Tvrdé senátní sankce na Rusko mají zabránit další Mnichovské dohodě? Na tom něco nesedí, glosuje ironicky Veronika Sušová-Salminen.
Podle informací českých a světových médií se američtí senátoři skoro dohodli na potenciálních „nejpřísnějších“ sankcích proti Rusku v případě, že by vtrhlo na Ukrajinu. Má jít o krok, který má (mimo domácího tlaku na prezidenta Bidena) ukázat Vladimiru Putinovi jasnou reakci Západu. Pomineme, že Západ žije v sebestředné představě, že je jediným, který představuje pro Putina omezení nebo brzdu v rámci jeho rozhodovacích možností. Tak to samozřejmě není a představa, že si Putin jinak prostě může dělat, co ho napadne, je komická. Zajímavé je, že se kolem těchto sankcí začal znovu skloňovat případ Mnichovské dohody. Senátní sankce mají prý zabránit Mnichovu v roce 1938. Podle senátora Boba Menendeze „Nemůžeme dopustit nový Mnichov“, citovaly senátora Novinky nebo Guardian.
Je ale poněkud divné, proč tyto nejpřísnější sankce mají být uvaleny na Rusko. Jistě je pravda, že Mnichovská dohoda donutila Československo, aby Německu podstoupilo svoje pohraniční oblasti. Američtí senátoři ústy pana Menendeze nějak pozapomněli, že k takovému kroku došlo díky tomu, že se o tom s nacisty dohodli představitelé tehdejších velmocí Evropy, Velké Británie, Francie a Itálie. Ti nechali československou vládu na holičkách, na čemž se v roce 2022 už těžko něco změní. Zdá se tak, že tato omílaná historická paralela nějak nefunguje, protože podle ní by v dnešních podmínkách museli američtí senátoři zabránit Mnichovu v první řadě uvalením preventivních sankcí sami na sebe, tj. na Spojené státy. A k tomu samozřejmě nikdy nedojde. Velmoci si totiž svůj manévrovací prostor na dohody s jinou velmocí hlídají jako oko v hlavě. Taková je už nesnesitelná lehkost historických paralel.
Ilustrační foto: (Official White House Photo by David Lienemann), Public domain, via Wikimedia Commons