Komentovanou zprávu o tom, jak pojaly duel Emmanuela Macrona a Marine Le Penové přední francouzské deníky nám poslal Ivo Šebestík.

Ve Francii to před druhým kolem prezidentských voleb vypadá jako by se na pobřeží Normandie a Bretaně valila z Atlantiku přílivová vlna v podání Marine Le Penové. Francouzský mainstream se sjednotil v jednom šiku za záchranu země před vzedmutým oceánem „extrémní pravice“ a „populismu“.

Málokdy si hlavní francouzské deníky mohou dovolit od sebe opisovat nejenom data a věcná fakta, ale dokonce i vlastenecké horování za záchranu státu a národa. Pondělní deník Libération věnoval šestnáct stran speciálně Marine Le Penové a její Front National (Národní frontě). Tento „speciál“ nese výmluvný titulek: “Pourquoi c´est toujours NON“ (Proč navždy NE). A ačkoliv je gramaticky vzato otázkou, obejde se v tomto případě bez otazníku. Libération má prostě v tomto bodě jasno a nemusí se nikoho na nic ptát.

V pátek si dal Le Penovou k snídani pro změnu Le Monde, a to důkladným rozborem údajných devatenácti lží, jimiž Marine Le Penová – podle mínění Le Mondu – ve středu nakrmila více než 16 miliónů diváků v televizním duelu s favorizovaným prezidentským kandidátem Emmanuelem Macronem.

Le Monde soudí, že „v předvečer prezidentských voleb, televizní debata mezi dvěma kandidáty byla „nevšední brutalitou“ (brutalité inédite)“. Marine Le Penová údajně hýřila obviněními a útoky na adresu Emmanuela Macrona. „Kandidátka Národní fronty se tak spíše postavila do čela radikální opozice, než aby zůstala kandidátkou na prezidentský úřad.“

Deník se v této souvislosti ovšem postavil na stranu práva a pravdy, aby okamžitě odhalil a revidoval nepravdy extrémní pravice. Taktika Le Penové je, podle Le Mondu, „inspirovaná Donaldem Trumpem, tak jak ji údajně on praktikoval během své prezidentské kampaně“. A následuje skutečně téměř celé vydání tohoto klasického francouzského deníku nadepsané titulkem úvodníku na první straně: „Marine Le Pen: La stratégie du mensonge“ (Marine Le Penová: Strategie lži).

Devatenáct lží Marine Le Penové

Ve srovnání s deníkem Libération, který nemaje ještě po ruce středeční televizní duel s Macronem, musel vycházet z archivních materiálů, pojal Le Monde pokus o předvolební popravu Le Penové skutečně systematicky. Zcela pominul sporná místa v argumentaci Emmanuela Macrona, zato však důkladně rozebral oněch zmíněných devatenáct bodů „Strategie lži“, kterou údajně zvolila Le Penová.

Podle Le Mondu Le Penová tvrdila lživě, že se britské ekonomice po Brexitu daří lépe než před ním. Dále, že francouzské příspěvky do pokladny EU se pohybují v rozmezí 6 až 9 miliard euro každý rok. Pokud jde o euro, měla se Le Penová úmyslně zmýlit v datu zavedení eura do oběhu. Stejně tak lhala, pokud tvrdila, že zavedení eura bylo impulsem ke zvýšení cen zboží a služeb ve Francii.  A vedle toho rovněž lživě tvrdila, že úspory Francouzů se vznikem bankovní unie ocitají v nebezpečí.

Le Monde označil za úmyslnou lež také tvrzení Le Penové, že její protivník Emmanuel Macron nemá žádný program. A rovněž se údajně zmýlila, když na několika místech ve svých vystoupeních citovala stávajícího prezidenta Hollanda.

Také v dalších článcích tohoto devatenáctibodového obvinění byla Le Penová Le Mondem brána za slovo a bylo jí připomenuto, že dříve, jindy a při jiných příležitostech mluvila jinak. Tato důkladná kritika lží, jichž se dopustila jedna z postav televizního duelu, by snad mohla být brána jako triumf francouzské žurnalistiky, jako návrat do časů, kdy média ještě střežila demokracii.  Bohužel, Le Monde jaksi zapomněl prozkoumat projev též i druhého z kandidátů, Emmanuela Macrona. Noviny se jednoznačně postavily na jeho stranu. V pátek tedy Le Monde – dva dny před volbou do Elysejského paláce – popravil Le Penovou a vyzdvihl Macrona jako jediného správného kandidáta. Le Monde má tedy jasno.

Jasno též v redakcích deníků Le Figaro a Libération

Deník Le Figaro měl v záležitosti Elysejského paláce jasno od prvního okamžiku po vyhlášení výsledků prvního kola, a v jistém smyslu i dříve. A Libération si v boji proti Le Penové a za Macrona vzal na pomoc portréty spolupracovníků Le Penové a její Národní fronty, a také informace z historie tohoto politického uskupení. „Strom poznáš podle ovoce jeho“ a Le Penovou podle Front National, jejího původu, historie a spolupracovníků. Tak by asi mohlo znít poselství deníku Libération svým čtenářům.

Mediální boj proti Le Penové a pasování Macrona za „obránce tradičních francouzských hodnot“ a setrvání Francie v EU je možná spravedlivým postojem vůči francouzským populistům a extrémní pravici. Není však rozhodně objektivním, vyváženým a hlavně informovaným postojem vůči údajné alternativě, kterou představuje Macron, a která ovšem vyžaduje důkladný a velice kritický rozbor pravidel současné demokratické „soutěže“ politických stran a hnutí, jak probíhá nejenom ve Francii, ale v řadě dalších zemí Evropy.

Ilustrační obrázek: Autor:  Luc Legay from Paris, France – Journal Libération, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=55126510