Jazzové okénko Jana Schneidera: „Chvála violoncella“: Easy, Tequilla Time a Umm Kulthum

Nedělní průvodce jazzem od Jana Schneidera je dnes zaměřený na chválu violoncella. Poslechněte si Easy, Tequilla Time aUmm Kulthum.

Vynikající jazzový kontrabasista Oscar Pettiford si v roce 1949 při sportu zlomil ruku a mohl se ukousat nudou. Pak dostal nápad a půjčil si od kamaráda violoncello a zjistil, že na něj svede hrát i s tou zlomenou rukou. Byl to jeden z prvních případů, kdy se violoncello dostalo výrazně do jazzu. A na počest této události a tohoto znamenitého muzikanta založil violoncellista Erik Friendlander spolu s kontrabasistou Trevorem Dunnem a bubeníkem Mikem Sarinem „Broken Arm Trio“. Hudební pointu této humorné příhody zajisté oceníte ve Friedlanderově skladbě „Easy“.

Je rok 1956 a skladatel, hobojista a aranžér Bob Cooper  a flétnista Bud Shank hrají vypalovačku Tequilla Time se svou kapelou, v níž je kytarista Howard Roberts, basista Don Prell, bubeník Chuck Flores, houslisté Eudice Shapiro a Ben Gill, violista Milt Thomas a violoncellista Ray Kramer. Při poslechu té divoké flétny si určitě leckdo vzpomene na Iana Andersona z budoucích Jethro Tull (měl tehdy devět let, a nepochybně to mohla být jedna z jeho významných inspirací). Znamenité je i aranžmá a hoboj Boba Coopera. A v rytmice lze opět vychutnat krásnou souhru violoncella s kontrabasem!

Šedesátá léta, Egypt a my jsme na koncertě slavné zpěvačky, jejíž jméno lze přepsat jako Umm Kulthum, ale i mnoha jinými variantami. Záznam dává pro mnohé velmi odlišnou představu o tamější společnosti a kultuře, včetně postavení ženy … Hudebně to je vybraná lahůdka pro náročná ouška. Neskonalý obdiv k této zpěvačce totiž opakovaně vyjádřili například Bob Dylan, ale i operní diva Maria Callas, undergroundová zpěvačka Nico, rockový hudebník Bono či členové famózní hardrockové kapely Led Zeppelin. Mezi jejími obdivovateli najdeme i Salvatora Dalí, Jean-Paul Sartra či Charlese de Gaulle. Její hudba byla milována jak Araby, tak i Židy. Koncert je zajímavý dlouhým úvodem, kde je pozoruhodným způsobem do zvuku orchestru integrována elektrická kytara, po níž následuje jazzové houslové sólo a po kapelníkově mezihře nastupuje za skoro fotbalového potlesku tehdejší první dáma egyptské hudby. A my do třetice můžeme sledovat, jaké divy dokáže pizzicatem hrané violoncello.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.