Nedávné otřesy světové ekonomiky znovu zaměřily celosvětovou pozornost na význam ekonomické odolnosti a řešení zranitelnosti dodavatelského řetězce.

Obchodní vztahy musí být založeny na důvěře a přátelství. Jedná se o tzv. friend-shoring a americká administrativa v čele s Joe Bidenem na něj klade velký důraz. Zejména Janet Yellenová, bývalá šéfka amerického FEDu, nyní ministryně financí: tváří v tvář situacím (jako je pandemie) a aktérům (jako je Rusko kvůli válce na Ukrajině a Čína vzhledem k silným závislostem), které mohou ohrozit dodavatelské řetězce, by spřátelené země měly posílit vztahy.

Podle Yellenové je „spolupráce se spojenci a partnery prostřednictvím friend-shoringu důležitým prvkem posilování ekonomické odolnosti při současném udržení dynamiky a růstu produktivity, které s sebou přináší ekonomická integrace. Friend-shoring spočívá v prohlubování vztahů a diverzifikaci našich dodavatelských řetězců s větším počtem důvěryhodných obchodních partnerů s cílem snížit rizika pro naši i jejich ekonomiku. V tomto smyslu můžeme i nadále posilovat mezinárodní systém, z něhož máme prospěch, a zároveň se chránit před křehkostí v globálních obchodních sítích, které jsme v posledních několika letech zaznamenali.“

Má ovšem friend-shoring jen samá pozitiva?

Řekněte „ne“ friend-shoringu

Ekonom Raghuram G. Rajan je toho názoru, že „opuštění volného a spravedlivého obchodu není řešením“, uvádí se v článku pro web Project Syndicate.

Dnešní globální dodavatelské řetězce – umožněné snížením cel a nižšími náklady na dopravu a komunikaci – změnily výrobu tím, že umožnily firmám vyrábět zboží tam, kde je to nejlevnější. To obecně znamená, že zatímco vstupy s vysokou přidanou hodnotou (např. výzkum a vývoj, design, reklama a finance) jsou zajišťovány ve vyspělých ekonomikách, výroba se přesouvá na rozvíjející se trhy a do rozvojových zemí.

Výhody jsou zřejmé. Konečné výrobky jsou výrazně levnější, takže si je mohou koupit i ti nejchudší lidé v bohatých zemích.

Zároveň se rozvojové země podílejí na výrobním procesu a využívají svůj nejcennější zdroj: levnou pracovní sílu. Jak jejich pracovníci získávají dovednosti, jejich vlastní výrobci přecházejí na sofistikovanější výrobní postupy a stoupají v hodnotovém řetězci. Jak rostou příjmy pracovníků, kupují více výrobků z bohatých zemí.

Raghuram G. Rajan poukazuje na to, že „výhody globálního dodavatelského řetězce vyplývají právě ze skutečnosti, že se do něj zapojují země s velmi rozdílnou úrovní příjmů, což umožňuje každé z nich vnést do výrobního procesu svou komparativní výhodu“. Podle něj by „friend-shoring tuto dynamiku eliminoval, čímž by se zvýšily výrobní náklady a spotřebitelské ceny“. Je zde riziko, že „friend-shoring bude obvykle znamenat obchodování se zeměmi, které vyznávají podobné hodnoty a instituce, což v praxi znamená, že se bude obchodovat pouze se zeměmi na podobné úrovni rozvoje“.

Navíc brexit ukázal, že i „přátelé“ se mohou rozejít.

Rajan míní, že „existující vzájemná ekonomická závislost může způsobit, že geostrategičtí rivalové se budou zdráhat vypálit na sebe rakety“. „Hospodářské propletence mohou být nepříjemné, ale pomáhají udržovat mír,“ tvrdí ekonom.

V neposlední řadě by friend-shoring vyloučil chudé země, které nejvíce potřebují globální obchod, aby se staly bohatšími a demokratičtějšími. Zvýší se tak riziko, že se z těchto zemí stanou zhroucené státy, které jsou živnou půdou pro rozvoj a vývoz terorismu. S nárůstem chaotického násilí se zvýší pravděpodobnost tragédie masové emigrace.

Friend-shoring je pochopitelnou politikou, pokud je striktně omezen na konkrétní položky, které mají přímý vliv na národní bezpečnost. Bohužel, veřejný ohlas tohoto termínu již naznačuje, že se bude používat i pro mnoho dalších věcí.

Celý text najdete v angličtině zde.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.