovídání je velmi aktivně rozvíjen právě v USA. Vznikly tak čtyři přístupy k redukování mezinárodní nejistoty.
První je logicko-intuitivní přístup, ve kterém výzkumník sleduje trendy a formuluje na tomto sledování postavené vyhlídky do budoucnosti (krátkodobé a střednědobé). V USA je několik (komerčních) center, která se těmto úkolům věnují: Center for Strategic and International Studies (CSIS), Eurasia Group, Stratfor corporation a Geopolitical Futures.
Druhý přístup je založen na simulaci a scénáři her, na základě kterého vznikají například zprávy o globálních trendech Americké rady pro zpravodajství. Tato metoda přináší docela přesvědčivé výsledky.
Třetí přístup pak spočívá na metodě společné práce, tj. „crowsourcingu“, různých specialistů z odlišných oborů na předpovědích. A konečně čtvrtým přístupem je využití širokých informačních systémů, jako je například Palantir, který dnes analyzuje velký počet dat.
I přes existenci tak velkého náskoku v zahraničněpolitické analýze dělá americká zahraniční politika stále chyby. Jak to?
Nejstručnější odpovědí je asi to, že si Spojené státy hrubé chyby mohou dovolit. Lídrovská role USA spočívá na dominanci dolaru, bezprecedentní vojenské moci, atraktivním životním stylu a migrační politice, která přitahuje talenty, a nakonec na inovativní ekonomice.
Když chyby v zahraniční politice nepodkopávají tyto čtyři pilíře moci, potom si je USA mohou dovolit bez vážnějších důsledků pro sebe. Úspěch americké zahraniční politiky spočívá nikoliv v racionalitě rozhodnutí, ale v udržování iniciativy v mezinárodních záležitostech spolu se schopností prosazovat své rozhodování pomocí síly, přičemž post-faktum vytváří krásnou metaforu o „boji svobody proti nesvobodě“, píše Sušencov.
A v takové situaci jsou významné úspěchy americké analytiky zbytečné. Zachování iniciativy v zahraničněpolitických procesech nevyžaduje racionalitu. Vyžaduje energii a odhodlání použít sílu.
Sušencov míní, že důsledkem je proměna i samotných think tanků. Stávají se z nich už ne analytická centra, ale místa, která se zabývají propagandou či lépe řečeno prosazením určité politické platformy a vytvářením konsensu kolem ní. Úkolem těchto mozkových trustů není nastolit nejkvalitnější nebo racionální linii, ale rozvinout co nejživější, emocionálně podnětnou a mobilizující politiku. USA si svoje bezohledné chování prostě mohou dovolit, pokud tak neohrozí svoje čtyři pilíře globálního lídrovství.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.