Michael Hauser si připomněl Petra Uhla (1941-2021) jako komunistu, který čelil celý život falešnosti vládnoucí státní ideologie.
Petr Uhl se v mainstreamových nekrolozích líčí jako bojovník za lidská práva, který chtěl v zásadě totéž co Václav Havel, jenom měl občas podivné názory. Líčí se dokonce jako bojovník proti komunismu. Přitom byl jeden z mála statečných lidí po listopadu 1989, kteří o sobě otevřeně mluvil jako o komunistovi, a tvrdil, že minulý režim nebyl komunistický. V knize rozhovorů se Zdenko Pavelkou „Dělal jsem, co jsem považoval za správné“ uvádí příhodu z roku 2006 z konference ve Vratislavi. Petr Placák ho představil jako člověka, který bojoval proti komunismu. Petr Uhl se naštval a zařval: „Já jsem proti komunismu nebojoval, já jsem byl sám komunistou“ (s. 274). Byl jeden z mála chartistů, kteří po roce 1989 veřejně připomínali, že Charta 77 nebyla antikomunistická a že nebojovala proti komunismu už jen z toho důvodu, že ji spoluvytvářeli a šířili lidé s komunistickým přesvědčením jako Zdeněk Mlynář a mnozí další. Petr Uhl čelil celý život falešnosti vládnoucí státní ideologie. Před listopadem 1989 čelil ideologii, podle níž bylo normalizační Československo naplněním socialistických hodnot.
Po listopadu 1989 odmítal přijmout antikomunistickou státní ideologii, která posvěcovala a stále posvěcuje asociální politiku („sociální politika je projev nebezpečného komunismu“). Tento statečný a zásadový člověk si uvědomoval, že antikomunistická státní ideologie odváděla pozornost od šíření hlubokých nespravedlností a diskriminačních praktik v polistopadové éře. Viděl to čistýma očima muže svědomí. Pokud se prosadí názor, že myšlenka společnosti, která se vypořádá se základními sociálně třídními nespravedlnostmi, tj. myšlenka komunismu, je zločinná, pak jsme na šikmé ploše k sociální katastrofě.