Vilém Kahoun a Jaroslav Ungerman argumentují, že reforma důchodů musí být prováděna postupnými kroky, což současný vládní návrh nedělá. V čem spočívají jeho problémy.
Ministerstvo práce a sociálních věcí před nedávnem oznámilo, že již zpracovalo nové znění příslušných zákonů o důchodovém pojištění, a to považuje za vyřešení jednoho ze zásadních úkolů této vlády – důchodové reformy. To je jistě důvod k tomu, abychom se blíže zabývali tímto návrhem a pokusili se ho podrobit alespoň dílčí analýze.
Jak známo, k řešení důchodové reformy MPSV sestavilo Komisi pro spravedlivé důchody. Byla to komise složená ze 43 členů (zástupci poslaneckých a senátorských klubů – 15 členů, zájmových sdružení – 11, zástupci státních a veřejnoprávních subjektů – 7, zástupci univerzit – 10. Toto široké spektrum jak odborných názorů, tak i politických preferencí mělo stanovit postup reformy a stanovit dílčí kroky pro její realizaci.
Navíc je nutné připomenout, že základní linii pro postup důchodové reformy stanovilo vládní programové prohlášení, které přijaly obě koaliční strany. To je dobré si hned na úvod připomenout, neboť MPSV připadlo při dělení vládní odpovědnosti sociální demokracii.
Už samotné vytvoření Komise pro spravedlivé důchody znamenalo, že zaměření této komise pravděpodobně bude směřovat jinam, než jak bylo stanoveno vládním prohlášením.
Co to jsou spravedlivé důchody? Znamená to snad, že dosavadní starobní důchody jsou nespravedlivé a tato komise teprve nyní navrhne spravedlivé důchody? Pokud jsou současné důchody nespravedlivé, pak v čem je ona nespravedlnost?
•
V čem naopak bude spravedlnost starobních důchodů budoucnosti, nám bohužel komise zatím nesdělila. Pravděpodobně to ani není možné. Vždyť jaký je vlastně ekonomický obsah pojmu spravedlnost? Nicméně důvod, proč nyní připravit spravedlivé důchody, jsou-li ty dosavadní nespravedlivé, vysvětlen také nikde nebyl. Natož aby byl doložen nějakou analýzou.
Dosud žádná z komisí, kterých již bylo v posledních letech vytvořeno k návrhům na změnu starobních důchodů několik, nepřišla s myšlenkou vytvoření spravedlivých starobních důchodů. V tom je bezesporu inovace, alespoň v zavedení nového pojmu.
Lze (také s ohledem na to, co nyní bylo jako reforma důchodů předloženo) vyslovit závěr, že právě již v názvu této komise byly zcela vědomě opuštěny zásady, které pro směr řešení důchodové reformy stanovilo vládní prohlášení.
Považujeme proto za nutné upozornit na hlavní myšlenky vládního prohlášení a porovnat je s tím, co bylo předloženo jako realizace vládního prohlášení.
Již na úvod musíme konstatovat, že v žádném případě nebyl předložený dokument (návrh novely tří zákonů) v Komisi pro spravedlivé důchody projednáván a odsouhlasen. Byla projednávána některá v návrhu obsažená dílčí témata s tím, že se o jejich obsahu bude dále diskutovat a rozpracovávat. Nikoliv se závěrem, že jde o souhlas s návrhem změny důchodového systému. Nelze tedy – podle našeho názoru – tvrdit, že návrhy zákonů jsou předkládány na základě závěrů Komise pro spravedlivé důchody.
Zde se uvádí: „Chceme důchodovou reformu. Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí. Podstatou bude oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a stanovení jasných finančních vztahů mezi tímto účtem a státním rozpočtem, případně dalšími zdroji příjmů pro tento účet. Veřejnost bude vědět, kam její sociální odvody směřují a jak jsou využity.“
K tomuto zásadnímu požadavku Komise nezaujala vůbec žádné stanovisko. Možná s ním nesouhlasila. Potom by ovšem bylo správné, aby vysvětlila, v čem se vládní prohlášení mýlí.
•
Co je podstatou tohoto sdělení ve vládním prohlášení?
V prvé řadě se předpokládá vytvoření samostatného důchodového účtu, který by samostatně sledoval příjmy a výdaje v systému důchodového pojištění. Jde o to, aby existoval transparentní účet, kde by byly soustředěny všechny příjmy plynoucí z důchodového pojištění a také výdaje na vyplácené starobní důchody.
Dnes se sice hovoří o tom, že existuje důchodový účet, ale jde pouze o virtuální účet uvnitř systému státního rozpočtu. Nic jiného to není.
Kdyby to byl normálně fungující samostatný účet, pak by např. jeho přebytek, který zde byl v předminulém roce, musel být samostatně spravován a jako takový by také měl být předmětem samostatného zúčtování – a také zhodnocování. Tak jak je to běžné v systémech důchodového pojištění. To samozřejmě současný virtuální účet vůbec neumožňuje.
Současně by také tento oddělený účet musel mít přesně definovaný vztah ke státnímu rozpočtu, který by měl (podle našeho názoru) pokrývat případné deficity tohoto účtu. Tak jak tomu bylo v minulosti, případně i v minulém roce.
Kromě toho, tento účet by měl být spravován samostatnou institucí. Předpokládáme, že by jím měla být dosavadní Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), která by byla kontrolována správní radou, kde by zasedli představitelé veřejnosti resp. parlamentních stran. Mělo by jít, v určitém zjednodušení, o podobnou instituci resp. o podobnou správu jako je tomu se systémem zdravotního pojištění.
Tento problém mohla Komise rozpracovat a mohla třeba i dojít k závěru, že je to neaplikovatelné a nereálné. Nicméně k tomuto zásadnímu závěru Komise pro spravedlivé důchody neučinila vůbec žádný závěr, resp. zadání vládního prohlášení zůstalo nenaplněno.
Přitom MPSV již mělo k dispozici výslednou zprávu OECD 2020, která zhodnotila český důchodový systém. Jednoznačně doporučila oddělit účet důchodového systému od státního rozpočtu především s ohledem na transparentnost a posílení správy důchodového systému a s ohledem na finanční tlak v důsledku stárnutí populace.
Jako další požadavek vládní prohlášení uvedlo: „Ministerstvo práce a sociálních věcí předloží návrh zachovávající výhody stávajícího systému, jako jsou stabilita a vysoká míra právní jistoty, nízká nákladovost, profesionalita a veřejnosprávní záruky při správě pojistného a zároveň oddělí správu příjmů a výdajů důchodového pojištění od státního rozpočtu.“
„Systém nastavený budoucí reformou musí být dlouhodobě stabilní, srozumitelný a finančně zajištěný, proto bude změna realizována v podobě, která si získá širokou politickou a společenskou podporu.“
Návrh změn důchodového systému předložený Komisí z textu vládního prohlášení nevychází. Není naplněno ve všech těchto směrech, tj. není uvedeno, jak bude systém dlouhodobě stabilní, navržený systém je jen úpravou parametrickou a jeho srozumitelnost pro veřejnost je problematická. Naprosto zásadní ovšem je, že její návrh vůbec není finančně zajištěný.
Je potřebné také uvést, že předložené finální závěry nebyly v Komisi vůbec odsouhlaseny. Nelze proto tvrdit, že návrh změn v systému důchodového pojištění resp. to, co předkladatel považuje za vyřešení důchodové reformy, že je založeno na široké společenské a politické podpoře. Tak tomu rozhodně není.
Vládní prohlášení dále předpokládá: „Sestavíme odborný pracovní tým pro důchodovou reformu, který zhodnotí dosavadní návrhy, aktuální situaci a předpokládaný vývoj a předloží návrh řešení, které zachová stávající nároky, definuje standard plošného zabezpečení ve stáří na principu solidarity, posílí princip zásluhovosti a bude motivovat lidi v aktivním věku, aby využívali podporované formy individuálního zajištění na stáří.“
•
V návrhu předloženého Komisí nejde o posílení principu zásluhovosti (ekvivalence). Tady musíme uvést malé vysvětlení. V sociální politice je princip ekvivalence aplikován zejména v pojistných systémech (tj. i v našem důchodovém systému) a v nich je interpretován jako princip zásluhovosti či výkonnosti. Tedy předpokládá, že rozdělení důchodů, podmínek jejich přiznání apod. jednotlivcům bude realizováno tak, že přiznaný starobní důchod bude odpovídat jejich vlastnímu výkonu, pracovní zásluze, odvedenému pojistnému. V tomto kontextu rozhodně nelze návrhy Komise považovat za naplňování vládního prohlášení, jak si ještě ukážeme.
Stejně tak to lze demonstrovat na již uvedeném problému spravedlnosti, kterou autoři reformy tak zdůrazňují.
Podle návrhu Komise by byly parametry důchodu nastaveny tak, že jeho závislost na výdělku s rostoucím příjmem rychle klesá a míra ekvivalence by tak byla pro mnoho účastníků se středními a vyššími příjmy velmi slabá.
Návrh Komise rozděluje starobní důchod na solidární a zásluhovou část. Hovoří o tzv. nultém pilíři a prvním pilíři – pokud jde o zdroje financování. Proto vychází z toho, že nultý pilíř bude financován z obecných daní a první pilíř (jako dosud) z důchodového pojištění.
Podle představ autorů má solidární část starobního důchodu zajistit důstojný důchod pro osoby, které získaly potřebnou dobu pojištění. Stávající základní výměru starobního důchodu tak mění na solidární část, kterou zvyšuje o cca třikrát (3,5 tis. Kč na 10 tis. Kč).
Autoři neuvádějí, jak si budoucí konstrukci starobních důchodů představují. Zda to bude tak, že všechny dosavadní starobní důchody se zvýší v základní výměře na 10 tis. Kč a k nim se pak „přidá“ zásluhová část – tedy všechny starobní důchody se automaticky zvýší o přibližně 7 tis. Kč, což by v souhrnu představovalo nárůst celkového objemu důchodů o zhruba 200 mld. Kč.
Nebo se na úroveň 10 tis. Kč zvýší všechny starobní důchody nižší než tato hranice. Pak ovšem není jasné, proč by tak zásadně měla být oslabena zásluhovost a naopak pronikavě zvýšena solidarita. Dostali bychom se tak do naprosto absurdní situace, kdy ti, kteří si v minulosti neplatili důchodové pojištění, by najednou měli stejný důchod, jako ti, co pravidelně platili a pracovali.
Chtěli bychom zdůraznit, že to vůbec není akademická debata. V reálné praxi existují příklady těch, kteří sotva dosáhli potřebnou dobu pojištění, spíše měli různé brigády nebo byli dohodnuti se zaměstnavatelem na nízkém platu, aby nemusel za ně odvádět pojistné a platil jim bokem. Nebo se jedná o OSVČ, kteří záměrně platili jen základní pojistné, které jim dnes ani nezaručuje tuto úroveň důchodu atd.
•
Stejně tak by se v nové úpravě lidem velmi vyplatil předčasný důchod. Pokud získá dostatečný počet let pojištění, pak nemusí již dále pracovat a odejít do důchodu, protože vždy bude mít 10 tisíc Kč a může odejít do důchodu třeba o 5 let dříve.
Návrh by tak zásadním způsobem změnil výši solidární a zásluhové části starobního důchodu. Zásluhová část (pokud bychom tento návrh aplikovali na současný průměrný důchod) by tak představovala pouze cca 20 % stávajícího průměrného důchodu!
V tomto smyslu tedy neplatí základní pravidlo společnosti a volebních programů: pracovat se vyplatí.
Dalším požadavkem vládního prohlášení je: „Připravíme návrh na dřívější odchod do důchodu pro zaměstnance pracující ve fyzicky náročných profesích.“
Jde o problematiku, na níž je celospolečenská shoda. Navíc návrh řešení byl připraven již v roce 2018. V předkládaných materiálech je obsaženo jiné řešení.
Autoři navrhují schéma, podle něhož by za každých deset let práce ve fyzicky náročné profesi byla možnost odejít o jeden rok dříve do důchodu. Je nesporné, že bude velmi nesnadné vymezit, co jsou fyzicky náročné profese, neboť (jak je nám známo) stále narůstá počet zájemců resp. okruh profesí, které by se měly, resp. chtěly dostat na tento seznam.
Zásadní problém vidíme ovšem jinde. Předpokládá se, že zaměstnavatel bude platit za tyto zaměstnance vyšší odvod sociálního pojištění do dosavadního průběžného systému.
To podle našeho názoru není možné, neboť to nezachovává nárok jednotlivce na vyrovnání jeho budoucího důchodu. Jeho zvýšený příspěvek do systému důchodového pojištění by mohl být realizován i více let před nástupem do důchodu a je otázkou, v jaké podobě bude po desítkách let zachován. (Člověk by přece mohl pracovat např. deset let v této náročné profesi a pak dalších dvacet let v jiné, kde nemá takový nárok.)
Podle našeho názoru se zavedením tohoto systému musí být současně vytvořen důchodový fond, který bude soustřeďovat tyto vyšší příspěvky resp. přesněji rozdíl mezi řádným příspěvkem podle výše platu pojištěnce a vyšším příspěvkem stanoveným pro náročné profese. Tento fond by pak tyto prostředky mohl zhodnocovat a bylo by to logické, protože to je nárok tohoto pojištěnce na budoucí důchod. Stejně jako není a nemůže být logické, aby zvýšené příspěvky důchodového pojištění „zůstávaly“ v průběžném systému desítky let v nezměněné podobě, nebyly valorizovány atd. V termínu, kdy by došlo k odchodu do důchodu, by pak byly vypláceny pojištěnci podle příslušného důchodového plánu.
Jde o to, aby člověk mohl pracovat v náročné profesi např. patnáct let, nebo naopak kratší dobu a přitom měl zachován tento nárok. Mělo by být také samozřejmé, že tento člověk by měl vědět, jaký nárok mu z tohoto fondu pro jeho předčasný důchod vzniká. Tedy předpokládá to také systém individuálních účtů pro jednotlivé pojištěnce.
Za jednu z klíčových změn navrhuje Komise pro spravedlivé důchody zvlášť ocenit péči o děti, resp. navrhuje zvýšit důchody o tzv. výchovné. Toto výchovné by měli dostat ti, co pečovali o výchovu dítěte v rodině, zpravidla by se mělo jednat o ženy.
To pokládáme za naprosto zásadní omyl, který zcela přehlíží reálná fakta. Vychází totiž z domněnky, že starobní důchody žen, které měly děti a vychovávaly je, jsou nižší než žen bezdětných.
Podle statistik vyplácených důchodů je to ovšem právě naopak! Právě bezdětné ženy mají starobní důchod o 1000 Kč nižší než ženy, které vychovaly 1 či 2 děti. Tato fakta tak dokazují přesný opak toho, co se Komise snaží „napravit“. Je bohužel příznačné, že Komise tento prokazatelný fakt zcela opomíjí.
Stávající systém důchodového pojištění není vůči ženám nastaven diskriminačně nebo nespravedlivě, když samu dobu péče o dítě až do čtyř let věku z pojistného hlediska plně kompenzuje.
•
Musíme připomenout, že péči o děti a osoby závislé současný systém důchodového pojištění zhodnocuje hned dvakrát. Jednak v plném rozsahu jako náhradní dobu pojištění (do 4 let věku dítěte se hodnotí, jako kdyby šlo o výdělečnou činnost, tedy je zde pojištění) a zároveň jako vyloučenou dobu (vylučuje se při výpočtu celoživotního průměrného výdělku, a tedy průměrný roční výdělek je pak vyšší).
Je tak skutečně zavádějící, jakým způsobem předložený dokument pracuje s pojmem „zásluha“ ve vztahu k péči o děti a závislé osoby. Jde zcela jednoznačně o záměrné a zcela demagogické překrucování tradiční a světově uznávané terminologie v oblastech sociálního pojištění, kdy zásluhovostí se vždy míní výhradně vztah mezi výší dávky (starobním důchodem) a odvedeným pojistným, tj. výhradně toto je prvkem zásluhovosti.
Zdůrazňujeme, že všechny ostatní zohledňované ať už sociálně „záslužné“ či jinak zohledněné činnosti jsou prvky solidárními, zabezpečovacími. Patří sem nejen péče o děti a o závislé osoby, ale také vojenská služba, studium, evidence na úřadu práce atd.
Návrh se snaží vyvolat dojem, že péče o děti a závislé osoby je projevem principu zásluhovosti z toho důvodu, že se jedná o „společensky záslužnou“ činnost. To, že jde o záslužnou činnost, jistě nikdo nezpochybňuje, ale v odborné terminologii přece nelze takto volně vykládat pojmy, které mají svůj ustálený význam. Vidíme v tom snahu podpořit předkládané argumenty prostředky obecného jazyka proti odborné terminologii a účelově překroutit jejich význam.
Proto už nepřekvapí, že v tomto kontextu materiál zcela nepravdivě uvádí, že je tímto opatřením naplňován bod programového prohlášení „navyšování zásluhovosti“. Tak to rozhodně není. Dodatek „za péči“ v programovém prohlášení samozřejmě obsažen není a ani nemůže být. Tím je navržené opatření naopak zcela v rozporu s principem zásluhovosti, tj. v rozporu s programovým prohlášením vlády.
Přijetí tohoto vyjádření tzv. „za péči“ by mělo právě opačný účinek, vedlo by k posílení principu solidarity. Tím spíše, navrhuje-li Komise pevnou měsíční částku za vychované dítě, což automaticky zvýhodňuje nižší důchody (jejich procentní zvýšení by bylo vyšší než u vyšších důchodů).
V této souvislosti zcela opomíjíme finanční krytí tohoto návrhu. To by totiž bylo možné – buď přílivem dalších finančních zdrojů do systému důchodového pojištění, nebo přerozdělením uvnitř tohoto systému. A takové přerozdělení by bylo možné provést pouze na základě redukce jiných důchodových nároků, s největší pravděpodobností důchodů pro muže.
Právě finanční krytí změn důchodového pojištění Komise pro spravedlivé důchody zcela opomíjí. Jako by se tyto záměry odehrávaly v jakémsi vzduchoprázdnu a v nějaké virtuální ekonomice. Nechceme vést polemiku v tom, zda návrhy Komise znamenají navýšení ročního fondu důchodového pojištění o 50, 100 či více miliard. To je v této chvíli vedlejší, byť také důležité.
Za úplně největší problém totiž pokládáme, že návrhy Komise ve skutečnosti směřují k popření vládního prohlášení a v některých částech směřují doslova proti jeho záměru. Prostě nemůžeme se smířit s tím, že se zde po dvou letech činnosti předkládá jakýsi abstraktní návrh zcela odtržený od reality, který se prezentuje jako důchodová reforma.
Domníváme se, že mluvit o důchodové reformě jako takové není správné. Představa, že se zde vládě na tak říkajíc „zlatém podnose“ předkládá řešení tak důležité problematiky, je naprosto mylná.
V našem pojetí musí být reforma důchodů prováděna postupnými kroky, kterými budeme zavádět její jednotlivé prvky tak, jak je navrhuje vládní prohlášení. Reforma není a nemůže být jednorázovým aktem, kterým vyřešíme vše.
Bohužel musíme konstatovat, že předložený návrh je i pro dílčí korekci důchodového pojištění v této podobě nepoužitelný. Škoda toho času…