Jaromír Janda píše o současných hospodářských perspektivách České republiky.
Vyhlídky pro naše (ale i celosvětové) hospodářství nejsou po dvou letech pandemie nemoci covid-19 zrovna růžové. V našem případě jsme si navíc namísto proklamovaných investic, které by vytvořily lepší základ pro hospodářství a prosperitu po pandemii, vytvořili při extrémním navýšení státního dluhu pouze dočasnou spotřebu a vysoké mandatorní výdaje, které nás teď budou táhnout dolů, jak dělová koule. Jedno přísloví říká, že je lepší naučit chytat ryby než darovat rybu. My jsme si bohužel rozdali ryby a rybník zůstal poloprázdný.
Další těžkosti přináší vysoká celosvětová inflace, která odstartovala s koncem pandemie a obnovením hospodářské aktivity a až extrémní poptávkou po všem možném a současně nedostatkem komodit a téměř všeho na straně druhé. K tomu se zejména v Evropě zhruba od podzimu přidává růst cen energií a to nikoli v řádu procent, ale až v násobcích, což je situace, která bezpochyby vyžaduje řešení, ale k tomu až dále. Bohužel zejména Evropa v zajištění vlastních zdrojů elektrické energie a celkově energetiky (zdá se) zabloudila v hlubokém lese. Namísto dlouhodobých kontraktů, které znamenají stabilitu, jsme šli cestou spotových cen na burze.
Namísto stabilních a spolehlivých zdrojů jako jsou např. jaderné elektrárny, tyto zavíráme, nové nebudujeme a naopak stále více za cenu ohromných dotací budujeme zdroje nestabilní tedy větrné a solární elektrárny. Ty jsou ovšem součástí problému, které v současné době máme. Jsme závislí na počasí a to bylo zejména na podzim takové, že tzv. obnovitelné zdroje, tedy větrné a solární elektrárny, nebyly schopny generovat dostatek elektrické energie. Dalších zdrojů nebyl dostatek a rychlým řešením bylo a je max. využití plynových elektráren, což v dalším důsledku vedlo k vysoké poptávce po plynu a tedy jeho zdražování. A protože na trhu nebyl v daný čas plyn v dostatečném objemu, zafungoval trh tak, jak funguje.
Čeho je na trhu nedostatek, toho cena na trhu (resp. spotová cena na burze) roste. Vedle toho růst cen emisních povolenek lze považovat jen za další a doprovodný důsledek. Dlouhodobým řešením je samozřejmě soběstačnost a dostatek vlastních stabilních zdrojů. Rád v této souvislosti připomínám citát někdejšího francouzského prezidenta Charlese de Gaulla „Každý stát by měl usilovat o nezávislost energetickou, potravinovou a vojenskou“. Z uvedeného citátu nám v ČR už moc nezbylo, každopádně zatím ještě zůstává soběstačnost v energetice díky v minulosti vybudovaným zdrojům a kvalitní přenosové soustavě. Pokud jde ale o ceny elektrické energie pro firmy a pro domácnosti, tak nám to moc platné není (viz. dále) a pokud jde o Evropu a především úředníky EU, tak ti bloudí v onom hlubokém lese, nás do něj stále více zatahují a celé to dobrodružství draze platíme.
Nelze samozřejmě opomenout aktuální konflikt na Ukrajině, který má další negativní dopady na hospodářství po covidu-19 a růst cen energií. Přijímané sankce budou mít závažné dopady nejen na Rusko, ale rovněž na celý svět a zejména Evropu. O to více je nezbytné hledat opatření pro zmírnění všech dopadů a situace bezpochyby není jednoduchá a vyhlídky nejsou příliš optimistické.
Vážnost situace je zřejmá a v Německu a dalších zemích přijímají různá opatření na zmírnění dopadů na hospodářství. Bohužel u nás naše vláda potřebu hledat řešení a pomoc pro firmy a domácnosti, zdá se, nepovažuje za potřebné, což při pohledu do světa, nebo k sousedům a zejména do zmíněného Německa, kde mají bezpochyby vyšší životní úroveň a přijímat opatření považují za potřebné, je přinejmenším zarážející. Ale asi proto, že už je po volbách a voliče bude vláda potřebovat až za 4 roky, tak není třeba jejich problémy brát vážně, natož je řešit. A tady se dostáváme zpět k energetice a řešení, alespoň dílčímu možnému a rychlému řešení, pro naše firmy a naše domácnosti, které by zmírnilo alespoň částečně dopady na hospodářství a pomohlo firmám a domácnostem v současné době.
Jak víme a bylo uvedeno výše, zatím je ČR v energetice soběstačná a to díky energetice vybudované v minulosti z peněz daňových poplatníků, kdy máme velmi kvalitní přenosovou soustavu a především zatím ještě stále dostatek stabilních a spolehlivých zdrojů elektrické energie především díky jaderným elektrárnám Dukovany a Temelín. Jak víme část u nás vyrobené elektrické energie se „vyváží“. Jsme tedy schopni vyrábět/generovat více energie než sami spotřebujeme. Podle pravidel trhu by tedy cena, pokud je něčeho dostatek nebo dokonce nadbytek, měla klesat. Toto pravidlo ovšem pro ČR dnes neplatí a naopak, protože jsme součástí trhu EU, kde je elektrické energie nedostatek, cena roste a roste i pro nás. Elektrickou energii si tak draze kupujeme a platíme tak za jiné, přestože bychom sami mohli mít dostatek a za rozumných podmínek (tedy ceny) a ještě bychom byli schopni pomoci ostatním. Není tady něco špatně? Doporučení a řešení je v zásadě jednoduché, zajistit dostatek elektrické energie za rozumných podmínek: tedy především ceny primárně pro naše firmy a domácnosti a až následně teprve přebytek „vyvážet“. Je podivné akceptovat extrémní růst cen při vlastním přebytku!
Toto doporučení již několikrát z odborných kruhů zaznělo, ale naše současná vláda je, zdá se, hluchá a slepá pokud jde o zájmy a pomoc při hledání řešení pro naše firmy a naše domácnosti. Přitom abychom mohli pomoci ostatním, měli bychom nejprve být sami v maximální možné míře soběstační pokud jde o energetickou, potravinovou a vojenskou soběstačnost, viz shora uvedený citát Charlese de Gaulla. Pak budeme schopni pomoci jiným, pokud se dostanou do problémů. Obráceně to moc nejde. Ale k hledání řešení je třeba v první řadě vůle a tu bohužel postrádáme, resp. naše současná vláda.
V návaznosti na výše uvedené a pro doplnění nebo k zamyšlení se podívejme jak, alespoň podle informací dostupných na internetu, naše vlády připravily výstavbu nového bloku jaderné elektrárny v lokalitě Dukovan. Podle dostupných informací by na výstavbu měl stát poskytnout financování v plném rozsahu tedy 100 %. Společnosti ČEZ jako investorovi, i když v tomto případě to zní podivně, pokud bude 100 % investovat stát, bude stát dále garantovat, že na budoucím provozu nové jaderné elektrárny nebude prodělávat, pokud by cena elektrické energie na trhu byla nízká. Jinými slovy stát bude garantovat zisk. To sice pravděpodobně nebude potřeba, pokud ceny elektrické energie zůstanou na současných úrovních nebo případně ještě porostou, nicméně zjednodušeně lze popsat tak, že stát – tedy my všichni financujeme, stát – a tedy my všichni garantujeme, ale vyrobená elektrická energie se bude prodávat zase na Evropském trhu a ceny budeme mít tedy i nadále Evropské. Je to dobrý nápad? Stavíme to pro sebe nebo pro koho? Neměl by model financování a výstavby v první řadě a především zohledňovat uplatnění našich firem a z vybudované energetiky profitovat firmy a domácnosti především u nás doma? Bezpochyby ano! Tomuto tématu jsme se již několikrát podrobněji věnovali. Vláda má ovšem zřejmě jiné priority. V každém případě je naprosto nezbytné nové bloky jaderných elektráren postavit a to jak v Dukovanech, tak na Temelíně, ale způsob výstavby by měl vycházet primárné z potřeba a zájmů a pro zajištění elektrickou energií především našich firem a našich domácností.
Zcela na závěr si dovolím uvést ještě jeden citát, tentokrát z románu Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího. Starý pán Duval, otec bláznivého Armanda Duvala, v jednom rozhovoru pokládá řečnickou otázku „proč by svět stárnul, pokud by neměl být moudřejší“… Bohužel se zdá, že v naší současné době stárneme naprosto zbytečně! Nebo škoda, že to neplatí obráceně, možná bychom omládli.