Miroslav Tejkl připomíná jedno zapomenuté výročí, kterou byla revoluce a nezávislost jihosibiřské republiky Tannu Tuva (dnes Tuvinská republika).
Čeští, čínští, francouzští i jiní komunisté slaví v roce 2021 sté výročí založení svých stran a jistě se v tomto roce najde i více stoletých politických výročí.
Než se ale dostanu k tématu samotnému, malá otázka:
Kolik existovalo do začátku druhé světové války států budujících reálný socialismus s vedoucí úlohou strany marxleninského typu v čele? Nebo jinými slovy: kolik komunistických, bolševických režimů, tedy zemí s vedoucí úlohou strany bolševického typu do roku 1939 existovalo?
Dost lidí odpoví setrvačně, že Sovětský svaz.
Ti přemýšlivější a znalejší odpověď rozšíří o Mongolsko, kde komunistický režim vznikl právě v roce 1921. Ti nejznalejší budou dokonce vědět, že Mongolsko bylo původně (1921-4) jedinou monarchií ovládanou bolševiky na světě (dokud nezemřela nábožensko-světská lamaistická hlava státu, bogdgegén a nevznikla Mongolská lidová republika). No a tito spolu s většinou filatelistů připojí ve své odpovědi k SSSR a Mongolsku ještě Tuvu.
Mongolsku podobná a s ním sousedící zemička lamaistickobuddhistických šamanů a slavného hrdelního zpěvu, patřila spolu s Mongolskem dlouho k Číně. Po čínské revoluci z roku 1912 se z ní stal ruský protektorát pod názvem Tannu Uryankhai s hlavním městem Bělocarsk.
Stejně jako v Mongolsku i tady v roce 1921 zvítězila „rudá revoluce“ pod vedením zdejší bolševické strany, která se (stejně jako v Mongolsku) jmenovala Lidová revoluční strana. V srpnu 1921 pak vyhlásili vítězní revolucionáři samostatnost země.
Hlavní město se už od roku 1918 jmenovalo podle tuvinského označení zdejších řek Malého a Velkého Jeniseje Khem Beldyr a nový státeček (na rozdíl od Mongolska už od počátku republika) se nejdřív jmenoval Tannu Tuva a po krátké etapě provizorního užívání stranické vlajky začal jako státní vlajku používat buddhistické kolo v rudém poli.
V roce 1926 se Tannu Tuva přejmenovala na Tuvinskou aratskou (čili lidovou) republiku (TAR). Arati, čili pastevci, byli pro Tuvince synonymem a typickým představitelem zdejšího „proletariátu“.
Vlajka se změnila na více ideologickou a opět na rudém pozadí, a neutrální název hlavního města se už definitivně přeměnil na Kyzyl – tedy „rudé (město)“. Tuva se původně od zbývajících bolševických režimů, tedy od SSSR a Mongolska, lišila vstřícným vztahem k místnímu náboženství, buddhismu.
Hlavní předák revoluce a premiér státu Donduk Kuular byl dříve buddhistickým mnichem. Opíral se o duchovní elitu, podporoval kláštery a tíhnul spíš k Mongolsku – vůči SSSR byl přece jen rezervovanější a ostražitější.
Po Leninově smrti a v době sílící role Stalina v SSSR si nakonec dovolil dost velkou drzost – v zemi s komunistickým režimem a budující socialismus leninského typu vyhlásil buddhismus za státní náboženství.
Reakce Sovětů a jejich emisarů v TAR na sebe nedala dlouho čekat. Tuvinští studenti za sovětských politických škol, zorganizovali v roce 1929 úspěšný puč a v roce 1932 drzého rozvratníka a bývalého mnicha popravili.
Po pádu Kuulara zemička přešla z původně (i na vlajce) používaného mongolského písma na latinku a konečně taky zavedla i vlastní měnu – „aksá“ – která se po sovětském vzoru dělila na 100 kopějek.
V sovětských tiskárnách se tiskly nejen tuvinské peníze, ale i tuvinské známky – dnešní filatelistická lahůdka.
Tuvinská aratská (lidová) republika měla ještě jednu zajímavost: pokud dáme stranou monarchie s dynastickou hlavou státu, tak byla první zemi na světě a v dějinách, která měla jako volenou hlavu státu ženu – při nástupu do funkce v roce 1940 osmadvacetiletou Chertek Ančimaa-Toku, která zemřela v roce 2008.
V roce 1941 po napadení SSSR vyhlásila Tuva válku Německu a její svérázné jednotky budily prý mezi německými vojáky hrůzu. V roce 1943 přešla TAR z latinky na azbuku, což byl předstupeň rozhodnutí a události podstatně závažnější. V polovině roku 1944 požádali předáci TAR o vstup do SSSR, což se s účinností od listopadu 1944 také stalo.
Z Tuvinské lidové republiky se stala pouhá autonomní oblast Ruské sovětské federativní socialistické republiky, z vládnoucí Lidové revoluční strany se stala oblastní organizace Komunistické strany Sovětského svazu a vládnoucí garnitura TAR přešla do oblastních stranických a veřejných funkcí.
V roce 1961 potom „povýšila“ zemička z oblasti na Tuvinskou autonomní sovětskou socialistickou republiku v rámci Ruské SFSR.
Po rozpadu SSSR se jako součást (subjekt) nové Ruské federace země transformovala na Republiku Tuvu (Tyvu), vybavenou novou žlutomodrou vlajkou, což byly národní barvy z předbolševického období její historie.
Jak známo Tuvinec Sergej Šojgu, dlouholetý ministr obrany Ruské federace, je pravděpodobně mužem č. 2 v politickomocenské struktuře současné Ruské federace.