Nedělní jazzový seriál Jana Schneidera dnes nabídne Peace, West End Blues a Bir Eylül Akşamı.
Dnes se mnou bude vzývat mír známý lidumil a člověk skutečně pokojného ducha, saxofonista Charles Lloyd. Se svým kombem The Marvels zahraje téma Ornette Colemana Peace. A protože hrobem západní civilizace je paskřivě pokrytecká parodie na morálku, známá coby „politická korektnost“, povím na vyrovnání něco na mého kamaráda, který před 40 lety emigroval, stal se americkým občanem, před 10 lety se vrátil, a od té doby leccos jasnozřivě glosuje, přičemž nepostrádá oboustranný sarkasmus. Někdo se ho zeptal, co říká současnému rusko-ukrajinskému konfliktu. „Nám Američanům se to líbí,“ odpověděl, „my totiž každou chvíli někam takhle vlítneme.“
King Oliverovu skladbu West End Blues proslavil Louis Armstrong. Trumpetista Jon Faddis se svým kvartetem předvede, že je velké umění hrát pomalu a málo, až skoro vůbec, aby pak mělo následné dynamické vzepětí co největší rozsah. Prostě blues. A ty jeho komediální pěvecké vlohy jsou nádherným přídavkem.
Dnes na závěr jednu pěknou vykopávku: Erkin Koray hraje a zpívá Bir Eylül Akşamı. Ano, takto se hrálo v Turecku v roce 1966! Překvapivé, že? U nás tehdy zněl bigbít velmi podobně. Kanál youtube umožňuje nastavit si automatický překlad textu i v českých titulcích. Když se vám to nepovede, o nic nepřijdete, je podobný, jako tehdejší texty u nás. Nicméně tyto staré songy evokují moc příjemné asociace, jak mi potvrdil nedávno zesnulý jejich fanda, hudební skladatel a multiinstrumentalista Jaromír Vogel, jemuž tuto skladbu věnuji jako vděčnou vzpomínku.